TIP NA KNIHU: Ještě tragikomičtější satira sovětského zřízení než Dvanáct křesel? Jednoznačně Zlaté tele

Hlavní hrdina knihy Ostap Bender, který ve Dvanácti křeslech pátral společně se šlechtickým předsedou Hypolitem po pokladu zašitém v sedacím nábytku, ve volném pokračování „vstává z mrtvých“. Tuto skutečnost vysvětluje vydavatel knihy na její zadní straně: „V životopise autorů Ilji Ilfa a Jevgenije Petrova se objevuje zmínka o tom, že když dopsali poslední díl Dvanácti křesel, románu, který původně vycházel na pokračování v časopise, objevil se před domem, ve kterém jeden z nich žil, či snad před redakcí časopisu, dav rozčílených sovětských čtenářů, pobouřený faktem, že šlechtický předseda v poslední kapitole podřízl velkého kombinátora (Ostapa Bendera, pozn.) ve spánku. Autorům tedy nezbývalo nic jiného, než zase Ostapa vzkřísit, a tedy začít psát Zlaté tele.“

Jak jsem již zmínila v úvodu, Zlaté tele rozhodně za svým předchozím románem v ničem nezaostává. Ba naopak. Začíná poměrně svižně a hned čtenáře vtáhne do děje, který již nedovolí pustit knihu z rukou. V porovnání s Dvanácti křesly je Zlaté tele živější a pro čtenáře možná i lépe čtivé. Tedy alespoň dle mého názoru. Hned na začátku knihy se Ostap Bender předvede ve skvělé formě velkého kombinátora, když se vydává za syna známého poručíka Šmidta, aby díky této roli získal peníze od úřednického předsedy v městečku Arbatov. Shodou náhod se zde setkává s dalším vykutáleným podvodníčkem Pitvorou, který stejně jako Bender úředníkovi tvrdí, že je druhým synem poručíka Šmidta. Z obou mužů se stanou parťáci. Pitvora prozradí Benderovi, že je členem klubu dětí poručíka Šmidta, který tvoří třicet mužů a několik žen, vydávající se za potomky slavného revolucionáře. Každé z těchto „dětí“ má přidělený region, ve kterém působí a přiživuje se na slávě svého „otce“. Bender se svěří Pitvorovi se svým plánem „vydělat“ pět set tisíc, aby mohl odcestovat do Rio de Janeira. To by však nebyl Bender, aby neměl v plánu získat peníze, co nejsnazším způsobem. Pitvora Benderovi vypráví o ilegálním milionáři Ramínkovi, bydlícím v Černomorosku. Vzhledem k tomu, že o bohatství Alexandra Ivanoviče Ramínka nemá jeho okolí vůbec ponětí, zdá se být snadným cílem. Při své cestě do Černomorska využijí oba hochštapleři služeb taxikáře Adama Kazimíroviče a přídavkem po cestě přiberou dalšího cestujícího, Plašmušku, který coby „syn poručíka Šmidta“ porušil úmluvu klubu a „pracoval“ v jiném regionu. A tak začíná putování za penězi a následný pokus o útěk s nimi. Je ale možno si za peníze opravdu koupit cokoliv? A vyjde Benderovi jeho plán utéci s obnosem peněz z Ruska do Brazílie?

Zlaté tele stejně jako Dvanáct křesel nepřestává čtenáře bavit svým vtipem a hrou s jazykem. Spojuje v sobě lehkost psaní, vtip, nadhled a satiru, která pichlavě kritizuje sovětskou společnost a její zřízení v době 20. let minulého století. Svým humoristickým pojetím navíc nabízí opravdu nevšední obraz tehdejší společnosti. Hlavní hrdinové jsou panoptikem postaviček, jejichž činy nemohou čtenáře nechat bez úsměvu na rtech. I když se říká, že číst druhý díl bez předchozí znalosti prvního, je hloupost, myslím, že Zlaté tele je světlou výjimkou. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že by přece jen byla škoda naskočit do rozjetého vlaku Zlatého telete a vynechat Dvanáct křesel. Tato kniha je totiž zábavná stejně a navíc se v ní ledacos dozvíte o původu Ostapa Bendera. Jeho osobnost vás tedy zaručeně nepřestane v dalším díle bavit.

ILF, I. – PETROV, J. Zlaté tele. 1.vyd. Praha: COLUMBUS HOLDINGS, 2012. 394 s. ISBN 978-80-87588-01-7.