Josef Středula: Lidé poznali, že volby jsou k něčemu

(První část rozhovoru s Josefem Středulou najdete ZDE)

Vaše věc: Jaká budou klíčová sdělení vaší kampaně?

Josef Středula: Nezavádějte zdravotní reformu, tak jak je připravena, změňte základní východiska reformy důchodového systému.

Vaše věc: Máte také vlastní návrhy řešení?

Josef Středula: ČMKOS má vlastní návrh důchodové reformy, která nepotřebuje zvyšovat DPH. Chceme zachovat stávající výši odvodů na pojištění ve výši 28 procent z hrubé mzdy plus možnost pro další soukromé spoření osob v připojištění se státním příspěvkem. Tento státní příspěvek by mohl dosáhnout až tři procent, to není až tak nákladné. U těžkých profesí bychom chtěli zavést zaměstnavatelskou složku pojištění, kterou po nás Evropská unie stejně vymáhá. ČMKOS požaduje takové pojištění už od 90. let. Pokud zaměstnavatel vytváří pracovní místo, které jednoznačně snižuje dobu dožití a zhoršuje zdravotní stav zaměstnance, jako je to třeba v dolech nebo v hutích, měl by do systému zaplatit více. U nejtěžších pracovních kategorií by to mělo být povinné.

Vedle toho by měli více zaplatit také OSVČ, které zatím platí třetinu toho, co zaměstnanec. Řeči o tom, že české podniky budou mít vyšší konkurenceschopnost, když se jim sníží daně, to je cesta do pekel. Žádná pracovní místa to nevytváří. Vzpomínám na slib jedné současné koaliční strany, že když se něco sníží, vytvoří to 70 tisíc pracovních míst. Nevytvořilo to nic, leda další díru v rozpočtu.

Vaše věc: Nezaměstnanost je zřejmě problém, kterým se tak snadno neproškrtáme.

Josef Středula: V době krize jsme chtěli spolu se zaměstnavateli systém „kurzarbeit“, což je podpora zachování pracovních příležitostí. V Německu to přineslo několik milionů zachovaných pracovních míst, ale v České republice – kde je mimochodem velké množství německých firem, které s tím mají zkušenosti – s tím ministerstvo práce z nepochopitelných důvodů přestalo počítat. Dostali jsme se tedy do situace, že navrhujeme řešení, která jsou osvědčená, ale druhá strana se tváří, že tomu nerozumíme. Tak se stalo, že firmy sice zvýšily produktivitu práce, ale za branami je několik stovek tisíc nezaměstnaných a narůstá riziko, že budou nezaměstnaní dlouhodobě.

Nových míst je málo nebo jsou jen krátkodobá. Začíná to ohrožovat i absolventy škol, nejen mladé dělníky, i mladé profesionály. Školy začínají vychovávat nové nezaměstnané. Vyrůstá mladá generace, která bude vyčleněna z většinové společnosti. Objevily se studie, které ukazují, že jde o velký problém. Lidé ztrácejí představu o pozitivním vývoji, narušuje to rodinný život, narůstá riziko kriminalizace, drog, závislosti. Utěšují se představou, že nejsou neúspěšní, jen hledají.

Jenže žádná pomoc nikde, rekvalifikace nejsou, zaměstnavatelé nepřijímají. Přispěchali analytici, kteří tvrdí, že situace se zlepší, když se bude moci snáze propouštět. Zkracuje se doba výpovědi. Ale výpověď přece znamená ztrátu místa, zatímco my je potřebujeme vytvářet. Dostáváme se tak do bludného kruhu. Přibývá lidí, kteří nejsou umístitelní na domácím trhu práce a zároveň nemají ani na to, aby někam emigrovali.

Vaše věc: Zmínil jste „kurzarbeit“. Co ještě Němci dělají pro zaměstnance?

Josef Středula: Ve všech firmách velkého významu nad 2000 osob se uplatňuje právo zaměstnanců spolurozhodovat o budoucnosti podniku. Je to spolurozhodování se vším všudy. V hlavní radě mají 50 procent zástupců plus jednoho. V České republice se někomu síla odborů zajídá, a tak přišli s návrhem nového občanského zákoníku, kde se ruší povinnost volit jednu třetinu dozorčích rad akciových společností z návrhů zaměstnanců.

Vaše věc: Takové pokusy se objevovaly už od 90. let.

Josef Středula: Teď už je to v připomínkovém řízení. Návrh je na stole.

Vaše věc: Jsme u podstatného problému. Máte návrhy, předkládáte je, ale aby se mohly realizovat, potřebujete parlamentní podporu. Kdo vás podporuje?

