Právo národů na sebeurčení jen pro vyvolené?

Heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy“ z dob svého působení v SSM vyměnil za „Se Spojenými státy a Izraelem na věčné časy“, čemuž odpovídá i politika jeho kabinetu, v níž dominantní hroli hraje americký agent Saša Vondra. Nečas svou návštěvou Izraele v nejméně vhodné chvíli opět upozornil světovou veřejnost, že Česká republika je věrný psík, který vždy bez mrknutí oka panáčkuje před USA. Schwarzenberg a spol však uznáním jednostranně vyhlášené nezávislosti Kosova v roce 2008 učinili významný precedens. Můžeme se ptát, proč si kosovští Albánci vlastní stát zaslouží a Palestinci, Abcházové a Osetinci nikoliv. Právo na sebeurčení národů se týká jenom těch Washingtonem vybraných?

Postoj české vlády rozhodně nepřispěje k rozvoji přátelských vztahů s arabskými státy a novým příležitostem pro české podnikatele uplatnit se na těchto důležitých trzích. Nemá ani žádnou logiku, protože Československo bylo jedním z prvních států, které uznaly Palestinu a v Praze je již 23 let její velvyslanectví. Stát Palestina byl vyhlášen koncem roku 1988 Jásirem Arafatem a dosud jej uznalo přes 120 zemí, tedy mnohem více než Kosovo. Praha s Palestinou navázala diplomatické vztahy a po rozpadu federace uznala všechny státy, které uznávala ČSFR k 31. 12. 1992. Jednou dané uznání je neodvolatelné a Nečas se Schwarzenbergem tak zadělali na další precedens, protože příští vlády mohou přestat respektovat mezinárodní jednání předchozích kabinetů - např. zpochybnit uznání Kosova bez souhlasu prezidenta republiky.

Výrazná většina zemí (až 130 ze 193) je v OSN připravena akceptovat členství Palestiny v této světové organizaci. Stejně tak majorita členských zemí EU (právo Palestinců na vlastní stát podporuje 86% Němců, 82% Francouzů a 71% Britů). Téměř dvacet let vyjednávání o situaci na Blízkém Východě za účasti USA, Izraele a Organizace pro Osvobození Palestiny (OOP) nevedlo nikam. Mnozí Palestinci tyto neplodné rozhovory vnímají jako kolosální podvod, který během dvou desítek let umožnil značný nárůst izraelských osadníků na území, kde měl vzniknout palestinský stát. OOP uznala existenci státu Izrael již v roce 1993, zatímco Tel Aviv dosud neuznal právo na existenci státu Palestina. Popularita Hamasu, který není součástí OOP a existenci Izraele neuznává, tak může významně vzrůst. Palestincům se nelze divit, že už je nekonečná a bezvýsledná jednání nebaví, zatímco jsou svědky budování dalších židovských kolonií na svém území.

Jako farizejský lze klasifikovat projev Baracka Obamy o nové politice USA v zemích Blízkého Východu, který pronesl letos v květnu a v němž zdůraznil, že Palestinci mají právo na vlastní stát a vládu a hranice Izraele a Palestiny musí  probíhat v liniích z roku 1967. Prosazoval i zmrazení výstavby nelegálních izraelských osad na okupovaném palestinském území, což ostře kritizovala i OSN, ale Izrael je buduje nadále. Nyní však budou USA hlasovat v Radě bezpečnosti proti vzniku nezávislé Palestiny, čímž zablokují její plnohodnotné členství v mezinárodních organizacích. Obama nyní udělá vše pro to, aby byl znovu zvolen prezidentem, a tak si nemůže dovolit jít proti zájmům tradičního amerického spojence. Hlasování v OSN však může způsobit rozkol mezi Araby a Američany, mezi zeměmi Evropské unie a také mezi Izraelem a EU.