Hromadné znásilňování v MHD v Praze?

Neziskové organizace prý celkem srandovně argumentují, že znásilněno bylo v MHD v Praze (rozumí se asi historicky) 6% žen. Toto neuvěřitelné kvantum znásilněných žen se zatím nějak neprojevovalo. Ani v předních liniích akce Me Too, ani nikde jinde. Přiznám se, že tu a tam jedu pražskou MHD. Tedy, pokud pospíchám, pak nejedu autem anebo naopak pěší vzdálenost je příliš velká, takže jistou zkušenost s MHD mám. A kromě toho, jezdím v MHD (dříve velmi často) už více než 60 let a na podobné excesy, jako je sexuální styk či orální sex anebo pouhé štípnutí do dámské zadnice, jsem prostě nenarazil. Tyto činnosti do MHD nepatří, ani na bázi dobrovolnosti a už vůbec ne na bázi donucení.

Myslím, že by pražským radním prospělo, kdyby se někdy projeli v MHD, nebo alespoň tramvají. Možná, že by jim v metru trochu vadil zápach jdoucí z některých našich spoluobčanů, kteří nepoužívají deodoranty, parfémy nebo se prostě jen nemyjí. To je tak všechno. V takto mírně smradlavém prostředí se sexuálním choutkám opravdu nedaří....

Možná, že by si pražští radní měli všimnout dvou jiných jevů v pražské MHD.

Oba dva tyto jevy souvisí se sprosťáctvím nejen našich českých bližních, ale také mladých ukrajinských přátel a mladých zahraničních turistů. Zahraniční turisté, ale i mladí Češi či Ukrajinci, mají vesměs jednu společnou vlastnost, když používají MHD v Praze. To už musí být hodně starý člověk o holi a napůl zhroucený a zkroucený, aby mu někdo uvolnil místo v „lóži“. Prostě žádná úcta ke stáří v MHD není. Zase na druhé straně se mi stalo, když mne mladá krásná dáma pustila sednout, že jsem tuto milou nabídku nevyužil a posadil jsem slečnu zpět na její místo.

Jinak vládne v této oblasti sprosťáctví, mladí nepustí často sednout ani ženy s velkým „bubnem“, tedy když jsou ve vysokém stupni těhotenství. Chtělo by to umístit do MHD názorné obrázky s výzvou v češtině, angličtině, němčině a ukrajinštině, že je zdvořilé a slušné, pustit starší občany, či těhotné ženy, si sednout. Nechci idealizovat svou výchovu, ale mne k tomu vedli rodiče, učitelé ve škole a ve školní družině.

Další akt sprosťáctví, který se objevuje v pražské hromadné dopravě, se týká vesměs mladých lidí, ať už jsou to Češi či cizinci. Tito milí návštěvníci MHD vcházejí dovnitř a neznají pochopitelné přepravní řády Dopravního podniku. V těchto řádech je napsáno zhruba to, že by cestující měli po nástupu do MHD sejmout své batohy (často velmi rozměrně) ze zad a držet je třeba v rukou. Tak, aby nedrcali do okolních cestujících, kteří na jejich rozměrná zavazadla vcelku nejsou zvědaví a zejména nejsou zvědaví na jejich bezohlednost.

Každý vůz MHD v Praze by mohl a měl být opatřen obrázkem s doprovodným textem v několika jazycích, který by vybízel k ohleduplnému chování a slušnosti. I v tomto případě platí, že by se pánové pražští radní měli odebrat do tramvají a metra a zjistit pravý stav věci.

Samozřejmě, tato dvě témata - zdvořilost ke starším a ohleduplnost k cestujícím v MHD obecně - není tak atraktivní věc, jako hromadné znásilňování pražských žen v MHD. Protože chápu, že po skončení kampaně proti znásilňování, si pražští radní připíší velké vítězství nad tímto imaginárním nešvarem. Ale zápas s velkými batohy na zádech, ohrožujícími jiné cestující MHD a zápas za zdvořilost vůči dříve narozeným, laury pražským radním nepřinesou.