ČT nevidí chyby Izraele

Jednostrannost ČT v tomto směru nezná mezí. Také ve včerejším interview se objevil v ČT „známý“ bezpečnostní analytik“, prorektor Cevra, bývalý velvyslanec ČR v Izraeli, T. Pojar.

Se zájmem jsem si vyslechl jeho naprosto neobjektivní tirády ohledně označování zboží z izraelských osad, které stojí na okupovaném arabském území. V Pojarově téměř půlhodinovém vystoupení s velmi vstřícnou moderátorkou se pochopitelně vůbec neobjevilo to, co je podstatou problému. A to, že Izrael proti liteře i duchu mnoha rezolucí Valného shromáždění OSN okupuje arabská území na západním břehu Jordánu, ve východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách. Slova okupace území se v ústech těch, kdo jsou proti usnesení EP, pochopitelně vůbec neobjevuje.

To, že Izrael za čtyřicet osm let uplynulých od zahájení okupace těchto území změnil jejich demografickou mapu tak, že jsou to vlastně již území minimálně smíšená, s arabsko-izraelským obyvatelstvem, a ve východním Jeruzalémě již pravděpodobně dokonce existuje izraelská většina obyvatelstva, to je důsledek nezájmu izraelských politických elit o to, dovést mírové uspořádání v této zemi do stádia, které by bylo přijatelné také pro Palestince.

Rozhodnutí EP vnímám jako svého druhu výstrahu Izraeli, po které pochopitelně mohou následovat další kroky. Pokud bývalý velvyslanec Pojar téměř naznačuje to, že rozhodnutí EP ve vztahu k Izraeli jsou vlastně antisemitská, je to nevkusné a nechutné. Pokud naznačuje, že EU v důsledku svého rozhodnutí ztratí vliv a kontrolu nad mírovým procesem mezi Palestinci a Izraelem, je nutné přemýšlet nad otázkou, jak upřímné je odhodlání izraelské vlády takový proces vůbec vést a mít představu o jeho úspěšném ukončení.

EU nepochybně hledá vyvážený postoj, jak ke státu Izrael, tak k Palestině. Tak, jak se o to snažila např. i vláda pod mým vedením v letech 2005–2006, jejímž byl de facto pan Pojar, jako náměstek ministra zahraničí, také členem.

Na rozdíl od T. Pojara (M. Bendy a dalších) rozhodnutí EP jako vnímám jako velmi rozumné a věřím, že takovýto druh výstrahy „zafunguje“ alespoň na realistické izraelské politiky, a myslím, že je jich mimo vládu B. Netanjahua, která prostě realistického přístupu není schopna, není málo, a je potřeba jim do budoucna popřát více úspěchů v izraelské politice. Politika výstavby dalších izraelských osad na západním břehu Jordánu přináší jen eskalaci konfliktu a zabraňuje jeho rozumnému urovnání.

Jiří Paroubek