O normalizaci bez zbytečného patosu i legrace, to je film Konfident

Vedle již zmíněného Jiřího Mádla se ve filmu objevují další známé tváře, jako například Ondřej Vetchý, Jan Budař, Táňa Pauhofová nebo Arnošt Goldflam. Hlavním hrdinou snímku je Adam (Jiří Mádl), který pracuje po ukončení základní vojenské služby jako dispečer na sportovním letišti. Bohužel na vojně se stane svědkem situace, ve které je na příkaz velitele zastřelen narušitel státních hranic. Teprve později se ukáže, že se jednalo o bývalého agenta StB, jenž byl pro zpravodajské struktury nepohodlný. Adam k této události přispěl tím, že jako spojař označil uprchlíka veliteli. Aby však zachránil svou přítelkyni Evu (Michaela Majerníková) před vyhazovem z vysoké školy a vyhnul se problémům s bydlením, stane se profesionálním agentem. Jeho náplní práce je odposlech lidí a sběr kompromitujících materiálů. Bohužel i on záhy zjistí, že je sledován. Při pátrání po příčině, proč je sledován, zjistí, že kořeny sahají až do doby jeho vojenské služby, kdy se stal svědkem vražedného rozkazu, z čehož jeho velitelé (dnes velmi vlivní muži) usuzují, že může být nepohodlný.

Konfident přináší pohled na tehdejší byrokracii a nechybí v ní ani zcela záporní hrdinové, které ztvárnil Ondřej Vetchý v roli hlavního velitele, nebo Jan Budař coby Rybárik, který zde hraje menší roli velitelova pořízeného. Obzvlášť Budař je zde vykreslen jako opravdový „slizák“ se vším všudy. Nicméně na tuto jeho polohu jsme zvyklí z většiny snímků, ve kterých hrál. I přestože filmové kritici snímku vyčítají nezvládnutou dramaturgii a srovnávají ho s předchozími filmy s podobnou tématikou Život těch druhých nebo Pouta, je třeba dodat, že divák z kina neodchází zcela bez zážitku. Ne však z toho důvodu, že by se mu film nelíbil, ale jednoduše proto, že ty pocity úzkosti a paranoie, jež se celým snímkem prolínají, v něm zůstanou.

Co však určitě diváky nadchne, je výprava a kamera, speciálně potom letecké scény. A to musím podotknout, že nepatřím ke kdovíjakým milovníkům letectví. Jiřímu Mádlovi dramatická poloha také sedla, dokonce zdatně sekunduje svým vyzrálejším kolegům Vetchému a Budařovi. Mádl byl pro mě osobně překvapením, protože, ač nerada, musím přiznat, že při vyslovení jeho jména, si vybavím puberťáka, který hraje ve filmech pro náctileté. Nutno podotknout, že tímto snímkem se můj pohled na něj coby herce změnil. A to v tom nejlepším slova smyslu.

Konfident nabízí pohled na téma, které bylo pro období totality typické, a to odposlouchávání a udávání. Přestože se mnohým divákům a kritikům zvláště nelíbí, že zde spousta momentů působí nedotaženě, film jako takový nabízí poměrně slušnou podívanou. Pokud máte i v létě chuť na vážnější téma, Konfidentu se nebojte. Občas není na škodu připomenout si temné dějiny naší země…