Zbyněk Fiala: Strážci morálky

Petr Nečas v sobotu skvěle navázal na čtvrteční výhrůžky policejním „plukovníkům“, kteří by mu chtěli vnucovat názory na to, kdo patří, či nepatří do vlády. Využil příležitosti na ideové konferenci ODS, kdy se seřizuje kompas do další etapy, a šel s barvou ven: „Nebudeme se … okázale stavět do role jediných pravých strážců morálky.“

Co to má znamenat? Je to neobratná reakce na posměšné poznámky „vy jste ti praví…“? Těmi veřejnost nejčastěji reagovala na Nečasovo poťouchlé veselí nad krabicí se sedmi milióny. Nebo je to nabídka – ať si je na pravici těch strážců klidně víc, hlavně ať se dohodnou a přestanou blbnout. To by byl záblesk státnického realismu, jaký občas zazní na mezinárodních konferencích o jaderném odzbrojení. Co by nám pomohlo, že naše bomby jsou bomby míru. Když to jednou začne bouchat, lítá to všemi směry.

Obě prohlášení, tak to plukovníkům, tak to moralistům, rámují případ bývalé ministryně obrany a dnešní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Vlasty Parkanové. Ten přišel opravdu nevhod, protože by mohl svrhnout vládu v okamžiku, kdy je církevní kořist na dosah ruky.

Parkanová už ve vládě není a vláčena je vláda minulá. Proč tedy ty řečnické křeče? Protože na stole jsou dva živé kriminální případy se zničujícím potenciálem – nejen letouny CASA, ale také IZIP. Za nimi je v dlouhé řadě mnoho dalších, ale tyto dva granáty jsou odjištěné, a pěstičky, které pojistku svírají, zjevně nejsou pod kontrolou.

Pokud jde o IZIP, bránit se tam nedá nic, dvě miliardy korun jsou rozdány a odepsány, a jde to za ODS. Ta má sice policii i soudy, jak by řekla poslankyně Kočí, ale TOP 09 má finanční zpravodajskou službu (analytické oddělení MF), která má také přehled. Necky evidentně tečou, nikdo neví, co kdo zítra pošle do redakcí, a tak vstupuje do hry i pád vlády a příležitosti pro nové kariéry. Nečasovo varování to zkouší „plukovníkům“ rozmluvit.

Letouny CASA možná zpočátku vypadaly jako hájitelné podle stejného vzorce, jakým se bránil finanční ředitel amerického energetického gigantu Enron, když krach omlouval tím, že se v tom nevyzná. Amerika se z Enronu poučila a přijala drastický zákon (SOX), který činí trestně odpovědným každého ředitele, který by opomněl upozornit na něco, co je pro hodnocení hospodaření firmy podstatné. A trestní odpovědnost hrozí i za nesprávné fungování interního auditu. Nefunguje – do díry!

Bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová sáhla po modelu Enron, když neváhala prohlásit, že cenu nemohla zkontrolovat, protože od svých spolupracovníků dostala příliš dlouhý seznam dílčích položek. Jenže letadla byla koupena bez výběrového řízení, proto neobstojí tvrzení, že nezávislý posudek nikdo nepožaduje. A zejména neobstojí v situaci, kdy se cena výrazně odchýlila od toho, za jakou dostali letadla Finové (za polovinu) nebo Poláci (o třetinu levněji). A to za ty peníze dostali letadla, která létají.

Ministryně také byla varována vlastním personálem, že nás chtějí natáhnout. Z konzultací ministerstva obrany a ministerstva financí je zřejmé, že finance odmítly poskytnout stanovisko k vyšší ceně, ale jen tak, že to odkoply zpět na obranu (udělejte si to sami), nikoliv do autu (nedělejte to).

Nelze přijmout ani argumentaci premiéra Petra Nečase, že stačí vnitřní informace, například od tajné služby. To jsou instituce, které má vláda na povel. Je to argumentace ve smyslu, že kontrolu přijmu jen takovou, kterou si provádím sám. A ještě lépe tajnou.

Útok na ministryni je útokem na Topolánkovu vládu, jak správně připomněl tehdejší i dnešní ministr financí Miroslav Kalousek. Ta sice dávno padla, ale řada členů si užívá život po životě, takže to není marná palba do hrobu, ale realistický pokus, jak se zbavit strašidel ze záhrobí.

Vláda sice nemůže kontrolovat položky, ale může kontrolovat správnost a úplnost procesu, jinak by nebyl důvod, aby se o věci vůbec ve vládě jednalo. Zajímá ji informace o funkci (opravdu to potřebujeme?), o kompetenci (smíme to rozhodnout my?) a o ceně (nešlo by to pořídit levněji?). To jsou tři otázky, které bych při projednávání výdaje za pět miliard (když přičteme i přibalené české bitevníky) od vlády očekával. A nepochybuji, že běžně zaznívají i u položek mnohem menších.

Na internety se objevily úvahy, že jediným řešením pro vládu, která nemá právní a demokratické východisko, je vojenský nebo policejní převrat. To je liché šíření poplašné zprávy. Nečasova vláda je spravedlivá a mezi plebsem nerozlišuje, proto nemilosrdně dusí i policajty a vojáky. To není předpřevratová situace.

Pravděpodobnější je, že vláda spoléhá na peníze jako vůdčí princip. A na politizaci zázračně zbohatlé církve. Proto je opravdu nejvyšší čas skoncovat s moralizováním, protože to, co má přijít, nebude hezké, byť „jedině správné“, stejně jako „nezbytné reformy“.

Hlavní sdělení sobotní ideové konference ODS tedy zní: Morálka je stejně nebezpečná hračka jako sirky u stohu. Moudrý muž pozná, kdy s tím přestat. Budoucnost bez morálky neznamená – Sejměte je křivě, dejte jim po čuni! Spíše to bude – Teď není čas na rvačky, víme, proč jsme tady.

Toto sdělení míří jednoznačně do vlastních řad. Život bez morálky není životem bez pravidel. Heslo „padni, komu padni“ je třeba interpretovat podle pravidel karetní hry „vole, padni“, kdy se odhazuje pouze cizí barva. Cizího nakopni, vlastní podrž!

Kdo je cizí? Pokud kráčím vstříc vyhraným volbám, musím nejvíc útočit na ty, kdo mi jsou nejbližší, aby mi nekradli hlasy. Ale vyhlídka opačná, vyhlídka volebního masakru, to je perspektiva, která naopak stmeluje kolektiv. Jak to jednou zabalíme, může to být navždy. A v takové situaci má člověk úplně jiné starosti, než okázale pózovat jako jediný pravý strážce morálky.