Ankara není podstatná. Ve hře je výklad Ústavy

Řekl bych, že Kulidakis vystihl něco, co cítí nejen voliči jedné strany, ale i řada právníků a politologů. Od té doby si politici uvědomili, že Ústavní soud není pouze rozhodčí, ale někdy dokáže změnit samotný průběh politických dějin.

Už se vlastně nediskutuje jen o prezidentovi a vládě. Diskutuje se o tom:
 - kde končí politika,
 - kde začíná právo,
 - a zda Ústavní soud bude vykládat Ústavu úzce nebo velmi aktivisticky.
To jsou dvě zcela odlišné filozofie.
První říká: pokud Ústava něco výslovně neřeší, mají to vyřešit politici.
Druhá říká: pokud politici nejsou schopni spor vyřešit, musí jej vyřešit soud.
Obavy dnes mají obě strany.
Příznivci prezidenta se bojí, že soud potvrdí široké pravomoci vlády.
Příznivci vlády se bojí, že soud vytvoří nový precedent a rozšíří pravomoci prezidenta.
To proto, že v obou případech zaznívá stejná otázka:
"Kritici Ústavního soudu namítají, že některými nálezy zasahuje i do oblasti, kterou by měli řešit politici".
Vraťme se na začátek. V úterý 23.6. v 10h na CNN Prima přinesla text kompetenční žaloby. V tuto chvíli mi nezbylo než opsat její text z obrazovky ze záznamu.
 Rozhodnutí vyloučit prezidenta republiky z delegace považuji za bezprecedentní a mimořádně nešťastný krok. Zastupování státu navenek je pravomocí prezidenta podle článku 63 Ústavy České republiky Je to v podstatě popis jeho práce. Vyloučit prezidenta z výkonu této pravomoci  tedy znamená omezit jeho roli. kterou mu dává Ústava, nikoli vládní usnesení ....... 
(...) předpokládám, že jste mne zvolili prezidentem republiky, abych prezidentem skutečně byl. Je mou povinností pravomoci prezidenta v plném rozsahu nejen vykonávat, ale i bránit. Ne kvůli sobě. ale kvůli všem prezidentům a prezidentkám, kteří přijdou po mně. Pokud bych tyto pravomoci nebránil, nesl bych díl odpovědnosti za to, že by se dveře k dalšímu násilnému okrajování pravomocí ústavních činitelů. 
Z toho důvodu jsem podal Kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, aby došlo k ujasnění pravomocí prezidenta a vlády při zastupování země navenek, kokrétně na summitu NATO. 
V této žalobě žádám Ústavní soud:
 - aby deklaroval, kdo může rozhodovat o účasti prezidenta na summitu,
 - aby uložil vládě nevytvářet prezidentovi administrativní ani jiné překážky při výkonu jeho ústavních pravomocí,
 - aby stanovil vládě povinnost poskytnout prezidentovi veškerou součinnost.
Jsem rád, že dohadování je u konce a ve věci bude jednat Ústavní soud. Budu respektovat jeho rozhodnutí,ať bude jakékoli. 

Jen malá poznámka, kterou v rozhovoru s moderátorem a poslancem Papajanovským vyslovil JUDr. Rajchl: "Prezident nebyl z delegace vyloučen, ani nemohl být, protože do ní nebyl zařazen".
To je právně zajímavá námitka.
Jsou možné dva výklady:

  Výklad Hradu
* prezident chtěl být členem delegace,
* vláda mu to neumožnila,
* tedy byl fakticky vyloučen.

  Výklad vlády
* vláda sestavila vlastní delegaci,
* prezident nebyl jejím členem,
* tedy nebylo koho vylučovat.

Právní rozdíl není úplně zanedbatelný.


Když si odmyslím politické sympatie a antipatie, vidím v prezidentově argumentaci dvě roviny:
    1. Právní rovina
Pavel nestaví žalobu primárně na tom, že chce jet do Ankary.
Staví ji na tezi: Prezident má podle Ústavy pravomoc zastupovat stát navenek a vláda mu nemůže fakticky zabránit tuto pravomoc vykonávat. Proto žádá Ústavní soud, aby vymezil hranici mezi prezidentem a vládou.

To je z právního hlediska poměrně logická konstrukce.

    2. Politická rovina
Tady je to složitější.
Věta: „předpokládám, že jste mne zvolili prezidentem republiky, abych prezidentem skutečně byl“ už není právní argument. To je argument politický a mediální. Je určen veřejnosti.
Stejně tak: „Ne kvůli sobě, ale kvůli všem budoucím prezidentům.“
To je klasický způsob, jak spor prezentovat jako obranu instituce, nikoli vlastní osoby.

