Je prezident Trump v osobní krizi?

V sobotu večer přišel prezident Trump s dalším svým "skvělým" výrokem. Pokud prý do 48 hodin Írán neuvolní Hormuzský průliv pro přepravu, míněno hlavně tankerů s ropou a zkapalnělým zemním plynem, Amerika srovná se zemí jeho elektrárny. A začne tou největší. Elektrárny tedy budou srovnány se zemí, což bude znamenat obrovskou humanitární katastrofu. To, že je tento jeho výkřik a zejména jeho následná realizace v rozporu s mezinárodním právem, to už je celkem vedlejší produkt jeho rozbouřené mysli.

Bohužel, pokud dojde k takovéto eskalaci v oblasti Perského zálivu, připojí se se svou "troškou do mlýna" také ajatolláhové a Revoluční gardy. Tedy, připojí se eskalací svých vojenských zásahů. Zasáhnou prý veškerou infrastrukturu, která je vojensky spojená se Spojenými státy. To je samozřejmě velmi zvláštní formulace pro to, aby Íránci útočili na všechno. Třeba na americké základny v jižní Evropě. Zdá se, že útok balistickou raketou na britskou základnu umístěnou na Diego Garcia, který skončil "slavnostním" sestřelením této rakety byl demonstrací vojenské schopnosti Íránu. Ukázal, že Írán nevytáhl všechny svoje trumfy. A jedním z těch trumfů může být raketa, která má dolet i tři a půl tisíce kilometrů (tedy vzdálenost z Íránu na Diego Garcia). A pak můžeme být překvapeni i my a zejména budou překvapení naši američtí přátelé, jejichž prezident šel do operace v Íránu nedostatečně vybaven znalostmi o této zemi a s předpojatostí k jejímu lidu, jejím vůdcům a její kultuře.

Tím neříkám, že prezident Trump je rasista, ale prostě vidí Íránce jako lidi, kteří nedosahují výšin americké kultury. To je ovšem velká a zásadní chyba. Jak chcete vojenský porazit zemi s 92 miliony obyvatel a s odhodlanou pravidelnou armádou i armádou velmi nestandardního typu, jako jsou Revoluční gardy. Revoluční gardy jsou zocelené v mnoha předchozích bojích. Pokud by vysadili Američané na pobřeží Íránu u Hormuzské úžiny svých 4000 mariňáků, kteří se tam přesunují z Japonska, byla by to zřejmě pokroutka pro Revoluční gardy. Je otázkou, kolik amerických mariňáků bylo ve skutečně lítém boji. Ne na cvičišti, ale ve skutečném boji. Revoluční gardisté bojovali všude možně a mají zkušenosti, kterým se zřejmě málokdo a máloco může rovnat. Prostě, vpád do Íránu, jak upozorňuji ve svých článcích a videích od začátku válečné operace, byl příkladem stupidity. A eskalace tohoto konfliktu, o které hovoří, je věcí, jež může dostat ceny ropy a zemního plynu na úroveň, která byla donedávna zcela mimo jakékoliv uvažování. 

Na druhou stranu si prezident Trump nechává otevřená zadní vrátka. Říká, že válečné cíle operace jsou v podstatě splněny. To znamená, že by mohl, při náhlém záchvatu své mysli, operaci vůči Íránu ukončit. Asi bychom mu všichni poděkovali... Je ale otázka, jak na to budou reagovat Íránci. Ti budou zcela nepochybně požadovat po USA a Izraeli reparace za škody, které jejich země utrpěla ve válce. A to posunuje pravděpodobný závěr tohoto konfliktu do nedohledna.