Stanislav Kliment: Moldavské víno je lahodné, zprávy z této země jsou však spíše trpké

Na listopadovém summitu v Litvě Moldavsko – a také Gruzie – parafovalo asociační dohodu s Evropskou unií. Aby tento slavnostní okamžik nebyl rušen, dosáhla vláda v Kišiněvě soudního rozhodnutí, které „rozpustilo“ stanové městečko odpůrců takového kroku. Zatímco dnešní vláda a stávající liberální většina v parlamentu totiž další sbližování s unií podporují, nálady občanů jsou poněkud jiné. Jistě, mnozí k Bruselu vzhlížejí se sympatiemi, přejí si, aby z chudičké země mohli odjet do některého ze států Evropské unie za prací. Jinak se ovšem na svoji vládu, která dělá prounijní politiku, dívají velmi skepticky a téměř osm z deseti Moldavanů je se směrem její politiky nespokojeno. Naopak 40 procent občanů by dnes dalo hlas opoziční komunistické straně Vladimira Voronina.

Takovou situaci by měli vnímat i evropští politici, protože jednostranný tah na brány Bruselu, bez ohledu na názory celé společnosti a všech jejích etnik a také „autonomních území jako je Podněstří nebo Gaugázie, by mohl mít těžké mezietnické, politické i hospodářské následky a vedl by zjevně k dezintegraci státu.

Evropští politici a bruselští úředníci s oblibou přehlížejí – konečně Gruzie, druhý signatář asociační dohody, je toho dokladem – nedostatky, které výrazným způsobem zpochybňují výsledky dosažené v integračním procesu. Týká se to také Kišiněva. Zásadní nedostatky v oblasti reformy soudnictví, státní správy, fungování právního státu, demokracie a lidských práv, to dnes zpochybňuje možnost podstatnějšího sblížení Moldavska s Evropskou unií

Německý velvyslanec v Kišiněvě Matthias Meyer uvádí, že největší obavy vznikají kvůli rozsahu korupce a zneužívání postavení ve státní správě, což je objektivně velkou hrozbou pro reformní procesy. S rozpaky potom velvyslanec hovoří o tom, že pohoršující proces privatizace a rozkrádání státního majetku nevyvolal žádné protesty a demonstrace. To jsou také důvody, které podle diplomata vedou německý byznys k opatrnosti při zvažování vstupu do Moldavska. Kdo by také chtěl být pod stálým tlakem zkorumpovaného kontrolního a mocenského aparátu.

Co dodávat, když samotní čelní představitelé Moldavska přiznávají, že rozkrádáním země se zabývá celá moldavská politická „elita“

Podivně byla upozaděna zpráva Parlamentního shromáždění Rady Evropy, která je v rozporu s oslavnými slovy, která na adresu Kišiněva zaznívala ve Vilniusu na summitu Východního partnerství. V dokumentu se mluví o nedostatečném naplňování principu rozdělení moci, politizaci státní správy, přijímání zákonů v zájmu politických stran, jejich temném financování, nedostatcích v činnosti prokuratury, policii, která mučí zadržené, hrubém zacházení ve věznicích, vysoce rozšířené korupci v soudnictví, policii, školství či zdravotnictví, atd., atd.

Zpráva uvádí také problémy ve vztazích centrální vlády a Gaugazské autonomie, eskalaci napětí mezi Kišiněvem a Tiraspolem. Jak také zpravodajové Parlamentního shromáždění Rady Evropy připomenuli, Moldavsko dosud neratifikovalo chartu regionálních jazyků a jazyků národnostních menšin a dodržována nejsou ani práva sexuálních menšin. Výčet „hříchů“ Kišiněva je ovšem tak velký, že spíše připomíná výtky, které jsou jindy hlasitě přednášeny na adresu běloruského prezidenta Lukašenka a nikoli směrem ke státu integrujícímu se s unií.

Na řadu nebezpečí souvisejících s integrací Moldavska s Evropskou unií v současné době upozornili samotní Moldavené žijící ve státech Evropské unie, kteří ve výzvě z druhé poloviny září loňského roku píší, že politika evropské kolonizace země je zločin, který je spojen se zneužíváním a uzurpací moci. Signatáři připomínají, že občané Moldavska se dosud neměli příležitost vyjádřit a nyní vládnoucí elitě nedali mandát rozhodovat o osudu národa a státu. V dopisu je také uvedeno, že Moldavsku hrozí likvidace suverenity, zničení domácího průmyslu, ztráta potravinářské bezpečnosti, zničení historických tradic, kulturních a mravních hodnot, degradace pracovních zdrojů a také vymírání národa.

Takové pohledy nelze brát na lehkou váhu, nelze je chápat jen jako slova adresovaná Moldavanům, ale jsou významně hodnotná i pro jiné, včetně nás.

Vývoj sbližování Moldavska s Evropskou unií se může stát nevypočitatelný, vymknout se z rukou i architektům Východního partnerství. V Kišiněvě vládnoucí liberálové se v závěru loňského roku obrátili na Ústavní soud a ten rozhodl, že moldavská Deklarace nezávislosti je nad Ústavou Republiky Moldavsko a v té souvislosti také o tom, že státním jazykem není moldavština, ale rumunština. Podle některých názorů se rozhodnutím o nadřazenosti deklarace otevírá cesta ke sjednocení s Rumunskem.

Konečně právě z Bukurešti v posledních dnech zazněla více než diskutabilní vyjádření kontroverzního prezidenta Traiana Băsesca, který jako třetí projekt pro moderní Rumunsko po vstupu do NATO a EU prohlásil sjednocení s Rumunskem. Naposledy dokonce v rozhovoru pro televizi B1 TV takový úkol „svěřil“ již jen Bukurešti, neboť prý nelze ignorovat existenci silné protiunijní opozice a problémy s Podněstřím a Gaugázií. Rumunsko je prý povinno poskytnout Moldavsku evropskou perspektivu prostřednictvím přidružení k Rumunsku. V roce 1994, když se k případnému sjednocení směli Moldavané vyjádřit v referendu, byl takový krok však odmítnut.

Stejně jako moldavské víno je i samotný moldavský stát neprávem opomíjený. Na rozdíl od vína však jsou běžné zprávy z Moldavska spíše trpké a podle všeho se dá usuzovat, že situace se jen tak nezmění.