Paul Craig Roberts: Co se stalo s lichvou?

Začal jsem přemýšlet, jaké procento zisků bank pochází z úroků z kreditních karet a bankovních poplatků.   Jinými slovy, vyplatí se bankám financovat nové investice do strojů a zařízení, když mohou získat 20 % nebo 30 % z půjček Američanům v těžkých podmínkách, kteří žijí na kreditní kartu?

Hledal jsem a nenašel jsem tam žádné informace, které byste tušil.   Zjistil jsem, že společnosti vydávající kreditní karty vydělávají více peněz na úrocích z nezaplacených účtů než na transakčních poplatcích za nákupy.   Úroky z nesplacených zůstatků hradí uživatel karty.   Transakční poplatky od kupujících dříve platili obchodníci.   Dnes však mnoho obchodníků tyto poplatky přesunulo na své zákazníky. Když dnes používáte svou kreditní kartu, čelíte transakčním poplatkům vy, nikoli obchodník.

Dozvěděl jsem se, že ačkoli kreditní karty tvoří pouze 4,5 % celkových bilancí bank, v letech 2010–2023 generovaly 16,6 % úrokových příjmů bank.

V roce 2022 Úřad pro finanční ochranu spotřebitelů (Consumer Financial Protection Bureau) uvedl, že společnosti vydávající kreditní karty účtovaly spotřebitelům poplatky ve výši více než 25 miliard dolarů, zejména za pozdní platby, a že tyto poplatky představují 16 % celkového zisku společností vydávajících kreditní karty.

Takže dřívější paradigma banky, která přijímala vklady od vkladatelů, za které platila úroky a následně je půjčovala korporacím s vyšším úrokem, již není paradigmatem.   Dnes je paradigmatem to, že banky okrádají spotřebitele a nepůjčují na rozšiřování výrobních kapacit.

Kolaps způsobený masivními úvěry spojenými s deriváty rizikových hypoték, které vedly ke kolapsu v roce 2008, nyní hrozí opakováním situace, která se jeví jako neudržitelná bublina umělé inteligence, pokud má Michael Burry z knihy The Great Short opět pravdu, zatímco nikdo neposlouchá.

Paul Craig Roberts

Institute for Political Economy