Kde pravda je lež a lež je pravdou.

   Snad to také někomu pomůže, před kým stojí souboj s českými orgány činnými v trestním řízení a s českou justicí, aby netrpěl naivní představou, že ta soudní pře tu probíhá ve stylu amerického fiktivního advokáta Perry Masona. Tak prozaické to u soudu není, v mém případě jsem přesvědčen, že přišli všichni k soudu domluveni na tom, že jsem vinen dříve, než proces začal. I když na druhé straně i ti soudcové na Obvodním státní zastupitelství Praha 4 a na Městském soudu Praha dostali prostor, aby tuhle ve švu trošku povolili a tady zase ve švu trošku ubrali, aby se cítili, že také o něčem rozhodují. A o tom tady bude dále řeč.   

   Byl jsem souzen a odsouzen ohledně zkolabovaného projektu Adularya  se škodou 14 miliard korun, kdy jsem na podivnosti ohledně řízení tohoto projektu podal trestní oznámení na podezření z korupce. Ta korupce tam byla, protože to, co se tam událo, to bylo mimo logiku věci. A od roku 2018 jsem válčil s vyšetřovatelem od policie, který nechtěl případ  vyšetřovat a s dozorujícím státním zástupce z Vrchního státního zastupitelství, který s mými stížnostmi na nevyšetřování této kauzy nic nedělal.

     Stěžoval jsem si mnohokrát, až se mnou na Vrchním státním zastupitelství v Praze ztratili trpělivost a dozorující státní zástupce vytáhl jednu jedinou větu z mého 8stránkového stížnostního dopisu a tuto jednu jedinou větu nazval mým trestním oznámením na vyšetřovatele, a podal na mě trestní oznámení za tuto jednu jedinou větu, kterou jsem prý křivě obvinil vyšetřovatele na případu Adularya.

    Takže já si, vážení, 6 let stěžuji na dozorujícího státního zástupce na to, že se můj případ se škodou 14 miliard korun nevyšetřuje a ten dozorující státní zástupce nápravu nesjednal a pak ten samý dozorující státní zástupce proti mně podá trestní oznámení na to, že jsem si prý neprávem stěžoval na 6 let nic nevyšetřujícího vyšetřovatele a, světe div se, vyšetřování proti mně se hned rozběhne. Dnes už mám odslouženu polovinu podmínky, co jsem dostal u soudu za toto trestní oznámení od dozorujícího státního zástupe za křivé obvinění vyšetřovatele, ale pořád se nějak nedokáži srovnat s touto kulišárnou, kterou tu proti mně zorchestrovali.

   Protože, když si představíte, že tento zkolabovaný případ skončil ztrátou pro český stát 14 miliard korun, a nikdo z těch, co tuto ztrátu zavinili, nebyl ani vyšetřován, ani souzen a už vůbec ne odsouzen, jen já jediný, který celý tento případ zmapoval, jsem byl hnán k soudu a tam odsouzen k roční podmínce s odkladem na 15 měsíců. Tato moje soudní anabáze u případu Adularya je přece dosti vypovídající o práci orgánů činných v trestním řízení a o úrovni soudního systému u nás.  

    A ten předmět doličný proti mně byla tato jedna jediná věta v mém 8stránkovém stížnostním dopise zaslaném na dozorujícího státního zástupce z Vrchního státního zastupitelství Praha.  

Zde je její znění:    

        „Dokonce mi i jeden svědek (ale ne mnou nahlášený svědek na NCOZ) prozradil, že ho Vaněček přemlouval, aby říkal nepravdu, že prý je to v zájmu tohoto státu, aby říkal něco, co si nemyslí.

   Takže za tuto jedinou větu v jednom dopise jsem vyfasoval rok podmínku s odkladem na 15 měsíců.

   Abych věc vysvětlil, tak musím čtenáře přece jen trošku zasvětit do problémů této složité kauzy.

   V roce 2010 zakontrahovala jedna česká společnost s tureckým investorem dodávku uhelné elektrárny na klíč se dvěma bloky. Tento projekt byl znám pod názvem Adularya. K realizaci tohoto energetického díla v Turecku poskytla Česká exportní banka úvěr tureckému investorovi ve výši cca 12 miliard korun.

