Petr Dimun: Kauza Rath nebo kauza zdravotnické mafie?

Je faktem, že Respekt patří mezi úzký okruh českých médií, jejichž novináři nepokrytě staví své články na řízených únicích ze složek policie a nově i ze státního zastupitelství pod vedením Pavla Zemana. Zvláště v kauzách nákupu obrněnců Pandur, ještě více pak při procesu odvolávání bývalého vrchního státního zástupce v Praze Vlastimila Rampuly, bylo z článků Respektu zřejmé, odkud takzvaně vítr vane, kdo redaktorům doručil mašličkou zavázané informace, podléhající různému stupni utajení a komu zveřejnění těchto informací, docela jednostranně zpracovaných, prospívalo. Z tohoto pohledu bylo pozvání jednoho z autorské dvojice Spurný-Kundra do studia ČT logické. Vedle autorské dvojice Kroupa-Syrovátka z MF Dnes – která se od podzimu pravděpodobně přesune na Novu – totiž patří, co se týče úniků informací od orgánů činných v trestním řízení, mezi špičkové odborníky. O to větší však bylo zklamání z klišé, kterých se redaktor Spurný ve svém vystoupení dopouštěl, kdy stejně jako Martinec bez důkazů a bez jakékoliv snahy o hlubší zamyšlení a erudice obvinil z úniků informací politiky.

Spis Rath

Přitom ten samý den ráno zveřejnilo Aktuálně.cz reklamu na novou knihu Sabiny Slonkové s naprosto symbolickým názvem – „Spis Rath“. Sama redakce serveru k tomuto svému počinu na vysvětlenou dodává: "Informace v knize nepocházejí z novin, které tu a tam publikovaly dílčí úryvky, někdy vytržené z kontextu či zásadně neúplné. Nejsou ani dílem řízených politických či justičních úniků informací, které jsou - například prostřednictvím poslanců, již řeší žádosti o Rathovo vydání spravedlnosti - tak snadné. Kniha je výsledkem dlouhého a podrobného studia stovek stran vyšetřovacího spisu.“ Zvláště poslední věta je tak zásadní otázkou, vznesenou vůči policii a státnímu zastupitelství, že by měla být důkladně zodpovězena a nikoliv odbyta konstatováním, že když za únik celého spisu nemohou politici, kteří dostali vždy jen jeho části, tak určitě za to mohou advokáti obviněných. Ti totiž také nedisponují celým spisem a až s výjimkou obhájce Ivany Salačové je zřejmé, že je striktně v jejich zájmu a zájmu jejich klientů dodržovat informační embargo. A co se týče pozice a zájmů již zmíněné Salačové, i zde vše hovoří spíše proti jejím zájmům, pokud by její obhájce poskytl novinářům přístup do jemu známé části spisu.

Pro skutečnost, že za únikem drtivé většiny informací z kauzy Davida Ratha do médií nestojí ani obhájci, ani politici, svědčí i jiné okolnosti. Poslední masivní únik přepisů odposlechů tria Kott-Pancová-Rath nastal téměř v ten samý den večer, kdy se první poslanci začali s policejní žádostí seznamovat. V ten den večer již redakce všech celostátních deníků disponovaly podezřele stejným výběrem pasáží odposlechů, které pak druhý den také otiskly. Nechci poslance, členy mandátového a imunitního výboru sněmovny podceňovat, ale nedokážu si představit, jak by tak rychle dokázali policejní žádost prostudovat, nepozorovaně okopírovat klíčové pasáže a obratem kontaktovat prakticky ve stejný okamžik redakce všech celostátních deníků. Je proto v zájmu samotných poslanců, najmě předsedy Bohuslava Sobotky, aby sestavili časovou osu, tj. kdy přesně policejní žádost do jejich výboru dorazila, kdo a kdy se z členů výboru začal se žádostí seznamovat a také porovnat obsah žádosti s tím, co bylo v médiích zveřejněno, tedy zda média – byť třeba v maličkostech – nezveřejnila více informací, než kolik jich bylo obsaženo v žádosti, kterou měli k dispozici. Pokud tak neučiní a spolehnou se na vyšetřování Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) je totiž dost dobře možné, že máslo zůstane na hlavě jim, jakkoliv neoprávněně. Stalo se totiž v poslední době – kterou charakterizuje všeobecné pohrdání politikou a politiky – zvykem mnohých zaměstnanců státu dělat z politiků hlupáky, kterým stejně nikdo nic neuvěří, i kdyby měli nakrásně pravdu. A je také otázkou, zda je GIBS v této věci tím pravým, objektivním a nestranným orgánem, v jehož zájmu je úniky v kauze Rath vyšetřit…

Chrenkův Langer, Langerova GIBS?

