Kdy opadne optimismus vládních ekonomů?

Tak především, nově zvolený americký prezident Trump sliboval již před volbami, že nasadí na dovoz zboží z Evropy cla ve výši 10%. Po volbách svá prohlášení poněkud změnil, když sdělil, že toto zvýšení cel na evropské zboží dovážené do Spojených států nebude nutné, pokud Evropa bude zvyšovat zcela dobrovolně odběr amerického plynu a ropy. Zbývá dodat, zejména pokud jde o plyn, že by se jednalo o dodávky plynu, který je podstatně dražší nežli ten ruský.

Včera německý ministr hospodářství sdělil, že německá ekonomika v tomto roce poroste o 0,3% HDP a nikoliv, jak bylo ještě v říjnu předpokládáno, o 1,1%. Oba číselné údaje jsou ovšem hrou malých čísel. Pryč jsou doby, pro českou i německou ekonomiku zlaté časy, kdy Rusko dodávalo do Evropy levné suroviny. Především levné energetické suroviny, ale také levné průmyslové kovy. To vše podporovalo konkurenceschopnost německého, ale také českého a obecně evropského průmyslu. Teď je všechno pryč. V rámci tzv. zbavení se závislosti na Rusku si členské státy Evropské unie pořídily dodávky dražších energetických surovin, třeba i z USA, což pochopitelně ovlivnilo ceny energií.  

A pokud nyní Němci hovoří o minimálním hospodářském růstu své ekonomiky v roce 2025 (a za pár měsíců přijdou na to, že ten růst bude vlastně nulový), nečeká Českou republiku v oblasti vývoje ekonomiky nic pozitivního.

Německo bohužel doplácí na rozpad své vlády, která byla postavena na koalici SPD, Zelených a Liberálů. Tato vláda připravila „iniciativu k hospodářskému růstu“, po našem "balíček opatření", na podporu růstu německé ekonomiky. Mezi stranami vládní koalice však došlo k zásadnímu sporu, kdo tato růstová opatření zaplatí. Zda velké korporace, jak chtěla SPD anebo lidé ze středních a nízkopříjmových vrstev, jak si přáli Liberálové. Vláda má sice balíček už od října  připraven, ale díky tomu, že dnes nemá ve Spolkovém sněmu většinu, není schopna jej prosadit a to zabraňuje, aby německé hospodářství dostalo žádoucí impulsy povzbuzující hospodářský růst. Německá centrální banka už očekává miniaturní hospodářský růst v tomto roce (0,2%)  dlouho.

V roce 2026 předpokládá Spolková vláda hospodářský růst 1,1%, ještě v říjnu byla ve svých odhadech ovšem mnohem optimističtější. Přitom zveřejněná prognóza vlády předpokládající nizoučký hospodářský růst (a stejně tak obdobné prognózy centrální banky a institutu Ifo), nepočítají s promítnutím dopadu zvýšených cel, pokud budou vůči EU uplatněny novou americkou administrativou. V tom případě by samozřejmě z hospodářského růstu byl mírný pokles a mírně by se zvýšila míra inflace. A v důsledku zvýšení míry inflace by Evropská centrální banka nemohla pokračovat ve snížení svých úrokových sazeb a to by vedlo opět k nedostupnosti drahých úvěrů pro podnikatelský sektor. To už je ostatně jedním z faktorů, který negativně ovlivňuje hospodářský růst Německa a dalších evropských zemí dnes. Německá ekonomika (a potažmo česká ekonomika) má problémy v exportu na významných trzích. Obě ekonomiky se potýkají s vysokými cenami energií, takže problémy má automobilový průmysl, strojírenství a chemický průmysl. Tedy nosná exportní odvětví německé i české ekonomiky.

Česká ekonomika je s tou německou spjata velmi silným poutem. Zhruba třetina českého exportu jde do Německa. A pokud bude mít existenční problémy německý automobilový průmysl, bude mít problémy také český průmysl automotive (výroba náhradních dílů a součástek pro automobily) a také dříve či později český automobilový průmysl.

Fantaskní představy premiéra Fialy a ministra průmyslu o tom, že je potřeba se odpoutat od německého průmyslu a hledat nová odbytiště,  jsou teoretickými bláboly, které nelze v praxi naplnit. Rozhodně ne s činiteli této vlády. Dobrou možností by bylo pro českou ekonomiku, ale i pro ekonomiku německou, pokud by došlo k ukončení války na Ukrajině, pak by byly určité možnosti odbytu českého zboží na Ukrajině a v jistém čase také v Rusku. A stejně tak by mohlo dojít k odbrždění vztahů s Ruskem, poté co budou uzavřeny mírové rozhovory a ukončena mírem válka na Ukrajině. Jak se ukazuje, v nejbližších dnech i týdnech budou obnoveny dodávky „ázerbájdžánského", teď, ruského plynu  soustavou plynovodu jdoucího přes Rusko a Ukrajinu na Slovensko.