Velké sny a prázdná kapsa

Fiala Zbyněk
18.4.2024 10:08
Končící Evropská komise zkouší ještě udat strategii pro příští volební období, s nejasnými návrhy, na které ani nemáme.

Evropská komise si konečně vzpomněla, že vedle zbrojení a sankcí proti kdekomu by bylo třeba taky něco vyrábět. Problém je s náklady. Po odstřelení ruských plynovodů a překombinovaných sankčních režimech se evropské fabriky dusí pod balvanem drahé energie a zpřetrhaných obchodních vazeb. Z jedné strany nás obírá Amerika, která na důsledcích ukrajinské války drsně vydělává, a z druhé Čína, která v tom nejede a zvyšuje náskok v klíčových oborech jak nákladově, tak technologicky.

Zachránit nás má Nová evropská dohoda o konkurenceschopnosti, nad jejímž návrhem z pera Evropské komise jednají šéfové 27 členských zemí EU na vrcholné schůzce v Bruselu, samozřejmě o přestávkách mezi tlačenicí kolem našeho premiéra Petra Fialy, aby jim vyprávěl, o čem si spolu povídali s americkým prezidentem Joe Bidenem. Mimochodem, ta schůzka v Bílém domě byla pro našeho premiéra o to zajímavější, že prezident Biden mluvil anglicky, což je řeč, o které už premiér Fiala mnohokrát slyšel.

Další hloučky mohly být kolem německého kancléře Olafa Schoze, který ani nepředstírá, že umí čínsky, ale během čtyřdenní návštěvy Číny a setkání s prezidentem Si Ťin-pchingem tlumočil zájem německého průmyslu ponechat vrátka průmyslové spolupráce a obchodní výměny oboustranně otevřená. S případnou omluvou, ať se na nás čínští přátelé nezlobí, kdyby je chtěli nějací blázni v Bruselu přesto přivřít.

Jak je vidět, názory na záchranu evropského průmyslu mohou být různé. Pobavil mě komentář listu Politico, podle kterého se evropští vůdcové vůdcové sešli „with tall dreams and short pockets“. Přeložil by to slovy, že mají velké oči, co všechno by se dalo udělat, kdybychom neměli prázdné kapsy.

Choroba je jasná, ale o léčbě vládnou pochyby, pokračuje Politico. Americká a čínská konkurence je povzbuzována bohatýrskými daňovými úlevami a státními dotacemi (v USA například „protiinflačním“ programem IRA). Má jít Evropa stejnou cestou? A kdyby, jak to financovat?

Pokud je to tedy nutné, o čemž také není jasno. V návrhu Evropské komise se přitom nabízejí změny přímo revoluční, což bývá na odborných konferencích vyjadřováno slovy „změna paradigmatu“. A přesně tenhle obrat v tom bruselském návrhu je, s poukazem na to, že je to naléhavé.

Nebo naopak zpátky na stromy, začínáme znovu? V tomhle duchu měla zase vyznít řeč eurokomisařky pro konkurenceschopnost Margrethe Vestagerové na shromáždění evropských představitelů průmyslu:

"Na rozdíl od toho, co možná slyšíme, Evropa se nemusí znovu vynalézat, ale musí se vrátit k základům: odstranit překážky, prosazovat stávající pravidla. ... Místo toho, aby sázela na peníze daňových poplatníků a dotovala naši ekonomiku. (…) "Evropa nikdy nemůže předstihnout Spojené státy a Čínu. Nejsme dobří v tom, jak zkoušet být Američany, a ještě hůře se nám daří být Číňany."

Překlad do češtiny „odstraňování překážek a prosazování stávajících pravidel“ znamená promítnutí volného trhu a absolutní nadvlády nadnárodních organizací do malé otevřené ekonomiky Česka. Volný trh znamená, že vyhraje silnější. Když si vybojujete právo utkat se s mistrem světa v boxu, jednu vám ubalí a právo je zkonzumováno. Taková jsou pravidla. Proto je lepší, když se včas zamyslíte, než něco chcete, protože by se mohlo stát, že to dostanete.

Debata může být i o tom, jestli krotit Green Deal a nevrátit se k uhlí, když je levné a máme ho doma. Nemluvě o ruském plynu, který sice bereme nadále, ale pod cizími značkami, v nákladnějším balení a přes drahé prostředníky. Pokud však v příštím týdnu pomrznou všechny ovocné sady, debata o klimatu je znovu na stole. A vyostří se, pokud bude následovat zničující sucho střídané povodněmi.

Můžeme zabrzdit přechod k bezuhlíkatým technologiím a držet se toho, co umíme, ale museli by to udělat všichni, jinak nám náš trh zmizí před očima. A pak bychom si ještě museli odhlasovat konec klimatických změn a zvolit zástupce, který to bude prosazovat i v těch nejvyšších vrstvách atmosféry.