Josef Středula: Zcela jistě je to ČSSD, i když nevím vždy do jaké míry a v čem přesně. Ne proto, že by to nebylo možné zjistit, ale jde také o to, co dělá současná koalice a co je možné změnit, upravit a podobně. Byl bych rád, kdyby to byly například i Věci veřejné, protože pokud byla jejich rétorika před dvěma měsíci pravdivá, měly by směřovat k tomu sociálnějšímu. A jsou to také komunisté v Poslanecké sněmovně, kteří mají velmi podobné návrhy. Je tu tedy určité politické spektrum, které je to schopné vnímat. Byl bych rád, kdyby také renovovaná KDU-ČSL byla stranou, která bude více myslet na lidi. Nejde o to, kdo bude přesně sledovat návrh ČMKOS, ale aby tu byly návrhy, které jdou ve prospěch lidí. TOP 09 a ODS prokázaly, že nemají zájem ani o komunikaci. O ty návrhy už vůbec ne.

Vaše věc: Z prostředí odborů se ozývají radikální volání o generální stávce, o předčasných volbách. Kdyby se volební cyklus zkrátil, museli byste vystoupit v předvolebním boji. Chystáte se k něčemu takovému?

Josef Středula: Jednou věcí je volání po generální stávce, a druhou, jaké důsledky to může mít. Ano, frekvence používání tohoto výrazu se zvýšila naprosto nevídaně. Odbory určitě budou o takové variantě diskutovat. Pokud jde o následný vývoj, který po takové akci může nastat, nebo když se do té doby vládní koalice rozpadne, to teď nechme otevřené. Ale mohu se vyjádřit k otázce, zda budeme přímo podporovat určité politické subjekty.

Budeme určitě podporovat ty názory, které dlouhodobě šíříme. A jestli se těchto návrhů někdo z politických stran ujme, pak je zřejmé, že může mít naši podporu. Teď si to nepředstavuji tak, že někdo z vedení odborů řekne – podporujte přímo tu a tu politickou stranu. Spíš věřím, že vystoupí část politických stran, která považuje sociální věci za velmi důležité. Budeme jen rádi, když se dá levicovější část politického spektra dohromady.

Samozřejmě záleží i na tom, jak se budou chovat politici. Zkušenosti před posledními parlamentními volbami jsou pro mě naprosto tragické. Ale po volbách nakonec došlo ke třem věcem, které považuji za pozitivní. Jednak lidé poznali, že volby jsou k něčemu. Že není dobré zůstat doma. Druhé pozitivní – byť možná tragické – je, že lidé teprve zjišťují, k čemu ty volby jsou. To je smutná píseň, když se teď diví, že to, co některé politické strany ve svých programech psali, se opravdu stává skutečností. Zjistili, že nestačí koukat po billboardech. A tou třetí věcí je to, že odešli někteří lidé, kteří byli synonymy pro špatnou politiku. Zejména jsou to lidé, kteří stáli na čele politických stran. Problém je, že v mnoha případech byli vyměněni za lidi bez schopnosti politicky uvažovat. To je skutečně tragické.

Vaše věc: Věříte ve větší soudržnost levice?

Josef Středula: Byli bychom rádi, kdyby se více semkla sociálně orientovanější část českého politického spektra. Možná by to bylo prospěšné pro všechny. Možná by to lidem ukázalo, že ten směr je reálný a může to fungovat. Chce-li někdo příklady, ať se podívá do severských zemí. Uvidí tam sociální odpovědnost, stát tam funguje ve prospěch lidí a zároveň mají prosperující ekonomiku.

A ještě jednu poznámku ke konkurenceschopnosti. To, jak je chápána u nás, ukazuje na naprosté neumětelství politiků. Je jasné, co je konkurenceschopnost firmy. Když konkurenceschopná není, firma není schopna platit veškeré své závazky. U konkurenceschopnosti země je to však mnohem složitější. Konkurenceschopná země může být ta, která nemá stanovenou minimální mzdu, má vždy málo peněz v rozpočtu, má vysoký počet nezaměstnaných a o to nižší cenu práce, neplatí tam žádná výpovědní lhůta a zaměstnance lze okamžitě vyhodit na ulici. Dobře to analyzuje v obsáhlé studii bývalá šéfredaktorka týdeníku Ekonom Eva Klvačová. Ukazuje, že konkurence zemí je nesmysl. Jakmile se země pustí do takových závodů, občan vždycky prohraje.

Vaše věc: Možná se dá ten pojem definovat i pozitivně – konkurenceschopná je země, kde jsou vysoké sociální standardy a lidé mají možnost dosahovat vyšších kvalifikací …

Josef Středula: Máte pravdu. Podobně to říká Evropská komise – Konkurenceschopnost je schopnost země poskytovat svým občanům vysokou a stále rostoucí životní úroveň a zaměstnanost všem, kdo chtějí pracovat. Obávám se však, že o této definici a její hloubce současná vládní koalice nemá vůbec ponětí.

