Pocta Jiřímu Dienstbierovi

10.1.2011 12:16
Bohužel smrt bývá tím okamžikem, kdy si v plné síle uvědomíme, že jsme přišli o někoho jedinečného, mimořádného a našemu srdci blízkého. Jiří Dienstbier mimořádným člověkem určitě byl.

Měl jsem to štěstí, že jsme se znali od poloviny devadesátých let a strávili jsme spolu desítky hodin a to jak při cestách po republice, nebo u něho doma či na jeho chalupě v Kozlech a posléze na Hrubé Skále. Uměl skvěle vařit a bylo nesmírně milé stát v kuchyni, sledovat jeho kuchařské umění a poslouchat zážitky buď z disentu či z cest po světě a ze setkání se světovými politickými hvězdami. A tak jsem slyšel, jak mu estébáci schválně vyplavili celý byt jen co odjel na chalupu, jak to chodilo v komunistickém kriminále či jak se dá kouřit v Bílém domě. Bral jsem jako jasnou nespravedlnost let devadesátých, že Jiří Dienstbier vypadl z nejvyšší politiky. Jeho rozšafný intelektuálně bonvivánský styl byl tvrdě vytlačen sterilním klausistickým pragmatismem, kde šlo jen o to, co nejrychleji vytřískat co nejvíce peněz, čemuž se říkalo „neviditelná ruka trhu“. Tomuto bezohlednému stylu nedokázal Jiří Dienstbier politicky účinně čelit. O to jsem byl radši, když před dvěma lety uspěl ve volbách do senátu, kam byl zvolen za Kladensko. Chtěl bych i teď poděkovat všem Kladeňákům za to, že ho podpořili. Vybrali si jednoho z nejlepších lidí, které jsme kdy měli.

Jiří Dienstbier pro mě vždy zůstane statečným rytířem lidského intelektu a spolutvůrcem naší demokracie.

david-rath
Lékař, bývalý poslanec a exministr zdravotnictví. Od listopadu 2008 do května 2012 také hejtman Středočeského kraje.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

miluna
Myslím že lidé s nadhledem jako Jiří Dienstbier odcházejí v míru tušíce, že konec těla není konec všeho .... horší je to když odchází narcistní egocentrik uznávající jen sám sebe, konec takového těla a mysli musí být strašný, peklo, mentální stav pekla, stav kdy mysl uvězní sama sebe ve svém pekelném výtvoru. Nechtěl bych umírat jako Václav Klaus. To jak zemřeme a co při tom cítíme je nedoceňovanou dimenzí naší společnosti postavené na ukájení chtíče a růstu ega. Přitom je možné, že to Potom je minimálně stejně důležité jako život těla sám o sobě ... Věřím, že Jiří Dienstbier se neměl čeho bát, bojím se že tisíce a miliony jiných Čechů se oprávněně bát mají ...karma je mrcha, ta si nás najde, před ní se do drahého BMW a za své postavení a funkce a narcistní zbožštění sebe sama neschováme....
paul
Souhlas. Byl to sice taky trochu pravdoláskař, měl jsem k němu spoustu výhrad ale na rozdíl od Havla byl slušný člověk a vůbec, o mrtvých jen dobře. Čest jeho památce...
agnusgreg
Proč má člověk pocit, že slušní lidé odcházejí dříve než ti méně slušní?
racek
Jestli někdo měl vlastnosti, které se obecně a většinou omylem nebo záměrně připisují Václavu Havlovi, tak to byl Jiří Diensbier. Zahraniční politice rozuměl a nebál se říci i věci, které se zrovna nedoporučovaly říkat. Jako jeho pouhému sympatizantovi je mi jeho úmrtí v době, kdy jeho hlas byl stále výrazně slyšet, velmi líto.