Po zimě budeme chytřejší - když nezmrznem

Určitě nezmrznem, jen se nám trochu zchladí mozky a tím se zlepší podmínky pro mozkovou činnost. Až na výjimky.

Nejprve tři, čtyři prosby o toleranci či spíše benevolenci při čtení:

Jednak jsem se neobtěžoval s citacemi a tak třeba ceny jsou zde jen pro hrubou orientaci. I když jsou každou chvíli jiné, jádro úvahy, na jejich poměru založené, obstojí, myslím.

Za druhé - pro toho, komu se nechce chápat pouhá čísla - jsem použil přirovnání, o nichž se říká, že každé přirovnání trochu kulhá. Takže také prosím o shovívavost. Ostatně, s přirovnáním je to podobné jako s počasím. Každému se líbí jiné, často bývá nespokojen s tím, jaké se mu nabízí, ale šáhněme si do svědomí: co kdyby nebylo žádné?

A do třetice musím vysvětlit  umně skrytý, zdánlivý rozpor: Ano, jsem zásadně proti dotacím jako systému, který deformuje ceny, zkresluje informace, ztěžuje možnost správných rozhodnutí, podporuje ve finále nežádoucí vedlejší efekty a zpravidla končí v kapsách jiné než zamýšlené skupiny či vede k podpoře různých nerovnováh. To o to více platí pro plošné dotace. Jsou to vlastně takové nášlapné pidisankce. Pokud k tomu přičteme nepříčetnou inteligenci  politické garnitury (nevím ani, jak se v jejich případě tento opovrženíhodný projev existence vlastně má správně nazývat), živené víceméně skrytými ekonomickými a mocenskými zájmy vzniká i z dobrého dotačního úmyslu často dotační zmetek. Přesto existuje dostatek míst pro podporu či dotaci a to z více důvodů. Předně vždy se najde kvalitní myšlenka, která je důkladně prověřena z hlediska proveditelnosti i návratnosti  a pravděpodobnost vysokého efektu je vysoká. Jindy přínos je více společenský než osobní a pak je již spravedlivý i společenský podíl na nákladech. Tam všude je místo pro podporu, dotaci a to z více důvodů. Takže i já jsem se přímo i nepřímo zůčastnil dotačního běsnění (jen u dvou projektů, u třetího bez dotací, protože to je efektivnější) a tak se vcelku těším na zimu, až se ukáže rozdíl mezi chimérami a ekonomickým využitím přírodních danností. 

Ovšem, jako při každém významném rozhodnutí si dále uvedené výhrady zaslouží mít na paměti a být oběma nohama na zemi. Prostě nelhat sám sobě a nenechat se obelhat. A to je vlastně i motto tohoto příspěvku. Námět stran ceny elektřiny je již jen povzdech vyprázdněných plic.

Tedy k věci: Naděje, vkládané do dnes už masového rozšiřování FVE a TČ by měly být více konkretizovány. 

•     Třeba by měla být více zpropagována samozřejmá pravda, že žádný, sebevíce předimenzovaný, systém FVE nedokáže efektivně zásobovat domácnost, natožpak TČ v zimním období cca 2 a půl měsíce. Ostatně předimenzování u těchto techologií přímo úměrně zvyšuje závažnost i počet problémů, které je třeba řešit (zpravidla opět předimenzováním dalších prvků, enormními náklady a zvýšením složitosti - rozuměj nespolehlivosti - systému).
•     Další drobnou a samozřejmou pravdou, kterou málokdo vnímá se všemi důsledky, je to, že pokud je jediným zdrojem tepla a teplé vody TČ, je jeho uživatel vazalem dodavatelů elektřiny ve větší míře, než když topil jinak než elektřinou. Zhruba zimní dva měsíce v roce je tato závislost i ekonomicky zarámovaná.
•     FVE na střechách, napojené na ČEZ, tvoří ve svém celku obrovskou distribuovanou elektrárnu, pořízenou z dotací(dluhů) a prostředků domácností (úspor a dluhů), kdy ekonomicky jsou pravidla nastavena diskriminačně v neprospěch spotřebitelů (investorů do FVE) a demotivačně z hlediska skutečných úspor - tedy v neprospěch strategické energetické pozice státu. I  v tomto případě v zimním období cca 2 a půl měsíce je tato závislost draze zaplacena.
• Námět: Je-li neprůchodné odstranění diskriminace třeba tím, že výkup přebytků energie z FVE bude ve srovnatelné cenové hladině jako prodej energie spotřebitelům, nabízí se alespoň možnost zvýšení nejsilnější možné motivace významné části domácností zavedením (povinně? ano!) jednosložkové ceny elektřiny.

K těmto tezím trochu popisu.

