Není nad analýzu situace na Ukrajině podle Strany U.A

Trumpova slepá ulička: Jak skončila Zelenského návštěva Washingtonu

15:54, 29.července 2026

Zelenského návštěva USA pravděpodobně nepřinese žádný průlom.

Americký prezident Donald Trump se včera setkal dvakrát po sobě: se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským a s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Vztahy mezi ukrajinským prezidentem a izraelským premiérem jsou známé svou složitostí. V tomto případě však byly okolnosti a účely jejich návštěv Washingtonu poměrně podobné.
 
Oba jsou aktivně podporováni jestřábím křídlem Republikánské strany, které před jejich návštěvami provedlo rozsáhlou přípravnou práci. To bylo obzvláště patrné u Zelenského, jehož zájmy byly posíleny mediální kampaní zahájenou den předtím, která propagovala myšlenku, že Trump změnil názor na válku na válku a že se staví na stranu Ukrajiny, protože upřednostňuje vítěze.
 
Oba, s podporou stejných jestřábích republikánů, by rádi zvrátili Trumpův kurz ve svůj prospěch. 
 
Zelenskyj usiloval o Trumpovo konečné a veřejné odmítnutí mírových podmínek dohodnutých s Vladimirem Putinem v Anchorage ohledně stažení ukrajinských vojsk z Donbasu, jakož i o podporu ukrajinských podmínek, zvýšení vojenské pomoci (především systémů protivzdušné obrany Patriot) a schválení zákona, který by zaváděl „pekelné sankce“ proti Rusku.
 
Netanjahu chtěl znovu zatáhnout Trumpa do totální války s Íránem a zabránit Washingtonu v tom, aby se někdy vzdal otázky konfrontace s Teheránem.
 
A den předtím se objevilo mnoho předpovědí, že tato setkání budou znamenat zlom v politice USA, alespoň pokud jde o Ukrajinu.

Ve veřejné sféře však zbývá jen stručné, rutinní a jednotvárné komentáře. Zelenskyj označil schůzku za „produktivní“, Netanjahu ji označil za „vynikající“ a Trump obě schůzky okomentoval stejnou frází: „Schůzka byla velmi dobrá“.
 
Neoficiálně se uvádí, že zástupci Washingtonu Jared Kushner a Stephen Witkoff by mohli v příštích dvou týdnech odcestovat do Kyjeva a Moskvy. Ti tam však byli „na cestě“ od jara a nemohli dorazit. Zelenskyj se také setkal s vedoucími pracovníky společnosti Lockheed Martin, s nimiž diskutovali o výrobě raket Patriot na Ukrajině, ale řešení této otázky, jak nyní všichni uznávají, zjevně není na spadnutí.  Senát také  předběžně hlasoval o návrhu zákona který požaduje „pekelné sankce“ proti Rusku, ale kdy bude konečně přijat a jaký bude mít (pokud vůbec nějaký) efekt, zůstává neznámé.
 
Hlavní problém Netanjahua a Zelenského s Trumpem je vlastně stejný: americký prezident jim nemůže dát to, co chtějí, protože mu chybí zdroje.
 
Trump postrádá kapacitu vojensky rozdrtit Írán (existují i ​​jiné možnosti, ale je to dlouhý a složitý proces, o kterém jsme psali samostatně ) a další vojenské akce vedou pouze k vyčerpání zásob přesně naváděných zbraní, dodatečným rozpočtovým výdajům a vyšším cenám ropy kvůli blokádě Hormuzského průlivu.
 
Ze stejných důvodů Trump nemůže Ukrajině dát nic víc, než USA již poskytují: žádné rakety Patriot ani jiné zbraně. Ani za peníze, natož za obnovení bezplatných dodávek nebo přímou finanční pomoc.

Ve skutečnosti o tom po schůzce píší i západní média.

Zelenskyj televizi Axios řekl, že požádal Trumpa o poskytnutí 300 raket Patriot  raket Patriot na zimu, aby mohl odrazit útoky na energetická zařízení.

