Ondřej Kosina: Kdo je rebel a kdo terorista?

Příčiny konfliktu v Mali hledejme v rozvrácení Libye

Předně je nutné objasnit, co způsobilo současnou krizi v africkém Mali. Útok NATO na Libyi na jaře 2011 s cílem svrhnout nepohodlného socialistického vůdce Muammara Kaddáfího pod rouškou tzv. arabského jara byl veden ve spojenectví se salafisty a teroristy z Libyjské islamistické bojové skupiny a al-Káidy islámského Maghrebu. Poté, co se po osmiměsíčním nepřetržitém bombardování Libye letectvem NATO v čele s Francií podařilo svrhnout režim džamahíríje a plukovníka Kaddáfího zavraždit, v zemi nastala anarchie a mocenské vakuum trvající dodnes. Toho využili teroristé, aby se zmocnili nikým nekontrolovaných skladů se zbraněmi a odešli bojovat z Libye do Mali, kde se jim už na jaře 2012 podařilo ovládnout rozsáhlý sever země a vyhlásit nezávislý stát Azavad. Vzhledem k tomu, že v posledních týdnech rychle postupovali na hlavní město Bamako, požádal maliský prezident Dioncounda Traoré bývalou koloniální metropoli o vojenskou intervenci. Francouzská vláda tvrdí, že zásah je nutný, protože Mali by se mohlo stát základnou al-Káidy jako před rokem 2002 Afghánistán. Proč takto neuvažovala před bombardováním Libye, když se v Benghází bezprostředně po svržení režimu objevily na budovách vlajky al-Káidy? Proč takto neuvažuje v Sýrii, když i Hillary Clintonová připustila, že al-Káida podporuje syrské „rebely“?

Rozlišujme rebely a teroristy/islamisty

Francie s logistickou podporou Velké Británie a USA tak nyní hasí požár, který se z Libye – kde ho tyto země zažehly – rozšířil do Mali. Avšak souběžně Paříž, Londýn i Washington už téměř dva roky rozněcují další požár v Sýrii ve spojenectví s totožnými teroristy, které nyní bombardují v Mali. Dává tato zahraniční politika nějaký smysl? Přitom vůbec nehraje roli, zda v oněch zemích vládne pravice nebo levice, Sarkozy nebo Hollande, Cameron nebo Blair, Bush nebo Obama – všichni jednají vždy stejně. Západ tytéž teroristy na jednom místě podporuje a jinde s nimi bojuje a ještě se u toho vrcholní politici blahosklonně tváří, jak jsou zodpovědní. Al-Káida islámského Maghrebu je úzkým spojencem Libyjské islamistické bojové skupiny, jíž velel Abdelhakim Belhádž – veterán války v Afghánistánu a podezřelý z bombových útoků v Madridu v roce 2004, který byl loni spatřen na turecko-syrské hranici po boku teroristů z tzv. Syrské svobodné armády. Není tajemstvím, že se mnoho džihádistů s ukořistěnými zbraněmi a diplomatickou podporou Západu po dokonání díla v Libyi přesunulo bojovat do Sýrie a Belhádž je jedním z nich. Belhádž byl tedy při osnování útoků v Madridu terorista, ale během bojů proti Kaddáfímu se z něj stal rebel. Je to logické! Ve Washingtonu přitom učinili další absurditu, která je naprostým pohrdáním svrchovaností Sýrie a mezinárodním právem. Zatímco zvěrstva páchajícím zahraničním žoldákům je poskytována vojenská a diplomatická podpora, představitelé ve volbách potvrzené a tudíž legitimní syrské vlády mají být vyobrazeni na hracích kartách jako hledaní zločinci!

Neukojené ambice bývalé imperiální mocnosti

Francouzská intervence v Mali má ještě jeden rozměr. Francie, která od konce druhé světové války přestala být světovou velmocí, na počátku šedesátých let ztratila i své koloniální impérium a v Evropské unii je nyní zcela ve stínu Německa, si v posledním desetiletí kompenzuje své druhořadé postavení vměšováním do vnitřních záležitostí bývalých kolonií – ať už se jedná o Pobřeží slonoviny, Sýrii nebo Mali. Francouzské angažmá v Libyi, která je bývalou italskou kolonií, souviselo se Sarkozyho nevyřízenými účty. Existují zdokumentované důkazy, že přijal od libyjského vůdce více než 50 milionů euro na volební kampaň v roce 2007 a bál se, že by Kaddáfí před prezidentskými volbami v roce 2012 o těchto ilegálních platbách a nezákonných obchodech promluvil. Italský expremiér Silvio Berlusconi potvrdil, že to, co se stalo v Libyi, nebylo žádné „arabské jaro“, ale rozhodnutí francouzské vlády vojensky zasáhnout a prezentovat to jako vnitřní konflikt. V Sarkozyho imperialistické politice překvapivě pokračuje i současná socialistická vláda, která vůbec jako první uznala tzv. syrskou opozici za legitimní reprezentaci země. Jak vidno, Západ se nepoučil ani ze zavraždění amerického velvyslance Stevense libyjskými bandity v září 2012 a tam, kde se to hodí, pokračuje v podpoře islámských fundamentalistů nadále.

Externí odkazy:

http://refreshingnews99.blogspot.in/2013/01/nicolas-sarkozy-did-take-50-million-of.html

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=P6J8P3mOkxM