Bod, ze kterého není návratu

Nuže uvedení převážně ekonomičtí autoři této na vládě nezávislé rámovali vlastní politické děje včetně Vladimíra Putina spíše jen v rozsahu v jakém měli a mají dopady na ekonomiku. A dlužno dodat, že jejich analýzy byly přesvědčivé už i tím, že Rusko zcela objektivně výborně zvládlo sankce nastavené Západem.

Snad vlastně poprvé jsem zaznamenal na tomto portále velmi jasné svým způsobem geopolitickou úvahu, nikoliv však ve smyslu ideologicko vlastenecké, ale brutálně věcně neutrální, neboť jméno Vladimír Putin se tam ani jednou neobjevilo, na téma jednak částečné mobilizace a právě dokončených referend v Doněcku, Luhansku, Záporoží a Chersonska.

O to více snad tato úvaha je nosná v obsáhlém článkem komentují, že dlouhá víceméně vleklá zvláštní operace za celou dobu měla jediný výsledek, že Západ požadoval po Rusku mír, který však byl synonymem pro naprostou kapitulaci. Podle jejich názoru se zvláštní operace víceméně fakticky překlápí v jasný spíše válečný konflikt na Ukrajině s cílem donutit Západ k jednání o míru za nových podmínek, když doposud s Ruskem jednal jakoby z pozice vítěze. Očekávají racionálně, že se jednak dříve či později projeví nárůst mobilizovaných sil a jednak, že fakt referend, čili rozšíření Ruska o oblasti již zmíněných oblastí Luhanska, Doněcka, Záporoží a Chersonska, které s největší pravděpodobností budou k Rusku zákonem připojeny v krátké době, změní právní realitu, protože ochrana vlastního území je právní povinností Ruské federace. A i do budoucna útoky na tyto oblasti budou zkrátka a dobře otokem na územní celistvost Ruska.

Autoři racionálně označují tuto situaci jako bod, ze kterého není pro Rusko návratu. A ve vztahu k Západu, očekávají, že tento jednoznačný silový moment, který už nebude založen na nekonečném jednání a dohadování, které nevedlo 9 měsíců k žádnému výsledku a jehož dopady se budou prohlubovat dříve či později donutí Západ k uzavření míru za ruských podmínek.

Přidáme- li k tomu, v tomto racionálním duchu dopady západního embarga na ruské zdroje energie, plynu, ropy nejen na masivní nárůst cen energií v celé Evropské unii, ale zvláště na předpokládaný vývoj během letošní zimy, které zvláště v Německu i neutrální instituce jak Bundesbank hodnotí jako vážně znepokojivé a přidám-li k tomu i na vzrůstající odpor veřejnosti, který je zřejmě na pouhém začátku, lze s určitou predikcí očekávat, že po skončení zimy, se tak pomyslně zjistí, ke komu se kloní vítězství a ke komu porážka.

Velice racionální závěr se jeví v tom, že pokud západní představitelé například i z tribuny Valného shromáždění přistupovali k Rusku jako k jasnému nepříteli, jde pomyslně, ale i reálně v rámci euroatlantického prostoru o otázku : Kdo z koho. Buď zvítězí Západ nebo zvítězí Rusko. Na kompromis to již zjevně nevypadá.