Velká chyba za malé peníze

U nás se argumentuje především vysokými náklady, jak je známe z přemrštěné podpory solárních panelů. Jenže tyto náklady nejsou vlastností samotných obnovitelných zdrojů, ale sabotérské politiky, která má strach z konkurence. Policie nyní vyšetřuje pracovníky Energetického regulačního úřadu kvůli stanovení nepodloženě vysoké výkupní ceny po roce 2006 a podvodům s udílením licencí pro nedokončené elektrárny, aby ji stihly nasmlouvat, než bude snížena. Tvůrců solárního tunelu, díky kterému mezi lety 2009-2010 vznikly „lesy“ solárních elektráren, přitom bylo víc, i na vládní a parlamentní úrovni (je třeba nezačít tvrdě jmenovat), a zasáhli tím, že nejednali a nezměnili příslušný zákon ve chvíli, kdy investiční náklady pro fotovoltaiku prudce poklesly a česká státní podpora začala být podstatně vyšší než německá.

Německý příklad přitom ukazuje, že cesta obnovitelné energie je schůdná a perspektivní. Nejen, že šetří klima a zvyšuje energetickou bezpečnost země, protože slunce a vítr není třeba dovážet potrubím z Ruska nebo rozbouřených zemí Blízkého východu. Její příspěvek však začíná být skutečně významný. Podíl obnovitelné elektřiny u našich západních sousedů už dosáhl 29 procent a letos poprvé překonal podíl elektřiny z uhlí, uvádí server EcoReporter. Měření zároveň ukázala, že německá síť je stabilní a vykazuje násobně méně minut přerušení proudu než Francie, kde je 75 procent elektřiny vyráběno z jádra.

Česká vláda sice obhajuje svůj poslední krok snahou zabránit zneužití daňové výjimky, ale to nezní moc přesvědčivě, protože česká daň z elektřiny je jednou z nejnižších v Evropě, leží na samém minimu požadovaném evropskou legislativou. Spíše jde o projev nepřátelství k obnovitelným zdrojům a obecně k decentralizované výrobě elektřiny. Tím trpí domácnosti i obce. Ve světě je běžný model, kdy sluneční panely, větrníky a biomasovou výtopnu vlastní obec nebo obecní družstvo, takže výdaje za energii končí opět v místě a pomáhají roztáčet kola lokální ekonomiky.

Přirozeně, že to kazí kšeft centrálním dodavatelům. Postoj vládní politiky k obnovitelným zdrojům je proto lakmusovým papírkem, zda vláda stojí za domácnostmi a rozvojem obcí a regionů, nebo spíše za energetickými giganty a jejich zahraničními akcionáři. Ale i kdyby šlo jen o projev politické neohrabanosti a neumětelství, je zrušení daňové výhody pro elektřinu z obnovitelných zdrojů velkou chybou za malé peníze.

Jiří Paroubek