Kdo způsobil globální ekonomickou krizi?

Čínská vláda se této šance chopila a umožnila působení zahraničních korporací za podmínek, které sama vymezila. Což v praxi znamená, že se nejednalo o privatizaci na český způsob, kdy byly u nás doslova rozdávány firmy i banky za hubičku každému, kdo projevil zájem. Hlavním kritériem bylo sídlo zájemce v nějakém daňovém ráji.

Čína má svůj plán rozvoje a postupně ho i plní. Kupodivu ho neuskutečňují liberálové západního střihu, ale vzdělaní komunisté. Jak je vidět ze statistik, tak se jim prozatím daří. Ona Čína „Západu“ to světové vedení v ekonomice jen z jejího hlediska na krátký čas propůjčila. Nyní si jej bere zpět a v přeneseném smyslu světu sděluje: Bílý muži vrať se do jeskyně a na stromy.

Rozvoj Západu byl v minulosti spojen s nadnárodními korporacemi, ale ony svou budoucnost a maximální zisky přeložily od 80-tých let do Číny. V zájmu svobody podnikání úzké skupiny podnikatelů jsme se tak i my paradoxně vzdali našeho růstu ve prospěch budoucnosti Číny a Indie.

Proto od 80-tých let můžeme pozorovat nevyrovnané platební bilance, kdy Čína a jí podobné země hlavně své výrobky vyváží a ze zemí Západu již téměř nic nepotřebují. Pouze o suroviny je zájem.

Pokud bychom si prohlédli grafy zadlužování USA a evropských zemí, tak bychom zjistili, že do poloviny 80-tých let nebyly státní dluhy v těchto zemích žádným problémem. Ten začal až s vývozem práce, kapitálu a znalostí. Mnoho lidí, kteří vykonávali jednoduché práce v USA a Evropě, zůstalo náhle bez práce. Zpočátku je podržel stát svojí sociální sítí. Situace na trhu pracovních příležitostí se však od té doby nezměnila. To má dopady do množství vyplacených sociálních podpor a tím pádem dluhy státního rozpočtu setrvale narůstají. Také daňové výnosy nerostou od zaměstnanců a též ani od podnikatelů.
Lze tedy konstatovat, že ti, co mají na svědomí vývoz práce, kapitálu a znalostí ze zemí Západu, přenesli sociální odpovědnost korporací na stát. A nyní jsou to v podstatě ti stejní, kteří dnes pokřikují, že sociální stát je příliš štědrý.

Novým prvkem, který by měl údajně zlomit obyvatele zemí EU v jejich odporu proti globalizaci, je snaha dopravit do Evropy ekonomické migranty ze zaostalých zemí, kteří nebudou mít tak velké požadavky na životní úroveň. K tomu jsou záměrně obcházeny platné imigrační předpisy Schengenu vedením EU i vládou Německa.

Ekonomická stabilita Evropy by mohla být nastolena pouze důsledným trváním na vyrovnané platební bilanci v zahraničním obchodě. Pak by se brzy ukázalo, že investice v třetím světě nejsou až tak výhodné pro nadnárodní korporace. Bezbřehá volnost v pohybu zboží je právě tím prvkem, který destabilizuje Západ.

Sice by se nám nedostávalo spotřební laciné zboží ze zemí Asie bez omezení, ale zase by se začala vyplácet jeho výroba v zemích Západu. Bylo by to sice dražší než z Číny, ale opět by začala vznikat pracovní místa i pro naše občany. Ty nezaměstnané a s nízkými mzdami by pak nemusel podporovat stát.

Pokud se nyní setkáváme se zaručenými recepty na úspory státu na úkor nižších a středních tříd občanů ve zdravotní a sociální péči, tak tato cesta vede pouze ke srovnání všech podmínek v Evropě s těmi, které panují v Číně.

V oblasti zdanění lze jednoznačně konstatovat, že existence mezinárodních dohod proti dvojímu zdanění se zeměmi tzv. daňových rájů okrádá středně velké podnikatele i občany střední třídy, kteří daně státu platí na rozdíl od těch velkých registrovaných kdesi na Bahamách apod.

Nevybrané daně pak chybí ve státních pokladnách. Tyto dohody jsou uzavírány v rozporu se zájmy všech občanů zemí Západu. I Česko je má uzavřené. Tím si uzákonila tato země diskriminaci mezi podnikateli. To se pak negativně promítá do fungování celého státu. Humbuk kolem registračních pokladen se pak jeví jen jako bouře ve sklenici vody.