Radim Uzel: Kdy je nutno referendu říci „ne“

Demokratické systémy zase představují „vládu lidu“, všichni mohou mluvit do všeho. Z toho vychází také požadavek obecného referenda ke všem otázkám včetně celostátní politiky, nebo třeba důležitých otázek života, jako eutanazie, umělých potratů a trestu smrti. Samozřejmě je to zase opačný extrém. Především nevíme, zda „lid“ může opravdu všemu rozumět. Ale největším problémem jsou možnosti různého ovlivnění a manipulace s tímto „lidem“. To prosím není nějaké elitářství, ale poctivé zvážení faktu, že tisíckrát opakovaná lež se může státi pravdou a intenzivním dlouhodobým ovlivňováním mohou zvítězit i takové názory a ideologie, které jsou evidentně nesmyslné, a nebojím se říci, ve svých důsledcích škodlivé.

Proto bych otázku referenda nesmírně opatrně vážil. Jistě je možno hlasováním rozhodovat o lokálních záležitostech, o úpravě chodníků, vybudování kanalizace nebo stavbě koupaliště. Ale s takovými otázkami jako je třeba přestěhování nádraží už pozor! Rozumíme všichni otázkám železniční dopravy? Nehraje snad takové rozhodování do kapes stavebním firmám, které si namastí kapsu a mají prostředky veřejné mínění ovlivňovat ve svůj prospěch?

A dvojnásobně opatrný bych byl v otázkách celostátních. Třeba mě za to budou někteří občané odsuzovat, ale obecné referendum o vystoupení z Evropské unie považuji za zhoubný nápad nahrávající volební preference různým populistickým šíbrům, kteří si na tom budují svou politickou existenci. Nechci říkat, že „těm na věrchu vidněje“, ale od čeho máme profesionální politiky, kteří mají své dobře informované poradce a spousty informací často všeobecnému lidu nedostupných?

A že to snad funguje ve Švýcarsku? Inu, mohlo by to tedy fungovat i u nás kdyby naše země měla tu staletou tradici zodpovědného rozhodování a kdyby zkrátka všichni Češi a Moravané byli Švýcary, kteří se nedají ovlivnit nesmyslem a opít rohlíkem. Opatrnosti nezbývá ani u tak vyspělé demokracie jakou je Velká Británie. Dnes už většina těch nadšenců volících Brexit ochladla, mnohým z nich zbyly jenom oči pro pláč. Pod těžkou zátěží ekonomických ztrát jim za jejich samostatnost tak trochu zhořkla a svého rozhodnutí litují. Bohužel pozdě.

Snad si toho budou vědomi i naši poslanci při projednávání zákona o referendu, ty horké hlavy ochladí a neumožní unáhlené rozhodování momentálně ovlivněné několika nezodpovědnými nadšenci, kteří mohou šikovnou manipulací strhnout davy k nebezpečným rozhodnutím. V tomto případě chtě nechtě dávám za pravdu komunistickému názoru, že ti nahoře mají lepší přehled, jsou lépe informováni a až na výjimky nejsou blbí.

Radim Uzel