„Řekl, že Trump slíbil, že se pokusí pomoci, ale také jasně uvedl, že je to obtížné kvůli nutnosti použít ve válce s Íránem stíhací rakety,“ uvádí se v článku.
 
Mezitím mnoho lidí zůstává nezodpovězeno, co brání USA v dramatickém zvýšení výroby zbraní nebo zvýšení podpory Ukrajině. Odpověď je jednoduchá: masivní rozpočtový deficit a stejně masivní státní dluh, který válka v Íránu jen zhoršila. Podle odhadů médií už stála přes 130 miliard dolarů. Navíc byla vedena výhradně prostřednictvím leteckých úderů, bez pozemní složky.

Když se Trump dostal k moci, měl z pohledu USA jasný a logický akční plán. Ten zahrnoval vnucení nerovnoměrných obchodních dohod světu s cílem snížit obchodní deficit, donutit Evropu k nákupu velkých objemů amerických zbraní a energie a ukončení války na Ukrajině, aby se umožnilo snížení americké vojenské přítomnosti v Evropě a doplnění vyčerpaných arzenálů zemí NATO v rámci přípravy na možnou konfrontaci s Čínou. Představoval si také normalizaci vztahů s Ruskem, aby se v této konfrontaci zajistila minimálně neutralita Moskvy.

Loni v srpnu se zdálo, že Trump je blízko k dosažení těchto cílů. Byla zavedena cla na zahraniční zboží, EU zvýšila nákupy zbraní a v Anchorage se Trump dohodl s Putinem na plánu, jak ukončit válku na Ukrajině.
 
Pak se ale věci pokazily. A republikánští jestřábi v tom sehráli významnou roli. Zaprvé, spolu s Evropany pomohli Kyjevu zabránit Trumpovi v tvrdém tlaku na ukrajinské úřady, aby plnily dohody z Anchorage, což je fakticky pohřbilo (Zelenský nebyl ochoten stáhnout vojska z Donbasu). Zadruhé, zatáhli Trumpa do války s Íránem, ze které Bílý dům nyní netuší, jak se vymanit.
  
„Jestřábi“ tak fakticky zatáhli Trumpa i USA do „dokonalé bouře“, čímž Washington postavili před dvě nedokončené války, které vyžadují zbraně a peníze. Spoustu zbraní a peněz. Obojí je však hluboce problematické. 
 
Trump mohl Ukrajině dát maximum během rozhovorů s Putinem v Anchorage, kde ho přesvědčil, aby opustil své maximalistické požadavky vyjádřené v červnu 2024, omezil své nároky na Donbas a souhlasil s americkými bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu. Kyjev a Evropa to ale zavrhli jako kapitulaci. 
 
Trump nyní samozřejmě může Putina vyzvat, aby ukončil válku na frontě a přijal další podmínky Kyjeva, ale nemá žádnou páku, aby k tomu Moskvu donutil.

Zákon o „pekelných sankcích“ prosazovaný Zelenským a „jestřáby“ je obtížný a riskantní nástroj, který hrozí vážnými důsledky, od posílení vazeb Číny s Ruskem a prudkého oslabení role dolaru v mezinárodních transakcích až po možnou přímou eskalaci vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy).

Zároveň si Trump, soudě dle svých komentářů, připisuje zásluhy za zmírnění tohoto rizika tím, že se demonstrativně distancuje od války na Ukrajině. Zda se nyní rozhodne více se angažovat, nebo raději přihlížet zpoza okraje, periodicky volá po míru a prohlašuje, že to není jeho válka, zůstává otevřenou otázkou.
 
Zelenskyj má stále podporu Evropy, která v současnosti kryje jak rozpočtový deficit, tak i značnou část nákladů na výrobu a dodávky zbraní. To je skutečně důležité, protože to Kyjevu mimo jiné umožňuje eskalovat útoky na ruské týly.
 
