Karel Horák: První zmetek

Všichni, kdož alespoň trochu rozumíme vězeňství, víme, že se dlouhodobě potýká s vážnými problémy. Překračováním ubytovací kapacity počínaje a konče zcela zbytečnými omezeními v lidsky skutečně nedůstojných podmínkách vazebně stíhaných osob, které nebyly dosud odsouzeny a tudíž je třeba nahlížet na ně jako na nevinné. Všichni, kdož alespoň trochu vězeňství rozumíme, víme, že se zcela míjí účinkem penitenciární i postpenitenciární péče. Jen minimum z nás přitom věří, že trest odnětí svobody skutečně plní výchovný účel.

Připomínám to proto, že české vězeňství je zralé na zásadní reformu. Tím nemyslím „reformu“, na jaké jsme z poslední doby v našem státě zvyklí. Každé reformě musí totiž předcházet pečlivá analýza současného stavu, srovnání s mezinárodními standardy, vyslyšení hlasů z praxe s zejména pečlivá příprava legislativní. Nepotřebujeme právní předpisy, které by cosi jen flikovaly.  Nepotřebujeme právní předpisy, které jeden měsíc změní to a druhý měsíc zase ono.

Především ale potřebujeme právní předpisy kvalitní. Konkrétně v uvedeném návrhu lze odhalit kardinální lapsus. V návrhu zákona je vyloučen soudní přezkum rozhodnutí orgánů Vězeňské služby. Dovoluji si připomenout, že Vězeňská služba je správním orgánem. Každý správní orgán rozhoduje formou správních rozhodnutí. Stále platí článek 36 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší správní soud judikoval ve svém rozhodnutí č. 2805/2013 Sb. NSS, že k rozhodování o žalobách proti rozhodnutím Vězeňské služby je dána pravomoc soudů ve správním soudnictví. Jestliže to platí o přezkumu rozhodnutí vydaných v kázeňských řízeních, tím spíše to musí platit o rozhodnutí o přeřazování odsouzených v rámci vnitřní vězeňské diferenciace. 

Jak to, že toto ministryně spravedlnosti neví? Jak pracují její úředníci? Každopádně pro novou vládu jde o moc špatný začátek a další trapas.