    Ten hlavní problém nastal, když se dokončil v závěru roku 2015 první blok této elektrárny a ten se spustil do provozu a hned od začátku se objevila na kotli taková závada, která neumožnila provozování tohoto zařízení na dobu delší než 1 měsíc. V kotli se totiž nalepoval popílek na stěny kotle a tak bylo vždy nutno po měsíci provozu zastavit blok a se sbíječkou tento nalepený popílek z kotle vyčistit.

     Naštěstí, když se na tento problém přišlo, tak měl dodavatel kotlů, což byla rakouská firma Andritz, ještě další rok platnou záruku za spolehlivý provoz. V takovýchto případech se standardně sepíše reklamace a ta se pošle na dodavatele vadného zařízení s příkazem - „OPRAVTE“. Ta záruční doba se však tomu rakouskému dodavateli kotle nechala trestuhodně projít a tím se celé ty ztráty, které měly dopadnout na Rakušáky, převedly na českého daňového poplatníka.

   Ten rakouský dodavatel kotle přišel se svojí obranou taktikou založenou na tvrzení, že jimi dodané dva kotle jsou dobré, ale že uhlí dodávané tureckým investorem je špatné. To je obvyklý úhybný manévr u dodavatele kotle, když mu to jeho zařízení správně nepracuje, tak se začne vina svádět na špatné uhlí. 

     To vysoce podezřelé na této kauze bylo, že se nechala nejdříve projít roční záruční doba té rakouské firmy a poté se teprve začal český stát zajímat o to, proč ten kotel špatně pracuje. Až měsíc poté, co prošla  těm Rakušákům záruční doba, tak si český stát objednal odbornou studie, která řekla přesně to, čím jsem já již dávno argumentoval vůči vedení generálního dodavatele i vůči českým státním orgánům, že ten kotel je špatně vyprojektován od té rakouské firmy, a že uhlí není vinno na vzniklých problémech.

    Výsledky té odborné zprávy na příčiny špatné funkčnosti kotle byly publikovány koncem měsíce listopadu 2017 v Hospodářských Novinách, kdy tato studie potvrdila, že rakouský dodavatel fabuloval, když tvrdil, že uhlí od tureckého investora bylo špatné. Podle této studie pravdou byl pravý opak, že špatný byl kotel.

„Turecká elektrárna, na kterou Česko půjčilo 12 miliard, stále nefunguje. Na vině nejsou Turci, ale Češi a Rakušané, ukázala studie“

https://archiv.ihned.cz/c1-65962180-turecky-prusvih-za-miliardy

     Nejdříve jsem hledal pomoc u různých protikorupčních nadací, ale těm byl celý tento prokorupčený projekt ukradený, a tak jsem v listopadu 2018 podal svoje trestní oznámení na  Vrchní státní zastupitelství Praha na podezření z korupce.

  Šest let jsem bojoval, abych donutil policii a Vrchní státní zastupitelství v Praze, které tento případ dozorovalo, aby se tato kauza začala vyšetřovat. Šest let jsem strávil tím, že jsem psal na různé ministry, prezidenty, předsedy vlády, investigativní novináře, psal jsem do různých televizí, do různých novin, psal jsem na poslance a poslanecké výbory, šel jsem i na Nejvyšší kontrolní úřad atd., aby mi pomohli vyšetřování této kauzy odblokovat, protože vyšetřování bylo zcela jasně politicky odloženo k ledu. Ale hlavně jsem po dobu těch 6 let psal na Vrchní státní zastupitelství v Praze a pak i na Nejvyšší státní zastupitelství v Brně stížnosti na způsob vyšetřování respektive nevyšetřování této kauzy,

    A tímto mým permanentním stěžováním na nevyšetřování jsem vybudil zpětnou reakci na straně Vrchního státního  zastupitelství v Praze, a tam proti mně vymysleli obvinění, že prý jsem v jednom svém stížnostním dopise na vyšetřovatele ve své podstatě na něho podal křivé obvinění – viz věta z dopisu výše.

