Čeká Gruzii změna?

Opozici sjednotil v říjnu 2011 multimilionář a podnikatel Bidzina Ivanišvili, který založil stranu pravého středu Gruzínský sen, jež se transformovala ze stejnojmenného politického hnutí. Saakašviliho režim jej sice loni zbavil občanství, avšak podle legislativní novely může kandidovat do parlamentu. Ivanišvili chce pokračovat v prozápadním kurzu, ale především usiluje o zlepšení vztahů s Ruskem na bázi pragmatismu a vzájemné výhodnosti. Hodlá s Moskvou udržovat korektní vztahy a vést dialog o budoucnosti Abcházie a Jižní Osetie i s obyvateli těchto separatistických provincií. Saakašvili, který v roce 2008 přivedl Gruzii do války s Ruskem, jej proto nazývá agentem Moskvy. Vyhrocené vztahy mezi oběma zeměmi neprospívají ani jedné z nich, protože trvají staleté vazby z dob sovětské i carské éry, které nelze ze dne na den zpřetrhat. Mezi Ivanišviliho priority patří obnovení demokracie, rozvoj průmyslu, investice do zemědělství, snížení nezaměstnanosti a náprava sociálního postavení pracujících, mimo jiné v podobě mezd odpovídajících odvedené práci. K menším opozičním stranám pravého středu patří např. Naše Gruzie – Svobodní demokraté, v jejímž čele stojí Irakli Alasania, Usupašviliho Republikánská strana nebo Demokratické hnutí – Sjednocená Gruzie Nino Burdžanadzeové. Natelašviliho Strana práce představuje jedinou levicovou opoziční formaci.

Saakašvilimu končí druhé funkční období a již nemůže v prezidentských volbách znovu kandidovat. Proto v roce 2010 prosadil několik ústavních dodatků, které významně redukují prezidentské pravomoci ve prospěch premiéra a vlády a de facto mění prezidentský systém na parlamentní. Je zjevné, že si tím připravil půdu pro svoje další politické angažmá v roli předsedy vlády. Tyto změny mají vstoupit v platnost s inaugurací nového prezidenta v říjnu 2013. V roce 2008 s 59,2 % zvítězilo Saakašviliho Spojené národní hnutí (UNM) zejména díky obratnému působení na nízkopříjmové vrstvy, uplácení lidí před volbami, mediální propagandě a četným volebním manipulacím. Stát je v Gruzii největším zaměstnavatelem a státní zaměstnanci jsou nuceni hlasovat pro UNM pod hrozbou propuštění z práce. UNM se definuje jako liberálně-konzervativní formace s vazbami na Evropskou lidovou stranu, nicméně praktikuje oportunistickou politiku se silným nacionalistickým, protiruským a proamerickým akcentem.

Autoritářský režim čelí i zásadním ekonomickým problémům. Průmysl je nerozvinutý, chybí zahraniční investoři a je vysoká nezaměstnanost. Mladí lidé často dlouhodobě pracují zdarma jako stážisté, jen aby získali razítko o praxi. Polovina obyvatel žije pod hranicí chudoby – situace je tristní zejména na venkově, kde není práce ani dostupné vzdělání a zdravotní péče. Výrazné zhoršení vztahů s Ruskem, které nastalo po „růžové revoluci“ v roce 2003 a eskalovalo během rusko-gruzínské války o pět let později, se odrazilo v ekonomické stagnaci, růstu cen potravin a důležitých surovin vzhledem k energetické závislosti Tbilisi na Moskvě. Přestože Saakašvili praktikuje protiruskou politiku, během jeho vlády se prohloubila energetická závislost na Moskvě. Na kritiku této politiky argumentoval Izraelem, který také dováží ropu z arabských zemí.

Porovnáme-li současnou situaci v Gruzii s Ševardnadzeho érou, došlo sice k vymýcení drobné korupce, avšak v nejvyšších patrech politiky je přítomna stále. Rozevřely se nůžky mezi bohatými a chudými – střední třída téměř neexistuje, došlo k omezení svobody slova a plurality médií. Opozice provozuje jen jeden televizní kanál, jehož signál se omezuje na Tbilisi a blízké okolí. Z Gruzie se po barevné revoluci, podnícené ze zahraničí, stal policejní stát.