Eman Pluhař: Politolog Fukuyama o ztrátě důstojnosti

Identitní politika („politika důstojnosti“) se podle Fukuyamy odvrátila od univerzálního pojetí důstojnosti člověka: „Moderní liberální demokracie poskytuje určité minimum jednotného respektu, jak se projevuje v individuálních právech, vládě zákona a volebním právu.“ Ale jak říká, není tomu tak ve všech případech, zvlášť okrajové skupiny nemají dostatečné uznání a cítí se nedoceněny. A to platí i pro celé země i celá náboženství. V podstatě jde o kompenzaci pocitu ztráty důstojnosti a o uznání zvláštních skupinových identit.

Nakonec proti sobě stojí skupiny, které se nemohou domluvit, paralelní společnosti. V Evropě to samozřejmě připomíná situaci z 19. století a z 20. století. Dalším krokem ve směru konjuktury pravicového populismu je omezování práv a svobod, svobody slova a tisku, politické, hospodářské a obchodní konflikty a války. A autoritativní režimy.

Fukuyama míní, že z jednou rozjetého vlaku identitní politiky se sice nedá vystoupit, ale pořád je možnost identitu nově definovat a prosazovat její širší pojetí a postavit se proti biologické a rasistické identitě zdánlivých „přátel lidu.“ Zatímco v USA je možno roztříštěnost do sebestředných skupin překonávat pomocí deklarativního modelu státního občanství, v Evropě je tato možnost pouze ve Francii (volnost, rovnost, bratrství) a v tomto smyslu by se Evropa měla měnit k lepšímu.

K významu letošních voleb do Evropského parlamentu se kniha nevyjadřuje konkrétně, ale „Evropě“ a Evropskému parlamentu věnuje celých 22 stránek předposlední kapitoly nazvané „Příběhy s národním charakterem“. Zde se vyjadřuje naprosto jasně, např.: “Překonání nepřátelských démonů proti Evropské unii nebude záviset na tom, že se identita jako koncept odloží. Právě naopak, je zapotřebí národní identitu vědomě formovat tak, aby se posílil pocit demokratického a otevřeného společenství.“