Odešel fotbalový bard Jan Lála

Nyní se objevila smutná zpráva, že Jan Lála  v požehnaném věku 87 let zemřel. Odešel jeden z posledních hráčů vynikajícího fotbalového týmu Československa, který reprezentoval naši republiku na mistrovství světa v Chile v roce 1962. 

On byl skutečně vynikajícím hráčem a  v Chile sehrál skvělé zápasy. Jenom škoda, že pro zranění, které mu způsobil zákeřný útočník soupeře v semifinálovém zápase MS nemohl nastoupit do finále proti Brazílii. Proti vynikajícímu Amarildovi by byl naší účinnou zbraní. A zápas mohl dopadnout jinak.

Lálová kariéra byla úžasná. Začínal v Čechii Karlín, nepamatuji si přesně peripetie toho, kdy se objevil v pražské Slavii tehdy ještě v Dynamu Praha. Myslím, že mu bylo 17 let. A dostal se pod trenérskou taktovku Josefa Bicana. To samo o sobě byla skvělá škola a hráčská vizitka. Bican nicméně po krátkém čase od týmu odešel (vlastně byl nucen odejít) a Lála zažíval se Slávií dobré a pak počátkem 60. let i zlé časy. Jednu dobu hrál sice v reprezentaci, ale jako hráč druholigového od Dynama, jak se Slávia az do roku 1964 jmenovala. Tehdy měl Lála také nabídku k přestupu do Sparty i se svým dlouholetým kamarádem a spoluhráčem Karlem Nepomuckým. Bez těch dvou by Slavia nepředstavovala ani průměr v druhé lize. Přestupu se podařilo zabránit a Slavia od poloviny roku 1964 pomalu ale jistě nabírala ve 2.lize dech. Podzim roku 1964 byl ještě trochu slabší, ale na jaře v roce 1965, když se v lednu objevily ve slávistickém dresu Veselý, Píša, Kadraba a Beran, došlo k návratu Slavie do 1.ligy. V roce 1966 měl Jan Lála jedinou možnost stát se mistrem ligy se Slavií. Poslední zápas s Interem Bratislava se ale Slavii doma nepodařilo vyhrát. Nemá smysl hovořit o ovlivnění zápasu po 60 letech, ale rozhodčí zapasu byl důstojník armády a tudíž poplatný určitým politickým vlivům. "Buržoazní" Slavia se prostě nesměla stát mistrem ligy. Jan Lála skončil svoji kariéru ve Slavii na konci roku 1968 bez fanfár. Chtěl odejít do zahraničí, což tehdejší regule úspěšnému reprezentantovi umožňovaly ve 30 letech. Poté hrál čtyři roky za tým Lausanne ve Švýcarsku. Po návratu do vlasti hrál pro mě překvapivě 2. ligu za Ústí nad Labem. Nějakou dobu tam hrál, přesně nevím. Pak se ztratil ze sestavy. 

Dnes někteří komentátoři, kteří o něm píší, jej pochopitelně nikdy neviděli hrát. Kdyby jej viděli, nemohli by o něm psát, že byl vlastně drobné postavy.  Pravda, nebyl nějak zvláště vysoký. Ale měl nohy silné jako zápasník nebo vzpěrač. Myslím, že ani Tomáš Holeš nemá tak silné nohy, pokud bych Lálu měl přirovnat k některému z dnešních fotbalistů. Byl tvrdý jako žula, přitom technický, agresivní, fotbalový a přitom elegantní. Hrál prakticky od brány k bráně. František Veselý za mnoho úspěchů ve své kariéře v 60. letech vděčil právě Janu Lálovi, kterého měl za sebou. 

Jan Lála byl jedním z nejlepších obránců v  historii čs. fotbalu. Já si myslím, že byl vůbec naším nejlepším pravým obráncem. A pokud si dobře pamatuji,  byl také fotbalovým svazem zařazen do nejlepší jedenáctky století českého fotbalu. 

Jsem rád, že jsem měl možnost jej osobně poznat. Jsem rád, že jsem jej občas viděl i po tom zmíněném našem prvním setkání sedět na tribuně Slavie, kde byl čestným hostem.  Čest jeho památce!