Spolupráce Ruska a Západu v Sýrii je nezbytná

Nerušeně tak dál pokračoval s politikou výstavby izraelských osad na západním břehu Jordánu a ve změnách demografické mapy východního Jeruzaléma v neprospěch arabského obyvatelstva a k posílení pozic Izraelců. Spolupracoval s islamistickou organizaci an-Nusrá, tedy syrskou odbočkou Al-Kajdy, a dnes je i Izrael na hranici, kde může dojít ještě k něčemu horšímu než je intifáda. Prostě, dnešní útoky arabských ozbrojenců (je-li tak možné nazvat individuální útočníky s noži) jsou důsledkem toho, že se „něco“ změnilo v okolí Izraele, tedy především v Sýrii.

Poslední vyjádření premiéra Netanjahua o usekaných rukou na adresu útočících Palestinců jsou vyjádřeními politického vůdce, který potřebuje psychiatrické léčení a u kterého není jisté, zda může svou zemi a svůj národ provést vážnou krizí, na jejímž prahu stojí. Rozumný vůdce kombinuje sílu s umírněností.

Nicméně i Netanjahu udělal při své návštěvě Ruska a jednání s prezidentem Putinem velmi realistické rozhodnutí. Tito dva se de facto dohodli na koordinaci svých aktivit ve vztahu k Islámskému státu a jiným teroristům v sousední Sýrii.

To znamená, že Izrael bude v neutralitě vůči Asadově vládě. To je jistě rozumné a morálně plně obhajitelné rozhodnutí. I Izrael bude přece potřebovat mír v Sýrii k tomu, aby sám žil v míru. Ze všeho nejméně potřebuje na svých hranicích – tedy na Golanech či v Gaze – bojovníky Islámského státu.

Premiér Sobotka se velmi správně vyjádřil, že je potřeba v Sýrii koordinace akcí Ruska a Západu vůči Islámskému státu, který představuje momentálně největší nebezpečí pro vývoj na Středním východě. V důsledku krize v Sýrii se daly do pohybu statisíce uprchlíků a kromě čtyř milionů syrských obyvatel pobývajících v utečeneckých táborech v Turecku, Jordánsku a Libanonu, ještě dalších devět milionů Syřanů, ztratilo své obydlí a uchýlilo se do západní části země pod ochranu armády prezidenta Asada. Také tito lidé by se v případě pádu režimu B. Asada velmi pravděpodobně daly do pohybu přes syrské hranice, aby se vyhnuly vládě Islámského státu.

Politici Západu by měli přestat fantazírovat o „umírněné opozici“ v Sýrii, a pokud nějaká alespoň v exilu existuje, tak ji zapojit do politického dialogu s vládou B. Asada l hledání mírového řešení. Spojené státy by měly přestat s dodávkami protitankových raket islamistickým bojovníkům, jak to předvedli v předchozích dnech, a měly by s povděkem vzít na vědomí akci Rusů a jejich letecké údery proti Islámskému sátu. Ať tak či onak, pokud Západ bude házet Rusku klacky pod nohy a pokud nezefektivní své letecké operace jak v Sýrii, tak zejména v Iráku, tak to bude znamenat, že se otevírají dveře k ukutí silné politické osy Teherán – Bagdád – Damašek, s podporou Rusů, která perspektivně zájmy Západu příliš respektovat nebude.

Jiří Paroubek

Ilustrační záběr: Senátor J. McCain na setkání s džihádisty v Sýrii v roce 2012.
Někteří z islamistů jsu dnes představiteli Islámského státu.