Dám ještě jednu citaci z listu Politico, kde byli nad tou bezradnou vrcholnou schůzkou v mimořádně dobrém rozmaru:

„Další problém, na který nikdo nemá odpověď: Jak získat biliony, které by vedoucí představitelé EU potřebovali, aby mohli konkurovat dotacím v USA a Číně, budovat zelenou ekonomiku, vojenské odstrašení a zároveň zpřísnit fiskální pravidla EU, aby snížili zadlužení.

Je to mnoho povyku pro nic? Jako často, když se vedoucí představitelé EU skutečně neshodnou na dalším postupu, hrozí, že přijdou s nějakými vznešenými sliby, které říkají všechno a nic. Velká část předkládaného návrhu připomíná freudovskou volnou asociaci.

Dopis Ježíškovi? Přečtete si, co všechno se tu navrhuje: Chceme být lídrem v oblasti "5G a 6G ... umělé inteligence, blockchainu, kvantové výpočetní techniky a technologie virtuální a smíšené reality", chceme "hojnou, cenově dostupnou a čistou energii", "oběhové hospodářství", dobře placená pracovní místa, vývozní trhy a "skutečně rovné podmínky".

Tomu evropští vyjednavači EU s oblibou říkají "vánoční stromeček". Každý si jej přizdobí něčím podle svých představ.“

https://www.politico.eu/newsletter/brussels-playbook/eu-leaders-mixed-signals-on-the-economy/

Další bruselský zdroj Euractiv.com cituje z uniklého návrhu strategie EU na léta 2024-2029, kde má onen strategický posun spočívat v tom, že pro priority v oblasti technologií je klíčové, zda souvisí s obranou, snížením strategické závislosti a průmyslovým rozvojem. Přemlacuje se tam i prázdná sláma kybernetického boje a dezinformací, nabízejících nerovný boj, o kterém by mohl vyprávět Don Quijote.  Od umělé inteligence si uvedená strategie slibuje „prozkoumání nevyužitého potenciálu dat“ pro rozvoj „převratných technologií“, až z toho jde mráz po zádech.

https://www.euractiv.com/section/digital/opinion/the-brief-eu-tech-policy-moves-towards-defence-and-competitiveness/

Berme to jako účet bez hostinského, tahle Evropská komise právě končí a v červnu se v evropských volbách rozdávají karty znovu. V předvolební vřavě sílí hlas protiválečných kandidátů. Příští Evropský parlament si bude muset vybrat, jestli chceme být nadále pasívním přívěškem amerických útočných plánů, nebo chceme rozvíjet mírovou strategii respektující bezpečnostní zájmy všech azimutů, nejen hegemonistického Západu. Pak by mohla být záchrana evropského průmyslu o něco schůdnější.

Na druhou stanu, teď nás trochu chrání to, že na ty války už prostě nemáme…

 

 

 

 

 

 

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Homolák

Dalším zdrojem chudoby již jen pro Česko, je následující "prasečí příběh".

Dnes byla na ČT ukázka o vybudovaném pietním místě (Lety u Písku), na počest nacisty vězněných a tam pohřbených Romů. Na snímku bylo vidět i torzo některých hal velkovýkrmny prasat (dříve cca 15 tisíc prasat), které jsou snad stovky metrů vzdálené od pietního místa. Historii velkovýkrmny velice dobře znám, kdy jako brigádník jsem se (od roku 1975) účastnil výstavby velkovýkrmny. Při kopání základů nebyly nalezeny žádné pozůstatky na vězněné Romy, jen jsme si dělali legraci, že prasečí pach se bude při převlání západních větrů přenášet na cca 4 km vzdálenou rekreační oblast u zámku Orlík. Potom v letech 1978-83 jsem byl dokonce vedoucím odbornéhotýmu, který koordinoval zdravotní stav dovážených selat z několika desítek farem. Takže problematiku začínající velkovýkrmny dobře znám, když byla zakládána mezi obcí Lety a zámkem Orlík, na samé hranici s okresem Příbram.

Později, během 80.let byla nedaleko, za Zdákovským mostem (obec Přílepov) vystavěna moderní velkokapacitní porodna pro cca 1700 prasnic, s odchovnou selat, pro velkovýkrmnu Lety (co se s touto odchovnou selat stalo?). Začátkem 90. let jsem mluvil s některými pamětníky (Lety), kteří uváděli, že se nejednalo o vyhlazovací, ale o pracovní tábor Romů (kde však Romové pracovali- snad ne na velkostatku Orlík?).

