P.C. Roberts: Spiklenecká teorie

Tak např. oficiální vysvětlení 11. září 2001 není nic jiného než spiklenecká teorie. Hrstka muslimů, většinou občanů Saudské Arábie, uštědřila supervelmoci větší ponížení a potupu, než jakou připravil David Goliášovi. Přelstila všech 17 zpravodajských amerických agentur, agentury NATO a Izraele, Národní bezpečnostní výbor, Dopravní bezpečnostní úřad, Kontrolu leteckého provozu a přelstila dokonce i Dicka Cheneyho. Během jediného dopoledne unesli tito Saudové čtyři obří dopravní letadla, zbořili s nimi tři mrakodrapy Světového obchodního centra a zničili část Pentagonu, ve kterém právě probíhalo šetření o tajemně zmizelých 2,3 bilionech dolarů. Načež se kreténi Washingtonu vrhli namísto Saudské Arábie na Afghánistán.

Jde o spiknutí, kterému se dá věřit?

Schopnost několika mladých muslimů takovouto práci odvést je zcela mimo lidské chápání. Tolik selhání amerického bezpečnostního státu by totiž neznamenalo nic jiného než to, že Amerika byla stejně zranitelná po všechna desetiletí Studené války se Sovětským svazem. Takže: kdyby k tak fatálnímu selhání Národního bezpečnostního státu USA skutečně došlo, Bílý dům a Kongres by nejen volaly, ale doslova ječely po potřebě a nutnosti věc vyšetřit. Celá řada lidí by byla okamžitě zatčena a volána k zodpovědnosti za předlouhou řadu bezpečnostních selhání, která katastrofu pomohla uskutečnit.

Avšak nic takového se nestalo. Nikomu nebylo nic vytknuto a Bílý dům celý jeden rok statečně odolával všem naléháním, aby se záležitost prošetřila. Nakonec, aby zavřeli ústa rodinám postižených, se komise k 11. září sešla. Ale jen proto, aby sepsala příběh, který už předtím vyprávěla lidem vláda. A to bylo celé „vyšetřování“.

K čemuž dodejme: Neexistuje jediné svědectví, které by oficiální spikleneckou teorii potvrzovalo. A naopak všechna známá svědectví ji popírají.

Je např. prokázaným faktem, že budova č. 7 se zřítila k zemi zrychlujícím se volným pádem, což znamená, že byla kompletně připravena k demolici. Proč byla připravena k demolici?

Na tuto otázku oficiální odpověď neexistuje.

Termín „spiklenecké teorie“ zavedla do oficiální debaty CIA jako součást plánu diskreditovat lidi skepticky se vyjadřující ke zprávě Warrenovy komise k zavraždění prezidenta Kennedyho. Jakékoli vysvětlení jiné než to, které bylo národu předloženo a které bylo v rozporu se všemi známými svědectvími, bylo prostě označeno za spikleneckou teorii.

Nyní jsou spiklenecké teorie páteří americké zahraniční politiky. Režim prezidenta Bushe ml. proslul např. výjimečnou aktivitou ve spiknutí proti Iráku a Saddámu Husajnovi. Vyrobil falešné důkazy o iráckých zbraních „hromadného ničení“, prodal je celému světu a použil je ke zničení Iráku a k zavraždění jeho vůdce. Obětí spiknutí Obamy a Hillary Clintonové se stala i Libye a její vůdce Kaddáfí, přičemž stejný osud byl přichystán i pro Sýrii a Irán a neuskutečnil se jen díky ruské intervenci.

Dnes kuje Washington nejaktivnější pikle proti Rusku, Číně a Venezuele. Pod záminkou neexistující „íránské hrozby“ umístili Američané své rakety na ruskou hranici, a „hrozbu severokorejskou“ pak využili k instalaci raket na hranici čínskou. Demokraticky zvolený vůdce Venezuely je Washingtonem označován za diktátora a proti jeho zemi byly vyhlášeny sankce.

Ano, každý je dnes pro USA hrozbou. Venezuela, Jemen, Sýrie, Afghánistán jisté kmeny v Pákistánu, Libye, Rusko, Čína, Severní Korea, ale nikdy ne Washington sám. Takže nejvýmluvnější spikleneckou teorií dneška je, že Amerika je kolem dokola obkolesena zahraničními hrozbami. A že bezpečná si není ani před Venezuelou.

Jde o hnutí, do kterého se s chutí samozřejmě zapojily i americké presstitutky a to zejména šířením spiklenecké teorie o tom, že Donald Trump se zapojil do spiknutí Ruska a ruských špionážních služeb, jehož cílem bylo ovlivnit americké prezidentské volby a nasadit Trumpa – ruského agenta – do Bílého domu.

Pochopitelně, jde o spikleneckou teorii, kterou nepodporuje jediný důkaz, ale žádného není ani zapotřebí. I tak totiž výtečně slouží zájmům vojenskobezpečnostního komplexu, demokratické straně, neokonzervativcům, a umožňuje presstitutkám prokázat svým pánům svoji otrockou oddanost. Protože pravda je, že jejím nekonečným opakováním se lež stává pravdou.

Spiknutí ovšem skutečně existuje a je to spiknutí proti americkým lidem. Jejich zaměstnání byla v zájmu dalšího obohacení nejbohatších vyvezena do zámoří, a oni, ve snaze udržet si dosavadní životní standart, upadli do dluhů. Jejich úsílí zastavit svůj úpadek zvolením prezidenta, který mluvil jejich hlasem, zlikvidovala však před jejich očima jak zkorumpovaná média, tak vládnoucí třída.

Dříve nebo později těm lidem svitne, že jim nezbývá nic jiného než násilná revolta. Ale na její provedení bude nejpravděpodobněji už příliš pozdě.

Jestliže bude někde na zemi svoboda ještě existovat, nebude to ve světě západním. Bude to v Rusku a v Číně, které povstaly z opaku svobody a hodnotu svobody tedy nejlépe znají. A bude to též v zemích Jižní Ameriky, jako jsou Venezuela, Ekvádor a Bolivie, které dnes za svou nezávislot musí s americkými utlačovateli tvrdě bojovat.

Jak historikové nedbalí svých kariér začínají dnes psát: prvotní lekcí historie je, že vlády své národy podvádějí. Což lze pro náš svět západní obměnit takto: Vlády jsou spiknutími proti svým lidem.

Vybral a přeložil Lubomír Man