   Jasná zář podpory zavádění TČ vrhá různé stíny. Třeba získání (jak jinak, vícesložkové) sazby D57d pro  zprovoznění TČ při běžné sazbě D25d (jistič 3x25A) to představuje cca 2000 Kč ročně navíc. Při slabším  .(původním) jističi je to významně více. To by každý měl vědět, ještě než se vykoupe poprvé ve vodě ohřáté tepelným čerpadlem.

   Také opojná informace, že TČ má topný faktor 3-5 [tedy že na ohřev stejného množství vody je zapotřebí 3-5 krát méně elektřiny než potřebuje klasický elektrický boiler] nedovolí některým mozkům uvolnit alespoň malou část buněk k přemýšlení a dovození faktu že:

- výše zmíněných pouhých 2 až 2,5 měsíce (cca 20% z doby celého roku) představuje u tepelného čerpadla cca 45-60 % z celoroční spotřeby elektřiny

- výpočty úspor včera provedené, dnes při 3-5 násobném zvýšení ceny elektrické energie znamenají proti minulosti nulovou úsporu platby za odběr elektřiny pro tepelné čerpadlo (a to i pokud je na střeše FVE: zimní slunovrat je zimní slunovrat a ne jarní či podzimní rovnodennnost)

  [útěchou zůstává, že v pelotonu platičů faktur za elektřinu mají majitelé TČ zpravidla více energie, získané levněji než ostatní; tedy relativně jsou na tom lépe než jiní a neoctnou se poslední na chvostu pelotonu]

- výpočty úspor provedené včera či dnes a zdůrazňující rozdíl efektivnosti získání tepla pomocí TČ oproti nejdražšímu  možnému způsobu (tj. přímý ohřev elektřinou)  nemohou nic podnětného napovídat domácnosti, která dosud využívala naopak nejlevnější  možný způsob vytápění a ohřev vody

- cena elektřiny pro domácnost v nižší sazbě není, tak jak byl někdo historicky zvyklý, zásadně nižší, ale rozdíl oproti vysokému tarifu je spíše již jen symbolický. Ostatně se není čemu divit: denní režim výroby (díky struktuře zdrojů a mezinárodnímu propojení soustav) a současně denní režim spotřeby se razantně změnily; o tom žádná vášnivá diskuze býti vedena nemusí - praktický důsledek ovšem je ten, že cena energie pro TČ  není výrazně  zvýhodněna a tak je méně podstatné zdůrazňovat  efekt "levnější" elektřiny.

- nový majitel tepelného čerpadla (a to i ten, který současně má FVE) se stává s přispěním státu vazalem ČEZu. Přinejmenším dva měsíce v roce, tj. v době skutečně neodkladné potřeby tepla, je tento vazalský vázací akt, stvrzen krví, velmi viditelný.

- odbočka: jak mi sdělil kolega, který si vyžádal můj názor na přípravu FV řešení ve firmě - "spřátelený holandský konkurent " se mu svěřil, že  takto pokrývá 70-75%  veškeré potřeby energie a to i nákladově. Na moji řečnickou otázku, jaký je poměr ceny výkupu přebytků oproti ceně nákupu u tohoto inspirativního kolegy, mi pochopitelně potvrdil že jedna ku jedné.   Naše úvahy tedy musely sledovat jiný cíl, aby byly efektivní. "Holandský příklad" - to jsme jen odhadovali - k nám dorazí tak za 5-7 let. Zatím výkup přebytků elektřiny činí u nás (teď budu hodně tvrdý a započtu i skryté poplatky a vícenáklady)) desetinu z běžné ceny.

- návrat z odbočky: Za peníze z dotací (a tedy z naších peněz - my jsme daňoví poplatníci) a také za peníze domácností, které si zřídí FVE (a tedy tuplem z našich peněz - my jsme ta domácnost) jsou po celé naší vlasti vybudovány a rozesety FVE, čímž vzniká ohromná distribuovaná FVE. Bohulibý účel - bez ironie. Opravdu mohutný (potenciální) příspěvek k energetické nezávislosti státu a zároveň k přímé pomoci domácnostem jak z hlediska energetické jistoty, tak z hlediska energetické úspornosti, tak i z hlediska snížení dopadu inflace, vyrobené politicko ideologickou mesaliancí nefungující demokracie s fungující monetární disfunkcí.

Ale zpět od snů do reality. Pomozme si otázkami, veskrze opět řečnickými, tedy takovými, na které není žádná odpověď očekávána - a pokud ano, tak je předem známa.