Dnes bylo na CT řečeno, že velkovýkrmna byla státem vykoupena za cca ½ miliardy Kč, přičemž k tomu je třeba přičíst náklady na odstranění budov velkovýkrmny. Přitom velkovýkrmna mohla dále produkovat prasata, která se ted musí dovážet z ciziny a Památník holokaustu Romů mohl být vedle velkovýkrmny… Kdo se nejvíc zasloužil o takovou finanční katastrofu? Zřejmě to byl bývalý ministr kultury (2014-17), katolický kněz Daniel Herman (KDU-CSL)... Takže až bude někdo kupovat zlevněné vepřové z dovezených prasnic, ať se lidovců zeptá proč je málo českého mladého vepřového?


Homolák

Jedním ze zdrojů chudoby nejen pro Česko, ale celou EU je následující “BSE příběh”.

Za posledních cca 20 let bylo v zemích EU zakázáno používání masokostní moučky (MKM) ke krmení všech hospodářských zvířat. Stalo se tak v reakci na evropskou krizi bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) v 90. letech, kdy EK přijala nařízení č. 999/2001, Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. května 2001. Jedná se tak o obrovské finanční ztráty, v řádu stovek miliard USD.

V první řadě (a) za kafilerické zpracování zvířete musí jeho majitel zaplatit, (b) zakázané zkrmování MKM musí nahradit nákupem sójové moučky z USA, (c) majitel musí- musel zaplatit nákladné testování na BSE, (d) dále zaplatit za utracení nemocných zvířat...atd., za to všechno se dříve ve státech EU platit nemuselo. Odhadem tak za cca 23 let danoví poplatníci v EU, zaplatili cca 400 miliard USD a naopak prodej soji do EU (cca 7 milionů tun/rok) znamenal pro USA značný ekonomický přínos. Přitom zejména v Africe hladoví miliony lidí, když oproti tomu jsou v EU ničeny miliony tun MKM, která by mohla být potravou pro africkou drůbež- prasata. Migrace lidí do Evropy se tak zbytečně zvyšuje...

Celý problém s BSE se zakládá na chybné dg této nemoci, když byla v roce 1988 za původce nemoci „počítačem označena“ britská „infekční“ MKM. Byly vykonány snad tisíce různých experimentů tuto hypotézu podporujících – ne však hypotézu poivrzujících. Přitom nebyl proveden pokus základní- naprosto jednoduchý tak, že pokusná skupina zvířat by byla krmena krmivem s MKM a druhá kontrolní skupina bez MKM. Nedávno, začátkem dubna byl vČR publikován vědecký článek, který do všech podrobností zpochybnuje „infekční britskou“ MKM jako původve nemoci BSE...; viz mezinárodní web (poslední publikkace); https://www.researchgate.net/profile/Josef-Hlasny/research

Za více jak 20 let od zákazu zkrmování MKM ve státech EU, která byla a je i nadále ničena (spalována) , vznikla státům EU obrovska ztráta. Kolik kafilerickeho materialu se zpracuje a kolik MKM se vyrábí nelze dobře zjistit (obchodní tajemství?). Odhadem se dá říct, že jen pro ČR to znamená ztrátu cca 200 miliard Kč , což by mělo být od EK požadováno- vymáháno.

luis

Všecha toužebná přání spojená se světlými zítřky (tentokráte s postupujícím časem - během něhož mizely peníze z kapsy na minulá toužebná přání) mění svůj tón, charakter i zaměření.

Vypadá to, že budou stále víc a více reálnější - protože bez ohledu na uhlíkovou neutralitu a podobné vyšší principy, půjde stále víc a více o stravu a byt a jejich cenu pro moderní západní společnost.

Je vcelku jedno, jak se taková přání zabalí pro veřejnost, ať již pod názvem "...Nová evropská dohoda o konkurenceschopnosti..."  či jinak. 

Přeložím to do mně srozumitelého tvrzení. Je nutno se za každou cenu adaptovat na změněné poměry (ať již politické, klimatické, technologické či jiné), jinak nebude mít kdo realizovat ani vznešené evropské cíle.

Nemám důvod měnit svůj dlouhodobý názor, že při určování jakýchkoliv minulých velkých priorit, by část, aspoň třeba třetina prostředků, měla být určena na adaptaci, protože jinak prostředky českého zaměstnance, vynaložené na změnu klimatu v Indonésii, už nebudou k dispozici, až to bude potřeba pro zvýšení produktivity práce či jiného aspektu u nás. No a ta situace nastala teď. To už je ale pozdě! Prachy jsou fuč! A tak jako psychologická příprava veřejnosti se tato skutečnost skrývá jako vždy za proklamace, že král není, ale opravdu není ani trošičku nahý (A kdyby snad byl, tak je na vině problém komunikace)

Nu, zahulíme, uvidíme, třeba se i zázrak (na něčí útraty) stane.