Pokud je mi známo, policisté, kteří na kauze Davida Ratha a dalších pracují, patří mezi tu skupinu policistů, kteří úzkostlivě dbají na neveřejnost trestního řízení. Je možné, že i mezi ně se v jisté fázi vloudila černá ovce, ale zdroje zevnitř policie hovoří pro jinou variantu. K poslednímu masivnímu úniku informací v kauze Rath a spol. došlo totiž údajně poté, co se v rámci vyšetřování se spisem seznámili právě příslušníci GIBS. Nejsou žádné důkazy o tom, že to byli právě oni, kdo informace médiím vynesli, nicméně je pravdou, že jistí lidé v GIBS mají k informacím, které získají v rámci vyšetřování, dost benevolentní vztah. Tak například, jeden ze špičkových důstojníků GIBS měl nechat minulý rok po schůzce s novinářem Jankem Kroupou v jedné z pražských restaurací celý vyšetřovací spis ke kauze Pandur. Zřejmě se pilo, ostražitost klesla na nulu a tak se dokumenty péčí obsluhy restaurace ocitly na stole policejního prezidenta Lessyho. Ten je předal opět GIBS a kruh se uzavřel...

Mezi základní kriminalistické otázky patří ta, která se ptá po tom, kdo má ze skutku prospěch. Qui bono? V čí prospěch tedy byly poslední úniky v kauze Davida Ratha?

Možná už sám pohled na tuto kauzu, kdy ji nazýváme „kauzou Rath“, je limitující a zastírá nám mnohem širší pozadí, které případ má. Obvinění se sice týká špičkového politika ČSSD, ale spíše než politiků dopadá kauza na dosavadní lídry trhu se zdravotnickou technikou. Těmto firmám hrozí nejen to, že se rozpadnou dosavadní fungující vazby, ukončí se již nasmlouvané zakázky v řádech stamilionů či miliard, neboť se stanou předmětem zájmu a možná i vyšetřování, ale především těmto firmám hrozí i jejich zrušení, a to podle nového zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Zdravotnický trh je však obrovský a i přes hospodářskou recesi patří mezi dynamické odvětví, se zajištěným, jistým odbytem. Vypadly-li by z něj firmy, které jsou „namočené“ v kauze nákupů ve středočeských nemocnicích, uvolnila by se obrovská část lukrativního trhu. Mezi firmy, které již agresivně na tento trh pronikají a které se s těmi, které figurují v kauze Davida Ratha, pravidelně střetávaly, patří i konsorcium Agel Tomáše Chrenka. Po diskusi s lidmi z firem, podnikajících ve zdravotnicví, je to právě Agel, kterého nejčastěji zmiňují jako subjekt, který bude mít z takového vývoje situace největší potenciální prospěch. A byly to právě poslední zveřejněné odposlechy, které odpoutaly zájem médií a politiků od pohasínající buštěhradské linky k možné kartelové dohodě zdravotnických firem, kdy středočeské nemocnice jsou jen vrcholkem mnohem rozsáhlejšího ledovce, zasahujícího pod hladinou do všech krajů. A nejen krajů a jejich zařízení, ale pravděpodobně i do fakultních nemocnic. Fakt, že Agel nastupuje další dráhu své existence rámuje i poměrně masivní, celostránková inzerce firmy ve všech českých denících, který již běží několik týdnů.

A kruh se možná opět uzavírá, budeme-li naslouchat těm hlasům, které celkem nepokrytě mluví o vlivu exministra vnitra a stále šedé eminence ODS Ivana Langera na GIBS a jeho přátelském vztahu s Tomášem Chrenkem, vlastníkem Agelu.

Navrhuji proto začít psát a mluvit o kauze „zdravotnické mafie“, nikoliv o kauze Rath, neboť je zřejmé, že David Rath byl možná pouze na konci jednoho z chapadel mnohem rozsáhlejší chobotnice.