Jiří Paroubek: Kauza D. Ratha je zlomem v české politice

Po Bártovi a Johnovi – neschopných vládnutí a eliminovaných před pár týdny z vlivu na vládu – „Viktorové čističi“ vládní koalice likvidují nebezpečí pod názvem „politicky dominantní ČSSD“. Dominance této strany po krajských volbách již nehrozí. Jako cíl si tito „Viktorové“ vybrali nejtalentovanějšího politika ČSSD, nejschopnějšího hejtmana a také parlamentního rétora, vlastně neformálního lídra této strany ve sněmovně. Jeho eliminace ČSSD alespoň na čas nepochybně ochromí.

Kauza Buštěhrad má stejný korupční potenciál, jaký měla před šesti lety kauza Budišov sociálně demokratickhého starosty Péti na Vysočině. Stejný osvědčený model, který byl použit k zatčení „zločinecké bandy“ v kauze Budišov, byl nyní použit znovu. Policisté i prokurátorka musí ale vědět, že tudy cesta v budoucím procesu nepovede. Tedy, pokud chtějí opravdu D. Ratha posadit do vězení a ne ho slavobránou vypustit jako zbaveného obvinění z vězení. Cílem bylo dostat se k hromadě peněz u Pancové a Kotta a od toho se odrazit k bytelnějšímu příběhu, který by obhajoba s takovou jistotou nerozstřílela. Policie hraje na to, že obvinění časem půjdou proti sobě. A na protikladech v jejich vyjádřeních se připraví nový příběh. Proto jsou obvinění ve vazbě a budou tam ještě hodně dlouho. Je to stará policejní praktika, je smutné, že je uplatňována v demokratickém státě.

Když jsem odcházel z funkce předsedy ČSSD, po volbách v květnu 2010, v nichž jsem svou stranu – přes neuvěřitelné útoky vůči mně a mé rodině – přivedl k vítězství, udělal jsem jednu velkou chybu. Měl jsem tehdy vyzvat k odstoupení celé vedení. Všechny ty vypasené kocoury, kteří se léta vyhřívali v klidu za mými zády. A často nedělali nic anebo jen velmi málo. Můj altruistický postup při odstoupení z funkce předsedy byl pro lidi ve vedení ČSSD (a individua typu Dienstbiera, Komárka či Benešové) povelem k tomu, aby do mě začali kopat.

Nebylo to předtím jiné ani u J. Horáka, který raději utekl před těmito „přáteli“ do Spojených států (ostatně Florida nebylo špatné místo pro poslední léta života), i M. Zemana (favorita prezidentské volby v roce 2003 poraženého „vlastními“ lidmi). Něco je na těch lidech v ČSSD mravně chybného.

A teď D. Rath. Jakkoliv se jeho kauza zdá být jasná, pokud jde o krabici se 7 mil. Kč, nemusí tomu tak vůbec být. Stejně jasná před lety byla na počátku i kauza „Biolíh“ a později i kauza „Budišov“. Ani jeden z obviněných a policií zatčených aktérů těchto kauz nebyl odsouzen. Ale soudy trvaly léta.

D. Rath ve svém vystoupení ve sněmovně naznačil, že peníze byly určeny na volby. Zřejmě to na něj vrhne jiné světlo, nežli kdyby ty peníze byly na osobní spotřebu. Tedy na rozmařilý osobní život uprostřed rozsáhlého harému krásných žen, jak se to snaží evokovat bulvár a bulvarizující tisk vůbec.

Vrátím se však k tématu. Argumentace mých bývalých kolegů ve vedení ČSSD + Dienstbier + Komárek (otec M. Komárka z MFD) + Benešová (a jí věrná skupina z Ústecké ČSSD Houska – Kouda – Fišera) vůči mně se nesla na lince: „je to blbec a blbec, který nám všechno ve volbách zkazil“. My nic, my muzikanti. Tihle lidé, za potlesku supervděčných médií, zcela pominuli, že pět let předtím (tedy před mým příchodem do vedení ČSSD) byla tato strana s 10% volebních preferencí pro legraci. A v těch pěti letech pod mým vedením se stala nejsilnější stranou v zemi.

Teď už možná někdo z nich i začal chápat, že se dostali do stejné pozice v médiích jako jsem byl kdysi já. Do nemilosti pravicových médií, do jaké se dostal zatím každý lídr ČSSD. V republice totiž neexistuje pluralitní tisk, neexistuje pluralita médií. A to je pro sociální demokracii velký problém. Média a novináři v nich jsou totiž ve zdrcující většině pravicoví.

Současné vedení ČSSD je dnes zcela otřeseno a chová se hystericky. Ke kauze D. Ratha se neodvážilo ve sněmovně vůbec mluvit (L. Zaorálek se dokonce neodvážil ani navrhnout přítomnost advokáta D. Ratha ve sněmovně), ba ani špitnout. Předpokládal jsem to, znám je. Hodit D. Ratha přes palubu v mžiku, bez boje, bez protiofenzívy, je slabost. Slabost, kterou její dosavadní voliči jistě vnímají a nezapomenou. Jejich uvažování je jednoduché, když hodí přes palubu svého univerzálního vojáka, svého neformálního parlamentního lídra, jistě hodí bez mrknutí oka přes palubu i nás. Pro určitý typ lidí nebude přesvědčivé ani to, pokud by se D. Rath k trestnému činu doznal.

Záměr stratégů pravice je jasný. A to asi není sci-fi. Odtlačit od ČSSD co nejvíce voličů a zatlačit ji někam k 12 až 15% volebních preferencí. Fantazírují? Asi ne tak úplně. A o nějakých 30% (možná i více) nerozhodnutých voličů se rozpoutá lítý zápas. Babiš, Zelení a lidovci, to jsou strany, které se pokusí média přivést do nové sněmovny po bok TOP 09 a ODS. Byla by to sice koalice à la Radičová. A nejspíš by stejně dopadla, ale eldorádo lumpáren pravice by mohlo ještě nějakou dobu vesele pokračovat.

Zejména pokud policejní akce vůči hejtmanům ČSSD bude pokračovat i v dalších krajích, a vážnými adepty jsou Ústecký a Pardubický kraj, bude destrukce pozice ČSSD velmi rychlá. Chci říci, že už nejméně rok mě udivuje, jak primitivně probíhá dotační politika.

Dovolte mi, abych se s Vámi podělil o jeden svůj zážitek ze včerejší schůze sněmovny. Předáci ČSSD Sobotka a Zaorálek se nechali M. Kalouskem vyprovokovat zcela zbytečně k hysterické konfrontaci, ve které byli spráskáni jako psi. Bylo mi jich líto. To by se jim pod Rathovým deštníkem či v minulosti schováni za mými širokými zády nemohlo stát.

Současné vedení ČSSD řeší první vážnou krizi dva roky po mém odchodu a ukazuje, že na to prostě nemá. Není schopno uvažovat strategicky (zvolilo chybnou, sebevražednou strategii obrany a komunikace), s lidským rozměrem (alespoň předstírat zájem o Rathovu rodinu; umožnit předsedkyni sněmovny přitáhnout D. Ratha jako hromadného vraha s ozbrojenou eskortou), nebojácně. Na Sobotkovi s Haškem bylo v úterý ve sněmovně příliš vidět, že se bojí.