Kdo je investor: 

a) Domácnosti (též i firmy) v roli investora bez či s dotacemi, který vždy se podílí vlastními penězmi na  investici - jsou to zdaněné peníze z úspor (ze zdaněných příjmů, občas i více než jednou) 

b) Domácnosti a firmy v roli toho, kdo používá dotace

c) Domácnosti a firmy v roli toho, kdo financuje státní rozpočet (čili daňoví poplatníci) a tedy tvoří zdroje pro poskytované dotace (i ty, které jdou případně z EU, tam někdo poslal, aby se ořezaly a zbytky vrátily, zdobeny cedulí u každé opravené kapličky u cesty - to sem ale nepatří...)

d) nezletilé děti, nemluvňata, kojenci a zásoby ve spermabankách na desítky let dopředu (tedy budoucí danoví poplatníci, kteří dotace z dluhů budou mít denně na talíři od budoucích politiků - ano, bohužel ti dnešní nevymřou bez následníků - s dovětkem, že za to mohou Vaši rodiče a dědové)

Kdo je rentiér:

a) Hlavní rentiér ČEZ (představme si jej jako dravou štiku v rybníce):

- spokojeně užívá, s požehnáním státu, který mu nemá fakticky do čeho mluvit, celostátní distribuovanou FVE

- náklady na zřízení celostátní distribuované FVE, kterou užívá, má nulové, zaplatili to jiní

- když svítí slunce v Ústí nad Labem, inkasuje přebytky eletřiny za 0,70 Kč a prodává je v Uherském Hradišti (kde slunce právě nesvítí) za 7 Kč.

   mimo tuto diskusi se nabízí otázky: 

      Má to vůbec právní podklad? 

  Nemá to chrakter daně? Pak ovšem by z toho soukromí akcionáři neměli dostávat dividendy. Nebo by tato část měla být zdaněna - to je ovšem srovnatelné (z mravního hlediska) se zdaněním prostituce, jak je tomu v jiných státech.

      [Návodná kontrolní otázka (poručík Troník:) Kdo jiný v našem právním systému má podobnou možnost uzákoněnou?]  

- když nastane zima a slunce všude svítí málo, tak prodá ČEZ elektřinu (v neposlední řadě pro TČ) za takovou cenu, aby vydělal více než dříve - logika věci velí: akcionáři se nikdy nesmíří s nižší dividendou než vloni

- aby nic neselhalo, tak za pouhou změnu sazby pro tepelné čerpadlo D57 zinkasuje každý rok od každé domácnosti "výpalné" dva  tisíce  či mnohem více.

- i za tzv. "energetickou banku" (tedy dočasné uložení energie z přebytků a "vrácení" v době, kdy slunce nesvítí) je nastaveno "výpalné" ekonomicky tak,  že domácnost je na tom jen o málo lépe než ten, kdo na to nepřistoupí, ale hlavní zisk inkasuje ČEZ

- má smysl pokračovat v tomto výčtu ? Asi ne.

b) ostatní energetické (ať již dodavatelské či distribuční) společnosti (chcete-li příklad, něco jako potěr s dostatkem drobné potravy v mělčích vodách rybníku)

c) banky (naše i ECB) díky předpokládanému vlivu popsaného vývoje na inflaci (představuji si to jako kapří násadu v dostatku potravy)

d) Skuteční majitelé společností ad a) až c)  (snad majitel rybníka, organizující výlov?)

e) Politická garnitura, vlídně koexistující se  společností ad a) až c)  (to vidím jako...jako...možná žabinec na hladině, trochu zakrývající dění v hlubinách,rozvíjející se podle prosperity rybníka a a přežívající v pohodě i letní vedra)

Kdo je garantem plýtvání energií (tj.ten, co anuluje motivaci k úsporám), kdo je garantem udržování a zvyšování závislosti státu na dodávkách energie.

Odpověď je prostá: rentiéři.

Kdo chce důkazy místo slipů, nechť si položí prostou otázku:

Pokud majitel chaty či domu po rodičích, obývaných jen část roku, nebo domácnost, obývaná jedním člověkem se rozhodne k razantním úsporám, investuje rozumnou částku (ať již s dotací či bez dotace) do vlastního řešení a dosáhne spotřeby třebas elektrické energie (ideálně) nula či (prakticky) jen mizivé množství, pak:

Změní se snad jeho situace tak, že současně s tím mu klesnou platby za elektřinu na (ideálně) nulu či (prakticky) na mizivou částku a nevzniknou žádné jiné výdaje do kapes dodavatelů elektřiny? [analogicky to platí též pro třeba inovující firmu]

Správná odpověď: 

a) Ne, naprosto ne. 

b) Hlavní přínos z úspory energie inkasuje dodavatel. 

c) Peníze z vlastních úspor a snížení energetické závislosti nevyužije ten, kdo investoval a uspořil

d) zvýšení energetické nezávislosti na externích tržních poměrech nezíská ani stát, protože demotivující vliv rentiérů brání tomu, aby tyto úspory tvořily významné procento v energetické bilanci státu 

Ano, správně jsou všechny odpovědi.

