Debakl italské pravice

Severoitalské město je Berlusconiho rodištěm, sídlem jeho mediálního a finančního impéria a fotbalového klubu. Kandidát levice Giuliano Pisapia zde získal 55,1 % hlasů a pro levici je úspěch v Miláně historickým vítězstvím. V Neapoli centristický kandidát Luigi De Magistris, podporovaný levicí, obdržel 65,3 % hlasů. Levice vyhrála také v Terstu, Grossetu, Novaře a Cagliari, přičemž v Boloni a v Turínu už v prvním kole.

Skandalista a bonviván Berlusconi se snaží dopad voleb bagatelizovat, avšak uvědomuje si, že jsou faktickým referendem o jeho setrvání v čele vlády. Potýká se s poklesem důvěry kvůli desítkám soudních procesů, které se týkaly korupce, uplácení, daňových úniků a sexuálních afér s mladými prostitutkami.Jeho současná popularita se pohybuje kolem 30 %, což je nejméně za poslední tři roky – od nástupu do premiérské funkce. Spekuluje se i o možnosti předčasných parlamentních voleb, ve kterých by se střetly kromě Berlusconiho Lidu Svobody (PdL), Ligy severu a opoziční Demokratické strany (PD) také nově zformovaný blok středolevých stran Třetí síla, který podle průzkumů disponuje 11 – 13 % podporou voličů.

Italská a česká pravice mají mnoho společného – korupci, lži, skandály a asociální politiku. Možná i proto si Topolánek s Berlusconim v jeho vile tak notovali. Ostatně celá česká politika má svým charakterem blíž ke středomořské než k severoevropské politické kultuře. Vše nasvědčuje tomu, že tradičně nestabilní italskou scénu čekají předčasné parlamentní volby, které snad definitivně ukončí angažmá téměř 75-letého Berlusconiho ve vysoké politice.