Syriza pokračuje

Dalším velkým poraženým řeckých voleb jsou evropské instituce. Ty jsou prostoupeny establishmentem složeným z řad konzervativců a křesťanských demokratů, socialistů a sociálních demokratů a v menší míře liberálů. Mezi tuto společnost krajně levicová Syriza jaksi nezapadala a bruselský establishment chtěl dát najevo také podobně smýšlejícím radikálům ve Španělsku či v Itálii, případně v dalších zemích, jak moc střetnutí s ním bolí. Nicméně se Syriza po volbách vrací

Řecko dlouhodobě projevovaná nesmiřitelnost bruselského establishmentu a vlády Syrizy přivedla až na hranici státního bankrotu. Lidé se museli obávat, a především ti ze středních vrstev, kteří mají účty v řeckých bankách (ti chudí nemají v bankách peníze žádné nebo jen velmi malé vklady a ti opravdu bohatí Řekové už mají své peníze dávno někde jinde), že v důsledku státního bankrotu přijdou o své vklady a země bude uvržena do chaosu.

Tsiprasova vláda však v poslední možné chvíli udělala rozumné kroky (méně již EU) tím, že se zavázala k provedení potřebných reforem, za což byla odměněna tzv. třetím záchranným balíčkem. Málokdo si ale dnes připouští, že třetí záchranný balíček vlastně jen odsunuje celý problém řecké ekonomiky a schopnosti dodržovat finanční závazky o pár let dopředu.

EU, MMF a Světová banka neudělaly nic proto, aby Řecku pomohly alespoň s nějakým novým „Marshallovým plánem“, třeba za řecké peníze. Řečtí věřitelé si prosadili, že bude postupně odprodán řecký národní majetek za 50 miliard eur. Proč by například část z této sumy, třeba 20 miliard eur, nemohlo být postupně vkládáno do projektů, například typu start-upů, které by během několika let pozvedly účinnost řecké ekonomiky a změnily její strukturu. Proč řecká vláda například rozumným způsobem neřeší zdanění řeckých rejdařů, kteří ještě před dvěma lety neplatili z mezinárodní přepravy žádné daně. Nyní již mají nějakou část zisků zdaněnou, a je otázka, zda by nebylo nejvýhodnější těmto mistrům daňových úniků rovnou nabídnout daňové bonusy při investování části zisku do rozumných podnikatelských záměrů v Řecku…  Prostě struktura řecké ekonomiky se zatím nemění a není naděje, že se změní. Bez peněz z vnějšku se ani změnit nedá. 

Tsipras se v průběhu své půlroční premiérské mise postupně přestal chovat tak, jak byl do té doby ve své politické kariéře zvyklý, tedy jako politický agitátor. Zvolna se mění na reformě-socialistického politika. Doufejme, že jeho záměry s Řeckem jsou čestné a jeho vláda neskončí v podobném morálním marasmu, jako vlády donedávna politických hegemonů Řecka, Pasoku a Nové demokracie.

Ve volbách Tsiprasova Syriza zvítězila velmi výrazně, téměř s 35,5 % odevzdaných hlasů, a díky volebnímu bonusu, který v Řecku získává volební vítěz (50 mandátů), bude mít v 300členném parlamentu 145 mandátů, tedy o 4 méně nežli dosud. V Parlamentu si uchoval, byť oslabené pozice, také koaliční partner Syrizy, strana Nezávislí Řekové, a společně vytvoří velmi pravděpodobně během několika příštích dnů novou koaliční vládu. Bude to tedy déjà vu. 

Je potřeba říci, že vláda Syrizy bude sice do budoucna početně slabší, pokud jde o počet mandátů v Parlamentu, ale vnitřně nesporně konzistentnější. Pokud se bude alespoň z části dařit plnit ekonomické cíle, stabilizovat ekonomiku země, jednat s mezinárodními věřiteli o restrukturalizaci dluhu (a vhodná situace k tomu možná nastane po španělských volbách v závěru tohoto roku), má Syriza šanci udržet vládu celé čtyřleté volební období. To by se v řeckých podmínkách ovšem rovnalo téměř zázraku, kterému málokdo věří.

V poli poražených skončila se solidním výsledkem 28,09 % Nová demokracie, což je, s ohledem na politiku této strany v předchozích desetiletích, výsledek vlastně velmi lichotivý. Další z dřívějších hegemonů řecké politiky, socialistický Pasok, dopadl viditelně hůře. Nicméně své parlamentní pozice si zachoval, byť pouze s 6,4 % hlasů. To může být jistým příslibem pro resuscitaci této strany v budoucnu, čemuž ovšem věří pouze málokdo…

Nízká volební účast u voleb (cca 55 % hlasů proti lednovým téměř dvěma třetinám) svědčí o tom, že velkou část Řeků příliš časté návštěvy volebních místností nebaví a nevidí v tom žádné skutečné východisko z obtížné situace pro svou zemi a pro sebe.