Na Západ, pánové? Ale není Západ jako Západ…

Ať chceme nebo nechceme geopoliticky na Západ patříme, o tom není sporu. Jistě nejsme součástí Globálního jihu ani jeho podčásti a nežijeme ani v Rusku, jakkoliv tam podle MMF ekonomika roste, jak jsem nedávno psal a jakkoliv i podle studie Atlantic Council až 70% Rusů stojí za svým prezidentem.

Ale je více Západů. Ten Bidenův, jehož jsou oba pánové jako relikt vývoje nostalgickými stoupenci, plného netolerance podpory války proti Rusku, proti  nekritického prosazování uhlovodíkové neutrality, kterou, sorry jako, nelze docílit do její uvažované absolutně nulové podoby, aniž by Evropa  ještě více nezhoršila svůj ekonomický a hlavně lidský rozvoj, stejně jako útoky proti „autokritické Číně“ která podle mnohých současnou etapu rozvoje společnosti zvládá mnohem úspěšněji než země EU.

Potom je Západ Donalda Trumpa, Západ, kde Donald se svým pomocníkem Elonem chce rozmetat celý ten přežívající postbidenovský mainstream, který se v EU zabetonoval na 5 let v Evropské komisi a který až doposud EU vede k zaostávání a pokulhávání za světovým vývojem.

Trump s Muskem je nenáviděný u evropských elit a je známo, že Petr Pavel Trumpa pokládá za natolik odpudivou postavu, které by nepodal ani ruku.

Jistě, oba vládci USA, jeden oficiální a druhý faktický, jsou rebelové, revolucionáři, a destruktoři kteří jsou schopni rozmetat vše na co dosavadní eurounijní elity sázejí a za čím stojí všichni ti, kterým se líbí směr zničení Ruska a  Číně. A to je cíl Pavla a hlavní směr Fialy v jeho boji proti  cestě na Východ.

I česká společnost je rozpolcená. Touha porazit Rusko s cílem posílit odbojnou Ukrajinu je mohutná. Putin je a zřejmě bude stále pro většinu Čechů odpudivým slizem, kterého je třeba rozmáznout.

Jenže základním pravidlem západního modelu řízení společnosti je pravidelné střídání politických projektů v souvislosti s uskutečněnými volbami. A zpravidla v extrémní podobě.

Po bidenovském Západě, který bude ukončen 20.ledna tohoto roku, přichází v mnohém brutální trumpovský.

Jsme příliš malá a bezvýznamná zemička, která se chtě nechtě dobrovolně či nedobrovolně musí podřídit rozhodovacímu centru geopolitického okruhu, do kterého patříme. Trochu složitější je, že centrum patří do Washingtonu, ale druhým je centrum v Bruselu, které je proti Trumpovi a Muskovi ostře nepřátelské a nepochybně se bude snažit v dosavadním Bidenově modelu pokračovat.

Leckdy to může být řežba, protože jak i současné bruselské (von de Leynovské) elity, které jsou prakticky na počátku své budoucí vlády  na jedné straně, tak i washingtonské (trumpovsko-muskovské) na straně druhé si půjdou po krku.

Akce budí reakci. Užitečným korektivem jednostranné politiky bruselského centra je bohudík politika národních států, které se postupně bouří a vítězí v nich vlády, které chtějí dělat věci jinak. Vidíme to na Slovensku, Maďarsku, Rakousku, v Nizozemsku a lze očekávat, že i u nás za rok v Česku, kdy na 90% Andrej Babiš otočí kormidlem spíše ve směru Trumpa. Trump samozřejmě hájí americké zájmy. I na stránkách tohoto portálu už vyšly kritické články, které počítají s celým souborem tvrdých opatření včetně vysokých cel, které Evropskou unii (a samozřejmě i nás) postihnou.

Budiž.  Možná ano, možná ne.

Změna je prostě život. Přežijí jen ti nejschopnější a ti, kteří umí předvídat. To Pavel i Fiala nejsou