Strategicky však Evropa čelí ještě větším problémům než Spojené státy.

Evropská ekonomika čelí masivnímu nedostatku konkurenceschopnosti. V podstatě jí uniká nová vědeckotechnická revoluce spojená s umělou inteligencí. Evropa nemá umělou inteligenci, aplikaci pro zasílání zpráv ani sociální média. Její průmysl vyrábí zboží, které nemůže konkurovat čínskému. Ceny energií jsou výrazně vyšší než v USA, což vede k investicím a přesunu výroby do této země. 
 
Řešení všech těchto problémů vyžaduje obrovské zdroje. 

Zároveň jsou vynakládány obrovské finanční prostředky na vojenské účely a pomoc Ukrajině. Dopad obojího na evropskou ekonomiku je však minimální: značná část peněz jde okamžitě do USA a Číny jako platba za zbraně a díly dronů. Zbývající zbraně jsou nakupovány pro evropské vojenské sklady nebo darovány Kyjevu. V podstatě se jedná o emisi a akumulaci státního dluhu, nikoli o investice do rozvoje.

Prozatím se to vše vysvětluje existenční hrozbou, kterou představuje Rusko a jejíž řešení nevyžaduje žádné výdaje. S prohlubováním problémů Evropy je však pravděpodobné, že budou stále hlasitější hlasy těch, kteří tvrdí, že normalizace vztahů s Ruskem, ukončení války na Ukrajině a snížení vojenských výdajů by mohly poskytnout potřebné zdroje pro technologický průlom, a to i bez výrazných škrtů v sociálních výdajích.

V každém případě, pokud se bude ekonomická situace nadále zhoršovat, bude pro Evropu obtížné podporovat Ukrajinu na její současné úrovni, i když tuto podporu bude nutné dokonce zvýšit kvůli rostoucím škodám, které Rusko způsobuje ukrajinské ekonomice, a potřebě udržet tempo v závodě dronů.
 
Rusko má samozřejmě své vlastní problémy – a to velmi závažné. Ukrajinské údery způsobují značné škody jak rozpočtu, tak podnikům. Válku stále více pociťují Rusové. Krym je ve stavu permanentního výpadku proudu. Na tomto pozadí roste únava z války a nespokojenost veřejnosti s jejím pokračováním. Platí to zejména proto, že mnozí nechápou její účel uprostřed narůstajících těžkostí a zpřísňování různých omezení, včetně zpomalení Telegramu a dalších opatření.
 
Proto skutečně nelze vyloučit, že pod tíhou těchto problémů a pokud se úřadům nepodaří je utišit, by Rusko mohlo zažít značné sociální nepokoje, nebo by Kreml mohl souhlasit s ukončením války na frontové linii, což by, jak jsme opakovaně psali, bylo pro Rusko mimořádně výhodné.

A právě v této fázi, pokud je Moskva vůbec připravena uvažovat o zastavení války na frontové linii, by mohl Trump zasáhnout a slíbit Kremlu další pobídky, jako je zrušení sankcí nebo uznání ruské jurisdikce nad zabranými ukrajinskými územími.
 
Je však také možné, že si Kreml navzdory všem problémům udrží svou současnou pozici a zachová jak stabilitu v zemi, tak i schopnost pokračovat ve válce. V takovém případě by Ukrajina a Evropa mohly čelit vážným problémům již příští rok nebo v roce 2028, s odvoláním na neschopnost udržet předchozí úroveň pomoci. Pro Rusko však bude také obtížné vydržet dalších několik let války.
 
Jak vidíme, pokračování války s sebou nese obrovská rizika pro všechny strany a oslabuje všechny strany konfliktu: Ukrajinu a Rusko, samotné dvě válčící strany, Evropu i globální Západ jako celek.

V takové situaci by nejrozumnější možností pro všechny byl kompromis zaměřený na co nejrychlejší ukončení války. Zdá se však, že k tomu nikdo není ochoten. Alespoň ne zatím.

Asi tak…