Autobiografická kniha Na Řece připomíná i nankingský masakr

Úvodní scéna této knihy vzpomíná na tzv. nankingský masakr, kdy Japonská císařská armáda během druhé čínsko – japonské války spáchala válečný zločin, který je často označován jako zapomenutý holocaust druhé světové války. Ve městě Nanking (od roku 1928 se jednalo o hlavní město Čínské republiky) byli hromadně popravování zajatí čínští vojáci, masakrování civilisté a mučeny desetitisíce osob. Podle čínských odhadů zemřelo v Nankingu během několika týdnů na 300 000 osob. Hlavní hrdinkou románu je pětiletá dívenka, která se společně se svou matkou a sestrami probíjela po odchodu otce částečně okupovanou Čínou po Dlouhé řece na vzdálený západ. „Jde o výjimečnou a magickou románovou kroniku na pozadí u nás málo známých historických událostí, odehrávající se na zlomu dvou epoch: na jedné straně stojí tisíciletá tradice, na druhé straně vliv „moderní doby“ – mladé ženy už nerespektují své otce ani společenské předsudky, berou život do vlastních rukou. A poblíž zuří válka, která o sobě dává krutě vědět,“ stojí v upoutávce na knihu. A já nemohu než souhlasit. I přestože nám Evropanům se svět čínské společnosti a kultury může zdát vzdálený a mnohdy těžce uchopitelný (například čínské filmy se svou symbolikou), kniha má všeobecný lidský rozměr a i my dokážeme činům a pohnutkám hlavních postav porozumět. Název Na Řece není jen tak náhodný – autoři v románu popisují i útěk čínské rodiny na křehkých lodích po řece do západočínského Čchung-čchingu.

Manželská dvojice, sinolog, kunsthistorik a překladatel Josef Hejzlar (1927) a překladatelka a malířka Taj-ťün Hejzlarová (1932) se se svým rukopisem stali vítězi 16. ročníku Literární ceny Knižního klubu. Tato cena je udělována od roku 1996 a Knižní klub chce její pomocí podpořit domácí autory, kteří mají často potíže s uplatněním rukopisu v nakladatelstvích. Kromě uvedení díla na trh získá vítězný autor také prémii 100 tisíc korun. V minulosti se laureátem této ceny stali například spisovatelé Jan Poláček, Miroslav Stoniš nebo Jiří Šulc, autor úspěšného románu Dva proti Říši. V předchozím ročníku se po bok těchto literátů zařadil David Jan Novotný s knihou Sidra Noach, za kterou byl mimo jiné nominován také na Magnesii Literu 2010 za prózu. Bohužel nelze nevzpomenout faux pas, které se odehrálo v roce 2009. Tehdy porota ocenila román Bílej kůň, žlutej drak, o kterém si myslela, že jeho autorkou je vietnamská dívka. Teprve o několik týdnů se ukázalo, že za autorstvím stojí českobudějovický rodák Jan Cempírek.

Ukázka z knihy

Zvonění skal jsme nechali za sebou, provoz na Řece zhoustl. Těch lodí a lodiček, toho křiku a volání kolem nás! Nebylo pochyb, opravdu jsme se blížili k cíli našeho putování.
Seděli jsme na rohoži a skrz lodní zábradlí jsme pozorovali shluky budov, zakousnutých do strmých pobřežních svahů; přízračný odraz podvečerního slunce na jejich chladných bílých stěnách v nás vzbuzoval podivnou tíseň, nevysvětlitelný pocit cizoty.
V jednom okamžiku jsme uslyšeli temný, nepříliš silný úder na bok lodi, jako by někdo pěstí… ocelový trup lodi rezonoval podobně jako kotel bez vody. Vzápětí zadunělo několik úderů rychle za sebou, něco těžkého se mlelo o lodní bok na čáře ponoru.
„Co to mohlo být?“ všichni tu otázku vychrlili, někdo nahlas, někdo jen pro sebe, ale já jsem se hnala k zábradlí. Sestřička Chung stačila ke mně už jen doběhnout, byla to však to ona, kdo pronikavým výkřikem zalarmoval celou loď.
Z rozčeřené hladiny hned pod námi se zvedla ruka; vypadalo to, jako by nám kynula na pozdrav, ale ruka se opět ponořila a zmizela v tůni, jen cosi modrého se podél lodního boku zahoupalo a pak splynulo se zpěněnou brázdou za lodí.
Následoval celý shluk podivných plavců, otírali se o lodní boky a svými nárazy rozechvívali ocelové pláty. V té chvíli se už ze všech palub ozývaly výkřiky: „Mrtvoly, mrtvoly, podívejte se, samé mrtvoly!“

Taj-ťün Hejzlarová a Josef Hejzlar: Na Řece, Knižní klub, 2011

Foto: Literární cena Knižního klubu