Únik amerických dokumentů je zpravodajská operace?

Salem al-Ketbi píše, že je těžko uvěřit, že únik nebezpečných a tajných dokumentů, které ohrožují vztahy USA s dalšími zeměmi, má zcela na svědomí zatčený mladík, který je šířil na sociálních sítích a herních stránkách. Existuje podle něho řada dalších možných scénářů.

Někteří nevylučují pečlivě naplánovanou zpravodajskou operaci s padělanými dokumenty pro určité účely – včetně klamání ostatních hráčů (například Ruska a Číny) uprostřed líté informační války.

Podle jiné hypotézy byl únik úmyslný a zakrýval dokumenty, které byly pravé a pečlivě vybrané. Přes řadu nepříznivých důsledků pro image USA „únik“ sleduje konkrétní cíle. Zejména vyvíjet tlak na ostatní země, nutit je respektovat americké zájmy, vyvolávat rozpory mezi některými mezinárodními hráči, bránit zemím v konkrétních opatřeních a vyhýbat se dalším provokacím proti Americe. To neutralizuje tyto země ve strategické konkurenci s Ruskem a Čínou a obnoví oslabenou roli a otřesený vliv Ameriky ve světě.

Další možný scénář zahrnuje skutečný únik informací v kolosální strategické agentuře velikosti Pentagonu. Pro světovou supervelmoc je to skutečná informační katastrofa. Problém je v tom, že i když tento scénář přežije kritiku, nikdy nebude oficiálně uznán – každopádně skutečný rozsah incidentu pro všechny jeho účastníky, ať už vnitřní nebo vnější, zůstane pod rouškou tajemství.

Většina analýz se prý přiklání ke scénáři cíleného zpravodajského klamání (na jedné straně kvůli zálibě v konspiračních teoriích, na druhé straně kvůli četným precedentům, na třetí kvůli tomu, jak obtížné je proniknout na nejmocnější vojenskou instituci na světě zvenčí).

Co je ale podle autora docela pozoruhodné, je to, že většina „uniklých“ dokumentů nemá takovou míru utajení, aby vážně poškodila vztahy USA s klíčovými zeměmi nebo tak či onak ohrozila zahraniční politiku Washingtonu.

To je důležité zejména ve světle zpráv mladého muže, který je údajně získal a zveřejnil v uzavřené skupině, kde to kromě možnosti pochlubit se přístupem k utajovaným informacím nepřineslo žádný užitek.

Mluvčí Pentagonu odmítl potvrdit pravost dokumentů a naznačil, že některé z nich byly padělané, přičemž poznamenal, že jejich formát skutečně připomíná informace o rusko-ukrajinských vojenských operacích. Navzdory tomu mediální zdroje tvrdí, že představitelé Pentagonu deklarovali jejich pravost.

Je zde však zřejmý pokus o manipulaci s cílem zkreslit alespoň některé informace a vytvořit zmatek mezi pravými a falešnými informacemi. Děje se tak s cílem uvést v omyl a dále zmást ty, kdo chtějí obsah dokumentů využít, nebo naopak podkopat jejich důvěryhodnost tak, že tyto dokumenty budou v zásadě ignorovány.

Zveřejněné ukrajinské přípravy na očekávanou jarní protiofenzívu přinášejí jen málo nového. Může to být způsobeno tím, že Rusko shromažďuje všechny potřebné informace a na informace poseté otazníky se nelze spolehnout.

Dokumenty však odhalují slabiny v obraně Ukrajiny a někteří američtí zákonodárci již varovali, že tyto informace by mohla Moskva zneužít. Požadovali „kompenzovat“ odhalené nedostatky a urychleně poskytnout Kyjevu potřebné vybavení.

Zveřejnění důvěrných informací není v americké historii v žádném případě bezprecedentní, píše Salem al-Ketbi. Historie zná mnoho takových případů a tím nejznámějším byla snad Watergate, která skončila rezignací Richarda Nixona. V roce 2004 zveřejnil novinářský veterán Seymour Hirsh dokumenty o iráckém vězení Abu Ghraib a způsobil také velký skandál.

Vybral: J.  Urbach