     Napsal jsem za ta léta boje s vyšetřovatelem několik stížnostních dopisů na Vrchní státní zastupitelství v Praze, kde jsem si stěžoval na vyšetřovatele, že nevyšetřuje, a že nevolá mnou doporučené svědky k výslechu, avšak bez žádoucí odezvy. V jednom z těch stížnostních dopisů jsem v roce 2021 uvedl 4 důvodů, proč nejsem spokojen se způsobem vyšetřování. A ten dozorující státní zástupce z těch 4 důvodů uvedených v mém 8stránkovém stížnostního dopisu vytáhl tu jednu jedinou větu, a tu jednu jedinou větu nazval mým trestním oznámením na vyšetřovatele.

      Ten dozorující státní zástupce si ale předtím zašel za svědkem, který si mně stěžoval, že ho vyšetřovatel požádal, aby mu do protokolu potvrdil, že za špatnou činnost kotle na projektu Adularya je vinno špatné uhlí, tedy důvod, který již v roce 2017 vyloučila ta odborná zpráva -  viz odkaz výše, a to chtěl po něm vyšetřovatel, aby mu do výslechového protokolu potvrdil.

    Nevím, jak proběhl ten rozhovor mezi dozorujícím státním zástupcem a svědkem, ale dozorující státní zástupce získal od onoho svědka podpis pod výslechový protokol, kde svědek popřel, že mi předtím řekl, že po něm vyšetřovatel chtěl, aby mu do protokolu potvrdil nepravdu, že za špatnou činnost kotle je zodpovědno uhlí. A dozorující státní zástupce, když měl v ruce tento protokol popírající mnou vyřčenou větu v onom stížnostním dopise, tak na mě podal trestní oznámení, že prý jsem křivě obvinil vyšetřovatele, že požádal svědka o to, aby mu tento do protokolu potvrdil něco, co si nemyslí.

   Je jistě zajímavé, že na mě trestní oznámení podal nikoliv ten, co měl být mým sdělením na dozorujícího státního zástupce poškozen, to byl vyšetřovatel, ale podal ho dozorující státní zástupce, který žádnou újmu neutrpěl. A tímto aktem jsem pochopil, kdo po těch 6 let mého boje nemá zájem korupci na projektu elektrárny Adularya vyšetřovat.

         Takže, když shrnu situaci, proběhly dva rozhovory, oba ty rozhovory byly mezi 4 očima, první rozhovor byl mezi vyšetřovatelem a svědkem a druhý rozhovor byl mezi svědkem a mnou. U žádného tohoto hovoru nebyl další svědek. U soudu měl být tento stav posuzován jako případ důkazní nouze, kdy se má soud podle běžných zvyklostí přiklonit na stranu obviněného, ale v tomto případě byl scénář proti mně připraven jinak.

   A tak nastala u Obvodního soudu na Praze 4 situace, kdy se řešilo, kdo z nás lže, když já jsem tvrdil něco a dva proti mně tvrdili něco jiného, přičemž žádný další svědek nebyl, žádný motiv na mé straně nebyl, proč bych si to vymyslel a žádná materiální ani jiná škoda nikomu nevznikla. Ten vyšetřovatel u soudu potvrdil, že neutrpěl žádnou újmu, jen morální.

    A poněvadž celé to moje obvinění se zakládalo na podezření, že jsem lhal, tak jsem se dožadoval u Obvodního soudu na Praze 4, aby nás všechny tři poslali na detektor lži.  A navrhnul  jsem u soudu i druhou alternativu, že když ti dva další nebudou chtít jít na detektor lži (vyšetřovatel a svědek), že já tam půjdu sám se nechat otestovat. Razantně mi soudce ten můj návrh na test na detektoru lži odmítl a odsoudil mě.

    Odvolal jsem se k Městskému soudu Praha a tam jsem soudce požádal o to samé, že chci jít na detektor lži. Taktéž mi tam moji žádost odmítli a ještě mi navýšili trest, který mi dali u Obvodního soudu pro Prahu 4.

    Přitom je v kompetenci každého soudce, zdali výsledek z detektoru lži vezme v úvahu a nebo nevezme. Může vás na ten detektor lži soudce poslat, ale pak ten výsledek nemusí vzít v úvahu. Takové případy se stávají. Tak asi člověk zauvažuje, proč jsi mě na ten detektor lži soudče neposlal, když jsi to pak vůbec nemusel brát v úvahu? Mám podezření, že ten soudce tušil, jaký výsledek by z toho detektoru dostal, a pak, nevezmi v úvahu, kdyby přišly výsledky nás třech z detektoru lži a u mě by vyšlo, že říkám pravdu a u těch dvou dalších, že pravdu neříkají. 

