Kam jdou peníze na sport?

Ze své zkušenosti mohu potvrdit slova paní Chrtkové v předešlém blogu: "Málokoho napadne a ani napadnout nemá, že miliardy se dávají ročně na různé sportovní akce, podpory klubů apod., celkem pravidelně a přednostně, že miliardy jsou zbytečně prošustrovány na velkolepé akce a jiné věci, než na skutečně potřebné záležitosti, např. platy lékařů. Nejsou peníze?". Sportovní kluby a tělovýchovné jednoty hospodaří opravdu velmi podivným způsobem. Na svých členech požadují stále vyšší příspěvky a sponzorské dary, přitom ale mnohdy zaměstnávají zbytečné lidi. Stávají se oázou pohodlného života rodinných příslušníků, známých a kamarádů, kteří bez jakékoli přidané hodnoty odčerpají velký díl prostředků na činnost sportovních jednot a klubů. A aktivním sportovcům pak, chtějí-li dále sportovat, nezbývá než stále víc a víc platit na "provoz", protože prý je čím dál méně peněz, vše je stále dražší a vláda ani ČSTV skoro nic sportovním svazům ani sportovním jednotám nedávají. Je přeci krize, peníze nejsou, tak je třeba zvyšovat příspěvky jednotlivců. Těch se zřejmě krize netýká. Podivná toť logika. A tak se po kancelářích a jednotách dál a v bohorovném klidu poflakují desítky "přepracovaných a obětavých" funkcionářů. (Těm skutečně obětavým, kteří ale opravdu věnují spoustu svého volného času za pakatel, se předem omlouvám.) A tak, jako je tomu ve všech oblastech našeho života, je tomu i v našich zájmových organizacích, kdy velké finanční prostředky jsou vynakládány naprosto neúčelně - na líný parazitující aparát (kromě vlastní kapsy), rozkradené granty a předražené zakázky.