Kam směřuje Jemen?

Masová chudoba, negramotnost více než poloviny populace, 35 % nezaměstnanost, kmenové boje, vliv al-Kajdy, separatismus do roku 1990 nezávislého jižního Jemenu a povstalecká aktivita šíitské sekty zajdistů patří k těm nejvýznamnějším. Navíc hrozí, že Jemen v horizontu šesti let vyčerpá svoje skromné zásoby ropy, na které závisí jeho ekonomika, což zemi uvrhne do ještě větší bídy. Příjmy z turismu jsou velmi nízké kvůli zoufalé bezpečnostní situaci a prakticky neexistující infrastruktuře.

V zemi vypukly nepokoje již v únoru pod vlivem revolucí v Egyptě a dalších arabských zemích. Od té doby zahynulo cca 370 lidí, avšak teprve v posledních dnech vývoj událostí nabírá na obrátkách. Centrem nepokojů je metropole San’á, kde povstalci zaútočili granáty na prezidentský palác a zranili prezidenta a další ústavní činitele. K demonstrantům proti dlouholeté Sálihově diktatuře se připojily i opoziční kmeny, z nichž nejvýznamnější je konfederace Hašídů v čele se šajchem Sadíqem Ahmarem.   

Z geopolitického hlediska se Jemen nachází ve významné oblasti, odkud vycházejí klíčové námořní cesty do jižní a jihovýchodní Asie. Pokud zde vypukne občanská válka a země upadne do chaosu, různé teroristické bojůvky v čele s al-Kajdou rozšíří svou základnu z afrického rohu i na jih Arabského poloostrova a budou podnikat útoky na území Saúdské Arábie, s níž nemá Jemen jasně vymezené hranice. Výsostné vody Jemenu navíc ohrožují somálští piráti. V nedalekém Somálsku je anarchie už od roku 1991, kdy byl svržen diktátor Siad Barre a většinu země ovládají milice al-Šabáb, které uplatňují islámské právo šaríja a mají vazby na al-Kajdu. Somálský prezident Šarif šajch Ahmed ovládá jen několik čtvrtí v Mogadišu a na severu afrického rohu se etablovaly polonezávislé provincie Somaliland a Puntland. Tento region je tedy už nyní značně nestabilní. Budou se události v Jemenu vyvíjet podle somálského scénáře?

Je složité predikovat budoucí vývoj v zemi s tak komplikovanými poměry jako je Jemen. Zdejší revoluce nemá pouze sociální rozměr – ačkoliv je jejím významným prvkem – ale jde především o mocenský souboj kmenových klanů. V čem se opozice shoduje, je okamžitý odchod polního maršála Sáliha, který odmítl podepsat už tři nabízené dohody o předání moci. Následné události po jeho případné abdikaci lze jen sotva odhadovat. Ve hře je i opětovné rozdělení země na sever s centrem v San’á a někdejší marxistický jih s metropolí v Adenu, který se o secesi neúspěšně pokusil již v roce 1994. Washington a Rijád se kromě rostoucího vlivu al-Kajdy obávají toho, že by se v San’á mohl dostat k moci šíitský režim (53 % Jemenců jsou sunnité a 47 % šíité), který by se orientoval na Teherán. I proto Saúdové vojensky intervenovali v Bahrajnu, kde při tamní revoluci hrozil podobný scénář.