Kuba, stručně dějiny ostrova

Evropan Kryštof Kolumbus přistál na Kubě roku 1492. Indiánům začala kolonizace - brzo Španělé zničili domorodé kmeny. Původními byli Karibové, dále Guantajatabeyové, primitivní lovci a sběrači, doba kamenná. Později je nahradila pokročilejší kultura Sibonejů, rybáři i zemědělci. Poslední nejpokročilejší pak byli Taíni, ti ovládli původní Siboneje. Vypalovali hrnce, živilo je zemědělství. Z tabákového listí vyráběli doutníky. Naší době dali slova hurikán, hamak, tabák. 

Kolumbus o Kubu nestál; nenalezl zlato.

Po 19 letech dobyl Kubu pro španělskou korunu Diego Velázquez de Cuéllar. Založil města Havanu, Trinidad, Baracoa, Bayamo, Camagüey, Santiago de Cuba a Sancti Spíritus. Snažil se chránit domorodce - Taíny před svými žoldáky, což bylo neřešitelné. Nakonec domorodci povstali, vedl je náčelník Hatuey – vzor kubánských povstalců. Povstalci byli přemoženi a vůdce byl po křesťansku upálen.

V 16. století byli Tainové vyhubeni zlými vztahy Španělů. Ničeni prací v dolech, i podléhající dovezeným nemocem. 

Vzpoury

Až po polovině 19. století se bouřili proti Španělům pozemkoví vlastníci, kreolové. (Kreol - potomek evropských kolonistů (Španělů a Portugalců), který se narodil v zámořských koloniích, typicky v Latinské Americe nebo v karibské oblasti. Později pojem kreol rozšířil svůj význam.) Básník, právník a majitel plantáží Carlos Manuel de Céspedes se projevil 10. 10. 1868 svým „Grito de Yara“ – voláním po svobodné a nezávislé Kubě. Ukončil své otrokářství a přizval další přední Kubánce, aby se k němu přidali. 

Tento Céspedes s 1.500 muži dobyl Bayamo a i v dalších deseti letech ztěžovali chod koloniálního území, pustošili třtinová pole. Nakonec roku 1878 nastalo příměří.

Roku 1886 bylo zrušeno otrokářství.

Pak se objevil José Martí, vlastenecký revolucionář; žil po léta v USA. Promýšlel odboj, který by odstranil španělskou nadvládu. Obdivoval severoamerickou pracovitost, ovšem nerad sledoval převažující materialismus výdělkářské společnosti.

Roku 1895 se s dalšími přesunul na Kubu. Jeho armáda o 40.000 mužích začla s bojem proti evropským kolonialistům. 19. května 1895 se střetli se Španěly a José Martí v boji padl. Zapsal se jako vlastenecký hrdina, slavná osobnost kubánských dějin.

Následně byla v roce 1896 země poněkud rozbitá. Američané roku 1898 vyslali na Kubu válečný křižník Maine, v zájmu ochrany jejich lidí, který však nečekaně vybuchl. Příčina nebyla zjištěna.

Intenzivně se USA snažily získat Kubu – jenže Španělé odmítli prodat za 300 milionů dolarů. Američané přistoupili k násilnému řešení, až nakonec v bitvě 1. 7. 1898 Španělé podlehli a v půlce července 1898 kapitulovali.

Později, od května 1902 se Kuba stala nezávislou. K tomu si USA vynutily nájem vojenské základny Guantánamo na dobu víceméně neurčitou. I další podmínky dávaly Ameriačanům možnost vojenských zásahů, což se kubánským vlastencům nemohlo líbit. 

Od roku 1933 se opakovaně dostal k vládě Fulgencio Batista y Zaldívar. V období 1933–1944 spolupracoval s odbory a rovněž nové zákony nebyly protilidové. V době 2. světové války Kuba vyhlásila válku Japonsku, Německu a Itálii, avšak jen symbolicky. Pak roku 1944 ve volbách zvítězil jiný, Ramón Grau.

Později Batista žil v USA, avšak odtamtud se staral kubánskou politiku. Byl i zvolen senátorem „v nepřítomnosti“. Na Kubu se vrátil roku 1952, kandidoval v prezidentských volbách. Jeho šance byly nevelké a proto uspořádal vojenský puč. Toto jeho druhé období se nedobře zapsalo do kubánských dějin - korupce, násilná domácí politika, neuskutečněné volby 1954 a hospodářský úpadek. Havana jako působiště prostituce a americké mafie.

Roku 1959 Dr. Fidel Alejandro Castro Ruz se svými partyzány svrhl režim generála Batisty. Sám pak vládl do roku 2006; tehdy po onemocnění ho vystřídal jeho bratr Raúl Castro.

Zavedený socialismus byl prospěšný i omezující. Fidel Castro má dodnes mezi Kubánci úctu. 

Země po desítky let čelí hospodářským potížím, které jeho režimu nastavily Spojené státy. Ideově nepatrně připomínaly situaci roku 1968. Československo mělo obdiv světové veřejnosti, kdežto vlády kapitalistických zemí stěží by mohly přát osvobozujícím postupům komunisty Alexandra Dubčeka.

Odkazy:

[1] https://www.mundo.cz/kuba/historie

[2] https://www.fischer.cz/kuba/historie

[3] https://kuba.kentlucky.cz/historie-kuby-v-datech

[4] https://kuba.kentlucky.cz/osobnosti-kubanske-historie

—  blog —