Vaše věc: Musí se s ní tvrdě vyjednávat. Co jste se naučili na konfliktu lékařských odborů s vládou?

Josef Středula: Obávám se, že tato vládní koalice naučila zemi tomu, že pokud se nestrhne válka, nikdo nedosáhne svého. Pokud člověk mlčí, nikdo mu nepomůže. Pokud začne křičet, všimnou si ho a začnou ho dehonestovat. Pokud ale začne válčit, pak má šanci na úspěch. To ale nebyla moje představa o České republice, když jsme roku 1989 stáli na náměstích a cinkali klíči.

Navíc mají zákon nad zákon, a tím je vládní prohlášení. Jestli je hloupé, nebo není, to jim je úplně jedno. Když se připomínkují české zákony, tak vás slušně přijmou, vyslechnou, a ve finále řeknou, to není možné, protože ve vládním prohlášení je to jinak.

Vaše věc: Mají to snadné, mají převahu 118 poslanců.

Josef Středula: To, že mají takovou převahu, neznamená, že mají i tolik rozumu. Vnímají pouze svoji pozici, svoji moc, nevnímají situaci republiky a občanů. To se republice nevyplácí a občan na to nezapomíná.

Vaše věc: Ta 118 je vlastně také určitou formou války, možností násilně převálcovat jakýkoliv jiný názor.

Josef Středula: Divím se, že se neumějí poučit. Když třeba Topolánkova vláda prohrála krajské volby, tak z toho vůbec nic nevyvodili. Občané přitom dávali najevo, že nejsou spokojeni s tím, co se děje na celostátní úrovni. Naši lidé mají dlouhou paměť, jednou ten účet vystaví, a pak se budou všichni divit. Já však myslím, že Česká republika nepotřebuje takový typ změn.

Byl bych radši, kdyby byl náš politický vývoj podobný Rakousku. Rakousko taky zkusilo jinou variantu, a tak rádi se vrátili k velké koalici a začali zase pracovat spolu. Je to prospěšnější. Je to stabilnější, než když přijdou jedni, vyčistí všechno až po vedoucí odborů a nasadí své lidi, a pak přijdou jiní a udělají totéž. To jsou veletoče, které paralyzují státní správu už několik měsíců před volbami.

Přitom, jak poznamenal bývalý premiér Fischer, státní správa by měla být schopná připravit před volbami obě varianty, jak tu, která bude více liberální, tak tu, která bude více sociální. To byla pro nás rajská hudba. Jenže nic takového tu není. Zákon o stání správě také ne. Když lidé stávkovali, tak jsem slyšel vyhrožovat, že tito lidé mohou být první na seznamech. Kde to jsme?? To je opravdu tak, že kdo má moc, ten si může dovolovat všechno?

Vaše věc: Na webu ČMKOS je také oznámení o chystané protestní demonstraci 5. března, kterou organizují ProAlt, Alternativa zdola a řada dalších nevládních organizací. Znamená to, že odbory chtějí s takovými nevládními organizacemi a seskupeními spolupracovat?

Josef Středula: Ano, je to tak. Osobně už jsem měl jednání se dvěma takovými iniciativami, včetně ProAlt. Rád se zúčastním jejich demonstrace 5. března. Jsou to mladí lidé, vysokoškolsky vzdělaní, je to budoucí inteligence. Jsem rád, že mladí lidé mění zaběhlé názory, představu, že nejsou sociální. Jsou velmi sociální, jsou dokonce sociálnější než moje generace. Dohodli jsme se, že jednání mezi odbory a těmito subjekty budou pokračovat. Vyzvali jsme je, aby přizvali další, protože mají lepší přehled. Uděláme společné jednání, kde se dohodneme na způsobu další spolupráce. Jde i o výměnu informací. Oni dělají řadu věcí na ryze dobrovolné bázi a my máme přecejen určité znalosti a dovednosti, které jsme získali za těch dvacet let. Rádi jim je předáme.

Ale rádi bychom spolupracovali i s organizacemi, se kterými se nemusíme za všech okolností dohodnout, jako jsou třeba aktivní lidé v oblasti životního prostředí. Můžeme vést velmi žhavé debaty, zda je ochrana životního prostředí dostačující, či ne, ale můžeme mít k sobě blízko ve věcech postavení občana, jeho sociálního zázemí a podobně. Chceme najít modus operandi, který by nám umožnil spolupracovat, učit se navzájem od sebe a najít takovou novou platformu. Chceme se s nimi sejít ve velice krátké době.