Eman Pluhař: Od denacifikace k záchraně demokracie

Kostky jsou tedy opět vrženy a obě vládní strany přijali ta či ona usnesení o neslučitelnosti spolupráce s AfD a SPD dokonce navrhla zákaz strany, respektive návrh na zahájení řízení k zákazu strany. Průvodní kampaň k záchraně demokracie je ale koncipována dlouhodobě, možná i na délku celého volebního období a má zřejmě končit ve volbách v roce 2029.

Původní denacifikace v roce 1945 byla rázná. Pro všechny. Od 17 let platila  pravidla Postupimské konference, která rozdělila obyvatelstvo do pěti skupin na: 1. válečné zločince, 2. viníky, 3. méně zatížené, 4. přívržence, 5. zproštěné osoby.  Občanské a soudní poroty rozdávaly zákazy politické činnosti anebo vysvědčení o nezávadném chování.

Historický pathos ze strachu z opakování německé minulosti   fungoval ještě v roce 1993. kdy sociálního demokrata Petera Glotze vyvedl z míry  článek básníka Botho Strausse, který si posteskl, že  Německu schází strana s národní orientací. Mnohým připadala reakce předního sociálního demokrata nepřiměřená. V době, kdy jak SPD tak CDU měly ve volbách podporu 30-40 procent. Ale stojí zato jeho slova po 28 letech znovu připomenout jako prognózu, která se naplnila do slova a do písmene: „Přátelé, zapamatujte si tento den, vyšlo to ve Spiegelu 8.února 1998.“

Dnes po 28.letech strana s „národní orientací“ AfD    dosahuje v průzkumech v Mecklenbursku-Pomořansku 29-36 %, v Sasku-Anhaltsku 39-41% a v Durynsku 39-40%. Zpravidla na úkor SPD, kterou zde AfD nahradila nejen v  postavení všelidové strany,ale která již musí v Sasku-Anhaltsku bojovat i o pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu. Snažila se navázat na politiku SPD z třicátých let, ačkoliv zakladateli po pádu NDR byli „evangeličtí faráři, učitelé, lékaři a advokáti“ (Dietmar Süss).

Změna je jak se Peter Glotz obával, historická, ale historická přirovnání a pathos nahradily v politické hře voličů věcné argumenty, jak ovšem ukazuje i  reportáž v Der Spiegelu, která se snaží vysvětlit  a pochopit historický rozsah změny v bývalé NDR a vede reportéra na stejná místa jako před deseti lety.   Jedním z navštívených míst je i hnědouhelný revír bývalé NDR jako klasická bašta německé sociální demokracie ve zmíněných třicátých  letech. Dlouholetý sociálně demokratický starosta Thomas Zenter z významné obce v bývalém hnědouhelném revíru NDR vidí historickou změnu skepticky: „AfD se už nepodaří vytlačit jako kdysi DVU, Republikány nebo NPD. AfD je společensky hluboko zakotvena. Vidím to v komunálních volbách. Chci s lidmi mluvit, ale nestojí o to, reakcí jsou jen prázdná hesla, vztek a odmítání.  Na AFD nic neulpí, všechno se odperlí.Měla by se vnímat jako každá jiná normální strana.“ Zenter byl starostou 32 let, nyní je v důchodu a za nového starostu svého města volil nestranického kandidáta, Kandidát AfD prohrál, ale obdržel 42% hlasů.

Klíčové hodnoty SPD (respekt a solidarita) v bývalé NDR zřejmě nenašly věcné ekvivalenty. SPD se nalézá ve zvlášť obtížné situaci, její svět již dlouho není v pořádku. Velký sociálnědemokratický narativ stále chybí a záchrana demokracie snad má být ten nový, ale strach z třicátých let dvacátého století, kdy fašismus vedl svět do války (Ivan Krastev) je patrně jen iluzí.