Pavel ve svém prohlášení několikrát zdůrazňuje článek 63 Ústavy.
Jenže tentýž článek obsahuje i ustanovení, že většina prezidentových aktů vyžaduje spolupodpis vlády nebo premiéra.
Ústava České republiky totiž není postavena na silném prezidentském systému. Prezident zastupuje stát navenek, ale vláda odpovídá za zahraniční politiku Poslanecké sněmovně. Zastánci prezidenta argumentují, že právo zastupovat stát navenek by nemělo být závislé na mentální vůli vlády, jinak by se prezidentská funkce mohla stát pouze ceremoniální.
Právě tady vzniká kolize.

Další věc v Pavlově dnešním vystoupení. Formulace:
 "Je mou povinností pravomoci prezidenta nejen vykonávat, ale i bránit."
To už není řeč o cestě do Ankary. To je řeč o instituci prezidenta. Jinými slovy spor se přenesl z roviny: "pojedu nebo nepojedu na summit NATO" do roviny "jaké postavení má prezident v českém ústavním systému".

A právě proto může mít rozhodnutí Ústavního soudu význam přesahující současný konflikt.

Pokud bych měl odhadnout, jak by mohl Ústavní soud rozhodnout, pak bych neočekával úplné vítězství ani jedné strany.
Čistě právně se nabízí kompromisní výklad:
* prezident má právo reprezentovat stát navenek,
* ale vláda určuje a odpovídá za zahraniční politiku,
* proto mezi nimi musí existovat součinnost,
* žádná strana nemůže druhou zcela vytlačit.
Takové řešení by umožnilo soudu vyhnout se dojmu, že se postavil jednoznačně na stranu Hradu nebo Strakovy akademie.

Prezident svým dnešním prohlášením se snaží spor rámovat jako "ústavní otázku", nikoli jako spor o cestu do Ankary.

Otázkou zůstává, zda tomu veřejnost uvěří. Část lidí to bude vnímat jako obranu ústavního postavení prezidenta. Jiná část jako osobní spor Petra Pavla s vládou Andreje Babiše. A právě to může být pro budoucí vývoj důležitější než samotný rozsudek Ústavního soudu.

Lze očekávat několik úrovní vývoje:
  1. Ústavní soud rozhodne rychle a dá za pravdu prezidentovi
Pak vznikne otázka, zda vláda rozsudek přijme bez výhrad. Pokud ano, spor skončí politickou porážkou vlády, ale vláda může pokračovat dál. Pokud by se vláda snažila rozhodnutí obcházet, dostali bychom se do skutečné ústavní krize.

  2. Ústavní soud dá za pravdu vládě
Pak utrpí politickou porážku prezident. To by ovšem neznamenalo jeho konec. Naopak by mohl vystupovat jako ten, kdo se snažil "bránit ústavu" a neuspěl.

  3. Ústavní soud vydá kompromisní rozhodnutí
To je podle mne velmi české řešení. Například:
 - uzná prezidentovo právo reprezentovat stát navenek,
 - současně uzná rozhodující odpovědnost vlády za zahraniční politiku,
 - a vytvoří proceduru vzájemné součinnosti.
Takový verdikt by umožnil oběma stranám prohlásit, že částečně vyhrály.

Pád vlády by mohl nastat teprve tehdy, kdyby se spojilo několik faktorů:
 - ústavní konflikt s prezidentem,
 - ekonomické problémy,
 - energetické komplikace,
 - rozpad části vládní většiny,
 - výrazný pokles důvěry veřejnosti.
Teprve kombinace těchto faktorů by mohla vytvořit tlak na předčasné volby.
Pokud bych měl dnes odhadnout pravděpodobnosti:
 - vláda dovládne bez předčasných voleb: přibližně 60–70 %,
 - vážná ústavní krize mezi Hradem a vládou: 20–30 %,
 - pád vlády a mimořádné volby vyvolané primárně touto kauzou: méně než 20 %.

Zajímavější než samotný verdikt soudu bude reakce poražené strany. Právě tam se ukáže, zda jde o spor právní, nebo o začátek širšího mocenského střetu mezi vládou a prezidentem.

Další zajímavé momenty se objevily v článcích na CNN   https://cnn.iprima.cz/babis-ke-kompetencni-zalobe-kdyz-pavel-prekrocil-ustavu-my-ji-nepodali-pripomnel-turka-515410   a     https://cnn.iprima.cz/kubacek-v-nato-nikoho-nezajima-jestli-za-cr-dorazi-pavel-jak-dopadne-pripadna-zaloba-vime-515378

 1. Babišova reakce je mnohem umírněnější, než čekala část komentátorů
Z toho, co zveřejnila CNN Prima News, neútočí premiér na prezidenta kvůli samotnému podání žaloby. Naopak říká, že jeho rozhodnutí respektuje, byť ho nepovažuje za správné. Současně připomíná spor kolem nejmenování Filipa Turka a argumentuje, že tehdy vláda ke kompetenční žalobě nesáhla, přestože byla přesvědčena o překročení ústavních mantinelů prezidentem. Babiš se snaží vystupovat jako ten, kdo spor neeskaluje, ale předává jej Ústavnímu soudu.

