O pražské velké koalici trochu jinak

I z květnových voleb do Poslanecké sněmovny vzešel vítěz, který dnes není součástí vlády. Zda je to spravedlivé, nebo není, o tom můžeme vést dlouhé debaty, ale situace je v zásadě podobná. Někteří snad namítnou, že voliči si v těch či oněch volbách přáli pravicovou většinu. Tento argument je však poněkud lichý.

V případě Prahy byl volební výsledek značně zkreslen předvolební "úpravou" volebního systému. V případě voleb sněmovních lze zase polemizovat nad tím, nakolik je podnikatelský projekt Věci veřejné levicový nebo pravicový. Minimálně z pohledu složení voličského spektra této strany to nelze určit jednoznačně, neboť ve společnosti byla v té době polovina voličů zklamána pravicovou politikou, druhá zase levicovou.

Tito voliči, a nelze jim to vyčítat, pouze hledali alternativu. Z podzimních voleb víme, že tuto alternativu již nepokládají za správnou. Ostatně to, že polovina všech voličů VV je zklamaná, a pravděpodobně to bude ta polovina, která je nakloněna spíše doleva, dokazují i poslední průzkumy veřejného mínění, které ukazují, že podpora VV oproti volbám do Poslanecké sněmovny je poloviční. Tedy na hranici volitelnosti. Naštěstí!

Z pohledu voliče nešlo ovlivnit, ke komu se tato "politická sekta", složená z idealistů a mnohem silnějších pragmatiků, přikloní. O konečném stanovisku rozhodli zase jen politici, ač ve jménu takzvané nové politiky.

Nikdo nedokáže vyloučit, že kdyby měla ČSSD o několik málo procent více, přiklonili by se politici Věcí veřejných k ní. A vzhledem k tomu, jak tato strana plní své předvolební sliby (viz boj proti korupci), nelze vyloučit, že by její představitelé v čele s Vítem Bártou šli do vlády podporované i komunisty. A to i ve chvíli, kdy si většina voličů v součtu zisku stran, které se nedostaly do dolní komory parlamentu, přála pravicovou vládu, jak je nám dnes pravidelně předkládáno k nedělním obědům.

Zkrátka a dobře, o konečném výsledku hlasování vždy rozhodují námi volení zástupci. A ruku na srdce, skutečně jste přesvědčeni, že by velká koalice nevznikla na vládní úrovni za předpokladu, že by volby v květnu dopadly trochu jinak? Dnes se to zdá bláhové, ale už tehdy se pomyslná politická hlava Petra Nečase také málem kutálela ke škobku pod gilotinou.