     Ty testy na detektoru lži se provádějí na Kriminalistickém ústavu Policie ČR. Napsal jsem na tento Kriminalistický ústav po mém odsouzení, že mám zájem o provedení testu na detektoru lži u jejich organizace, a že si ho sám zaplatím. Opověděli mi, že by je o provedení tohoto testu musel požádat soud. Tak mi nezbylo nic jiného, než podstoupit tento test na detektoru lži u jedné soukromé akreditované organizace: „European Lie Detection Centre“. Ten test jsem podstoupil dne 6.1.2026 a výsledek testu na detektoru lži potvrdil, že jsem nelhal, když jsem prohlásil, že mi bylo svědkem sděleno, že ho vyšetřovatel požádal o to, aby uvedl do výslechového protokolu, že za problémy v činnosti kotle na elektrárně Adularya může špatné uhlí.

    I když ten můj případ již byl na Obvodním soudu pro Prahu 4 ukončen, a byl jsem pravomocně odsouzen, tak přesto tam ten protokol o výsledku testu na detektoru lži pošlu s nabídkou, že jsem připraven se zúčastnit stejného testu u toho jejich Kriminalistického ústavu. Že by se v někom na soudu tam pohnulo svědomí? To ani náhodu. Já jsem sice sepsal tzv. dovolání, ale to jsem pak za týden stáhnul jako zbytečné, protože jsem pochopil, že se ty jednotlivé soudní úrovně mezi sebou domluví. Ten můj soudní proces totiž není jen něco takového, jako když soused sousedovi ukradne králíka. Ten můj proces, to je vyšší dívčí s rizikem pro zúčastněné.

     Teď to zase duní ve sdělovacích prostředcích kolem nějakých SMS Pávek - Macinka apod. Když jsem pozval na svůj proces před rokem 4 české televize a asi 10 tiskových agentur (iDnes, Novinky.cz, iRozhlas atd.), ať se přijdou podívat na proces, jak se soudí ten, co se postavil v tomto státě korupci za 14 miliard korun, tak nepřišel nikdo z pozvaných. A nebo když zavzpomínám, co se toho tady namlelo v médiích kolem Čapího hnízda za 50 milion Kč, tak co si o těch českých médiích má člověk myslet? Že jsou manipulována ve prospěch Fialovy vlády, co jiného.

    Někdy před dvěma roky tu v mém bydlišti na Praze 10 postavila radnice Městského úřadu Praha 10 tabla o vzpomínání pamětníků z tohoto regionu na nějaké významné události, že jako na Základní škole V Rybníčkách zvou staré lidi na diskuse do školy se školáky. Samozřejmě, ten výběr témat na těch tablech byl evidentně politicky směrovaný. Tak jsem do té Základní školy V Rybníčkách napsal, že se nabízím, že sepíši nějaký článek o mých vzpomínkách na projekt výstavby elektrárny Adularya, a že oni ho dají na to své tablo, a pak že přijdu diskutovat do jejich školy s dětmi o svých vzpomínkách na tento projekt. Ani mi ten zástupce ředitele školy, který tato tabla organizoval, neodpověděl.

    Tak jsem mu napsal znovu, a znovu mi neodpověděl. A tak jsem napsal na Městský úřad na Prahu 10, ať tam vyřídí v té Základní škole V Rybníčkách, že když mi nechtějí dát příležitost jako pamětníkovi sepsat ten můj příběh o Adularyi a dát ho zde na tablo a umožnit mi přijít k nim do školy o Adularyi diskutovat, tak ať si ta tabla odvezou od mého baráku. A tento dopis zabral, přestavte si, že tato tabla té školy V Rybníčkách se záhy objevila před radnicí MÚ Praha 10. Kdybych chtěl dětem přijít povídat o roku 1968, tak to by šlo, ale povídat jim o korupci v této naší společnosti, tak to tedy ne. Není to úsměvné?   

Miroslav Kelnar