Je možná i jiná otázka:

Pokud za současného trendu klimakterického dotačního třeštění bude - bez ohledu na nevyužité možnosti - pravděpodobným hlavním výsledkem částečné snížení energetického deficitu, jaký strategický přístup a připravené možnosti, má náš stát k řešení hlavní sezónní energetické špičky  v průběhu zimních 2-3 měsíců?

Ano, pokud odpovídáte to, co si myslím, máte úplnou pravdu.

A tak tedy pár slov k výše zmíněnému námětu: V dnešním cenovém chaosu (kdo nevěří, ať si prohlédne fakturu za elektřinu a pustí si televizi s nějakým libovolným pořadem na toto téma) prakticky nefunguje srovnatelnost cen, která by věrohodně pomohla motivovat k úsporám energie. 

Skutečně výzvy, proklamace a sliby na téma svetry apod. jsou oprávněně terčem vtipů, pokud už vůbec by je měl občan registrovat. Prostě ze zástupu směšných postaviček nikdo vážně vypadající nevyčuhuje. Podobně kazí dobrý dojem nadužívání hlášek ve stylu "postavíme se Putinovi a radší zmrznem - ale neděste se,  jisté procento energie je pokryto, všechno dopadne dobře, teď se mě ale neptejte jak, ani kolik procent to je, ani koho se to týká".

Pokud by to vše měl vůbec někdo brát vážně, musel by dospět k názoru, ža naše "elita" vlastně tolikrát vzývaného Putina podporuje. Jak jinak vykládat skutečnost, že zisk z ČEZU je přednější, než absolutní úspora v kwh a v počtu odpojených domácností od ČEZu?

Je snad zisk z ČEZu, který připlyne do státního rozpočtu, významnější před úsporami energie jen proto, že se za něj dají koupit tanky, letadla, jánevímco a pokud se to smíchá z podporou vzájemného sebezahřívání (s podporou LGBT)  a svetrů, tak se to snáze ztratí? 

Není snad fyzicky uspořený objem elektřiny, který koneckonců vždy nějak souvisí s cenami plynu na evropském trhu (čti s cenami plynu, které umožňuje naše vláda platit do rozpočtu Kremlu) důležitější pro to, aby problém zimy byl bez enormních nákladů o několik procent menší. Nebo platí pravidlo, že čím větší prů..., tím více medailí?

Vychytrale hořekujíce nad tím, že ceny na burze nemůže nikdo ovlivnit, nikomu ani zdánlivě nepřijde na mysl to, že "uspořená energie" je jediná, která nikdy neprojde burzou, nikdy není závislá na vývoji války ani na politické situaci.

Devět a půl měsíce v roce může přestat být elektřina pro cca třetinu ekonomiky vážný problém. V této oblasti uvolněné prostředky mohou být soustředěny na řešení zimní špičky.

Skutečně jsem přesvědčen o tom, že pokud by existovala jednosložková platba za elektřinu, kdy při nulové spotřebě by spotřebitel neplatil nic, mělo by to zásadní vliv na motivaci obyvatel i firem k úsporám. 

Pseudoargumenty odpůrců na bázi technických omezení v podobě nutnosti garantovat stabilitu přenosové soustavy, rezervaci maximálního příkona apod, jsou dnes, kdy sledujeme v přímém přenosu co dělá vítr a  slunce, prostě směšné.

Pochopitelně zpětná vazba, kdy ten, který má větší spotřebu, zaplatí v jednosložkové platbě i relativně vyšší podíl fixních nákladů dodavatelů elektřiny by působila i na úsporu energie ve firmách. Tím by příznivě ovlivnila energetiky náročnou strukturu výroby a sekundárně vedla k dalším úsporám energie. Takové zpětné vazby mám prostě rád.

Vím, že i dnes se mezi sazbami vyskytuje jednosložková, ale nemělo by jít o okrajovou záležitost, ale o systém, prakticky zasahující veškerou spotřebu (distributory i ČEZ).

A než to uzavřu, jedna praktická neřečnická otázka: jak může vláda slibovat, že podpoří v energetické krizi domácnosti z důvodu vysokých cen na trhu, když část této podpory jde na vrub stálých poplatků. tedy vláda hlásá podporu domácnostem, ale část z této podpory věnuje přímo dodavatelům. A hrůzné na tom je, že ani neví, klik těnto dodavatelům příspívá. Onit však vědí přesně.

Mám za to, že platnost mých názorů ohledně TČ a FVE není absolutní v tom smyslu, že platí jen pro určitou část (a to menší) obyvatelstva. Ne, obyvatel paneláku můj příspěvek nepotřebuje a  ani nevyužije. Efektivnost firemních řešení je také založena na jiných principech. Ale motivace k úsporám jednosložkovou sazbou, má ovšem, myslím, všeobecnou platnost.

(rozhodně jde o menší  pomíjivost, než je Petr Fiala nebo Petr Mlejnek)