Bezohlednost mocných

Jejich základní problém, všech těchto tzv. ekonomů, hlavních ekonomů a rádců je ten, že nepochopili, že se od nich chce (a to jim zdá se zatím nikdo neřekl), aby se méně předváděli a více seděli doma na zadku a vymysleli něco nového a poněkud více exaktního, něco více vědeckého a méně politického, a také něco poněkud více nového a méně starého a méně ideologicky motivovaného.

K čemu nám jsou rady nějaké mediální ekonomické kavky o tom, že, například, se nemá propad hospodářství až na dno Mariánského příkopu tlumit všemi dostupnými prostředky, aby nebyly (resp. podle nich byly) další statisíce nezaměstnaných? Takto cynická a nemravná rozhodnutí umějí a mohou politikové udělat sami i bez nich, a také je dělají – a to i bez jejich podobně cynických „politicko-ekonomických“ přesvědčení. Takové rady pro politiky jistě žádnou přidanou hodnotu nemají, a to nejenom pro ty současné, natož pro ty politiky, co přijdou po nich.

Tím se dostáváme k otázce, proč u mocných panuje tak zjevná a krutě nelidská lhostejnost nad tím, že jsou či budou další statisíce nezaměstnaných – a to nezaměstnaných nikoliv vlivem nějakých vnějších okolností, ale na základě jejich vlastních rozhodnutí. Vysvětlení nemůže být jiné, než že jim to musí být opravdu jedno. Budou snášet tisíc a jeden „ekonomický“ důvod, ale bottom-line je jedině ta, že jsou sami krutí, nelidští a lhostejní. A tak stejně jako u jejich rádců otázka je stejná: k čemu nám vlastně takoví politici jsou? Taky se zdá naprosto nechápou, co je jejich práce. A tak žijeme v zemi, kde si ekonomové myslí, že jejich práce je politika, a politikové si myslí, že jejich práce je zkoumat, jaký údajně bude úrok na státním dluhopisu.

Logika dnes vládnoucích politiků, jak jsme si ji znovu mohli vyslechnout dnes v Otázkách VM, je ta, že vy lidi musíte pořádně rýt držkou v zemi, aby byla zajištěna naše „budoucí prosperita“. Logika, že nejdříve úmyslně (ačkoliv prý údajně neradi (nikdo to prý nedělá rád)) vyrobím ještě obludnější armádu nezaměstnaných a na tom založím svou „budoucí prosperitu“, je logika vyplývající z té nejotrlejší bezohlednosti. Není jistě jednoduché zastávat nejvyšší ústavní funkce, tíha odpovědnosti musí být obrovská.  A tak se i tito lidé, stejně jako my všichni, musí při obtížném rozhodování nakonec přece jen držet těch svých nejzákladnějších a největších přesvědčení. Patří-li mezi ně či mezi jejich základní produkty krutost a bezohlednost vůči lidem, pak tedy já nejsem s nimi na stejné lodi, a nikdy nebudu.