Útěk z Tábora 14: Autentické svědectví uprchlíka z tábora v Severní Koreji vás dostane

To, že život v Severní Koreji je všechno možné, jen ne pohodlný a svobodný, není třeba zmiňovat. O existenci pracovních táborů se mluvilo již dlouho. Pracovní tábory pro politické vězně existují v Severní Koreji dvakrát déle než ruské gulagy a podle odhadů v nich žije v podmínkách na prahu přežití více než dvě stě tisíc lidí. Bez soudního procesu v nich končí celé rodiny, a to až tři generace. O životě v pracovních táborech se toho zase tak moc neví, protože jsou přísně střežené. Jen občas se objeví uprchlíci, kteří o životě v táboře mohou promluvit z vlastní zkušenosti, neboť tam strávili několik let.

Jaké to ale je narodit se v takovém táboře a vyrůstat v tak nepříznivém prostřední, nemohl zatím nikdo vyprávět. Až na Sina, vůbec prvního uprchlíka, který se v pracovním táboře narodil a strávil dvacet tři let. Sin Tong-hjok se narodil v roce 1982 v Kaechonu, v táboře pro politické vězně, který leží asi 75 kilometrů od Pchjongjangu. Bratři Sinova otce kolaborovali za války s Jihokorejci a za to v severokorejském režimu pykají tři generace celé rodiny, jakožto "zrádci země." Sin měl jako zatím jediný člověk to štěstí, že z tábora utekl a svůj příběh nyní může popsat. Knihu Útěk z tábora 14 napsal po mnoha setkáních se Sinem americký novinář Blaine Harden. Sin v knize vzpomíná na své „dětství“, neustálý hlad, mučení a komplikovaný vztah s matkou a otcem. Žádná z kapitol knihy vás nenechá klidnými. Ať už se jedná o vzpomínky, kdy učitel umlátil jeho šestiletou spolužačku před celou třídou ukazovátkem za to, že měla v kapse pět zrn kukuřice, přes neustálý hlad, kdy vyzobával z kravského trusu potravu, až po mučení, které musel absolvovat jako trest za to, že jeho matka plánovala útěk.

Přestože se Sinovi podařilo shodou náhod a velkému štěstí utéct, následky života v lágru si nese dodnes. Protože trpěl po celou dobu svého věznění podvýživou, má menší a drobnější postavu. Paže má zkřivené namáhavou prací a záda zjizvená popáleninami z doby, kdy ho mučili ohněm. Kůže nad stydkou kostí nese jizvu po vpichu háku, jímž ho dozorce přidržoval nad plameny. Holeně na obou nohách má od kotníků po kolena znetvořené od elektrického plotu z ostnatých drátů, které nesplnily svůj účel, protože nezabránily chlapcovu útěku z Tábora 14.

V současnosti žije Sin v Jižní Koreji, kde moderuje pořad Inside NK. V knize jsou zachyceny Sinovy první roky po útěku, kdy mu vydatně pomáhaly organizace na ochranu lidských práv v USA i Jižní Koreji. Ovšem začátky snadné nebyly. I přestože se všichni okolo snažili mu nový život usnadnit, on sám měl s přizpůsobením problém. V knize například o sobě říká, že sice vyvázl fyzicky, nikoliv však psychicky. Sám se zpětně také popisuje jako predátora. V táboře byl totiž vychován k tomu, aby donášel na vlastní rodinu a kamarády, aniž potom cítil nějaké svědomí. Jak říká – myslel jen na to, aby přežil, proto se k ostatním choval jako ke kořisti.

Pokud nějaká knižní novinka stojí za přečtení, potom je to právě Útěk z tábora 14. Díky ní si znovu připomenete, že život v jiných částech světa je pro nás nepředstavitelný a že porušování lidských práv by nám nemělo být lhostejné, ať už se odehrává kdekoliv na světě. Právě Sinův příběh je zatím tím nejviditelnějším. Kniha Útěk z Tábora 14 byla přeložena do devatenácti jazyků včetně korejštiny a čínštiny. Citáty z knihy se objevily v novinách The Guardian, The Wall Street Journal. Po vydání knihy odsoudila Severní Korea všechny ty, kteří kritizovali nedodržování lidských práv v zemi.