Kdo stojí za etnickým násilím v Makedonii?

Od počátku roku se v Makedonii odehrálo několik násilných incidentů mezi menšinovými muslimskými Albánci, obývajícími severozápad země, a slovanskými Makedonci. Potyčky zasáhly nejen města Tetovo a Bitola s převažující albánskou populací, ale i metropoli Skopje. Napětí doutnalo již od války NATO proti Svazové republice Jugoslávii, kdy teroristé z Kosovské osvobozenecké armády zásobovali zbraněmi své soukmenovce, bojující proti ústřední vládě. Konflikt, jenž málem přerostl v občanskou válku, se dočasně podařilo utlumit Ohridskými dohodami z roku 2001, které ošetřily menšinová práva albánské minority. Ministři zahraničí Makedonie a Albánie na schůzce 16. března potvrdili dobré sousedské vztahy mezi oběma státy, které společně usilují o členství v EU a etnické násilí, které údajně vyvolali mladí nacionalisté na obou stranách barikády, unisono odsoudili. Nicméně kosovští Albánci zaujímají evidentně jiný postoj, když před dvěma týdny zasypali budovu makedonského velvyslanectví v Prištině sprškou kamenů. Do role sjednotitele Albánců se tak nemusí pasovat Tirana, ale Priština.

Největší nebezpečí pokojného soužití představuje radikálně islamistická skupina, otevřeně podporující sjednocení všech Albánců do jednoho státu. Tito extremisté se soustředí na vypalování pravoslavných náboženských objektů.Byl zaznamenán případ, kdy skupina albánských wahhábitů ve městě Struga sejmula z budovy radnice státní vlajku Makedonie, kterou spálili a poté vyvěsili vlajku Saúdské Arábie. Právě Rijád štědře sponzoruje sunnitský fundamentalismus po celém světě – nejen v Sýrii, Libyi a dalších arabských zemích, ale i na Balkáně, kde žijí početné muslimské komunity. Saúdské petrodolary na propagaci wahhábitské formy islámu – státní doktríny Saúdské Arábie – plynou nejen do Makedonie, ale i do Srbska a Bosny. Nezaměstnanost postihuje třetinu práceschopné makedonské populace a v převážně Albánci osídlených oblastech je tento ukazatel šedesátiprocentní. I proto zde wahhábité získávají mnoho nových rekrutů, kteří jsou podporováni částkou 300 euro měsíčně. Není náhodou, že kosovskou nezávislost uznaly z arabských zemí pouze konzervativní monarchie v okolí Perského zálivu, Mauretánie a Somálsko.

Analytici soudí, že násilné střety mohou mít dvojí původ – snahu některých politických sil vrátit se k moci přiživováním se na etnických nepokojích s cílem destrukce dlouhodobě budované mírové koexistence a činnost zahraničních rozvědek, které se snaží Makedonii destabilizovat před květnovým summitem NATO v Chicagu. Zároveň se shodují, že konflikt z roku 2001 není opakovatelný, protože albánská menšina je plně integrovaná do makedonské společnosti. S tím však nesouhlasí mnozí Albánci, kteří se považují za občany druhé kategorie, nejvíce postižené vysokou nezaměstnaností. Objevuje se i názor, že poslední události jsou motivovány snahou Albánců změnit ústavní pořádek země – nejprve redistribucí financí podle etnického klíče a následně federalizací země na makedonskou a albánskou část. Opoziční strany naopak tvrdí, že etnické nepokoje vyvolala samotná vláda, aby odvrátila pozornost od tíživé ekonomické situace země, jež patří v Evropě k těm nejchudším.