 2. Kubáčkův argument je pragmatický, nikoliv právní
Politolog Jan Kubáček tvrdí, že na summitu NATO bude hlavní otázkou, kdo má pravomoc vyjednávat a nést odpovědnost za závazky státu, a že zahraniční partneři nebudou řešit, zda přijel prezident nebo premiér. Spor označuje za „žabomyší“. To je argument z hlediska mezinárodní praxe.

Jenže Ústavní soud nebude rozhodovat podle toho, co si myslí delegace ostatních států NATO. Bude muset vyložit českou ústavu.

 3. Skutečné jádro sporu už není Ankara
Ankara je pouze záminka. Ústavní soud bude rozhodovat o tom, zda v českém systému převáží princip politické odpovědnosti vlády, nebo širší výklad reprezentativní role prezidenta. Ať rozhodne jakkoliv, půjde o precedent, který ovlivní všechny budoucí prezidenty.

Po dnešním vystoupení prezidenta je zřejmé, že spor se posunul.
Řeší se:
 - kdo určuje zastupování státu navenek,
 - zda vláda může fakticky zabránit prezidentovi vykonat pravomoc podle čl. 63 Ústavy,
 - kde leží hranice mezi odpovědností vlády a reprezentativní rolí prezidenta.

Proto si myslím, že rozhodnutí Ústavního soudu bude mít dopad i na budoucí prezidenty, bez ohledu na to, zda se budou jmenovat Pavel, Babiš, Nerudová nebo někdo úplně jiný.

 4. Co mne zaujalo nejvíce
Nejsilnější není samotná žaloba. Nejsilnější je Pavlova věta: „Budu respektovat rozhodnutí Ústavního soudu, ať bude jakékoli.“

Pokud to samé zopakuje i vláda, může celá věc skončit relativně kultivovaně.

Pokud však jedna ze stran po rozsudku začne tvrdit, že soud rozhodl politicky a že se jeho závěrem nehodlá řídit, pak by se spor mohl změnit ve skutečnou ústavní krizi.

 5. Současný odhad

Po dnešních vyjádřeních bych dokonce mírně snížil pravděpodobnost pádu vlády kvůli této kauze. Vidím spíše scénář:
 - žaloba bude projednána přednostně,
 - Ústavní soud vydá poměrně rychlé rozhodnutí,
 - jedna strana bude politicky nespokojená,
 - ale systém jako celek bude pokračovat dál.
Největší nejistota není v tom, jak rozhodne Ústavní soud, ale jak rozsudek přijme poražená strana jako definitivní autoritu, nebo zda bude spor pokračovat v politické rovině až do prezidentské kampaně 2028.

A právě zde se vracíme k tématu, že tento spor může být méně důležitý jako právní případ a mnohem důležitější jako první dějství boje o podobu české politiky po roce 2028.


Ještě k datu podání. Zdroje 
[1]: https://cnn.iprima.cz/pavel-poda-slibovanou-kompetencni-zalobu-soud-jiz-oznamil-ze-pripad-probere-prednostne-515397?utm_source=chatgpt.com "Pavel podal kompetenční žalobu kvůli účasti na summitu ..."
[2]: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/pavel-potvrdil-ze-poda-kompetencni-zalobu-pokud-mu-vlada-zamezi-v-ucasti-na-summitu-nato-373717?utm_source=chatgpt.com "Pavel potvrdil, že podá kompetenční žalobu, pokud mu vláda ..."
uvádí, že žaloba byla soudu doručena již v pondělí večer datovou schránkou a soud okamžitě zahájil proceduru. 

To naznačuje, že Hrad měl návrh skutečně připravený předem a nepsal jej přes noc po pondělním rozhodnutí vlády. Ostatně to odpovídá tomu co Pavel avizoval již v květnu.
Po dnešní zprávě bych zvýšil pravděpodobnost, že Ústavní soud vydá rozhodnutí ještě před summitem NATO. Ne proto, že by to bylo procesně jednoduché, ale proto, že samotný soud nyní veřejně signalizuje mimořádnou prioritu této věci.  A pokud se tak stane, pak se skutečným politickým testem nestane samotný nález, ale reakce poražené strany. Ta ukáže, zda český ústavní systém funguje i v okamžiku ostrého střetu mezi prezidentem a vládou.

Podle mne jde především o obranu osobní prestiže prezidenta.