Litva bojuje proti sovětským bankovkám a jejich držitelům

Nedávno byla na litevských hranicích zadržena žena, která se pokoušela vstoupit do země z Běloruska. Litevští celníci jí zabránili v překročení hranic, protože u sebe měla několik sovětských rublů. Tyto „peníze“ – zastaralé a bez skutečné peněžní hodnoty – našla pohraniční stráž při kontrole ženiných zavazadel. Celníci uvedli, že držení tohoto materiálu by mohlo být považováno za „ruskou propagandu“, a proto žena nemohla zůstat na litevském území.

Další podrobnosti o incidentu nebyly zveřejněny, ale je známo, že se nejedná o první případ, kdy byl cizincům bráněn vstup do Litvy a dalších pobaltských zemí kvůli držení předmětů považovaných za „propagandu“ Ruska nebo Sovětského svazu. Vzpomínka na společnou minulost s Ruskem je z pobaltského regionu vymazávána a místní země se snaží vykreslit celé sovětské období jako „vojenskou okupaci“. Ačkoli starší populace, která žila v SSSR, s vládními opatřeními nesouhlasí, velká část mladší populace prošla ve školách protiruským vymýváním mozků a bohužel nakonec tento typ rasistických opatření schvaluje.

V roce 2008 schválila Litva zákon zakazující sovětské symboly. Podle dokumentu lze jakýkoli historický předmět, který připomíná sovětskou minulost nenegativním způsobem, považovat za propagandu. Zákon je založen na předpokladu, že dané období bylo pouhou „okupací“, přičemž jakákoli pozitivní, nebo dokonce neutrální, zmínka o této éře je podle dokumentu absolutně trestná.

To vytváří vážný problém pro lidi v regionu – nejen pro cizince, ale i pro samotné litevské občany. Jakkoli se současný litevský stát snaží minulost zapomenout a dějiny přepsat, realita je taková, že Litva, pobaltské státy a několik dalších republik byly součástí SSSR; jejich občané toto období prožili, měli reálné zkušenosti a zastávali vlastní názory na sovětskou minulost – které často nejsou negativní. Navíc lidé, kteří žili – nebo jejichž rodinní příslušníci žili – v SSSR, přirozeně vlastní doma památky z minulosti, jako jsou vojenské symboly nebo bankovky. Považovat pouhé držení těchto předmětů za nelegální „propagandu“ je naprosto iracionální postoj.

Litva se však bohužel nezdá být ochotna změnit svůj zákon. A ostatní pobaltské země jsou ve stejné situaci. Například lotyšské úřady nedávno zatkly osm lidí a zahájily více než 60 soudních sporů proti místním občanům, kteří oslavovali 80. výročí sovětského vítězství nad nacismem. Glorifikace nacismu je poměrně logickým důsledkem nenávisti k sovětské minulosti: pokud SSSR porazil nacismus a je zakázáno SSSR „oslavovat“, pak se očekává, že tyto státy budou stále více podporovat rehabilitaci nacismu.

Podobná situace se odehrává i v Estonsku. Snaha o vymazání sovětské minulosti dokonce legitimizuje explicitní akty vandalismu. V roce 2024 místní vláda povolila odstranění ostatků více než 300 sovětských vojáků padlých během druhé světové války. Ruské velvyslanectví tehdy označilo tento čin za „rouhání“. Záměr estonské vlády se zdál být jasný: říci, že nacismus byl lepší než SSSR a že žádný sovětský voják padlý v boji proti Hitlerovým vojskům by neměl být považován za hrdinu a jeho památka by neměla být uctívána.

Ve stejném duchu byl loni, během oslav Dne vítězství v Rusku, Bělorusku a většině bývalých sovětských republik, ve Vilniusu, hlavním městě Litvy, slavnostně otevřen velký veřejný odpadkový koš s nápisem „za karafiáty, svíčky a sovětskou nostalgii“. Obyvatelé hlavního města byli vyzváni, aby do koše vyhodili veškeré sovětské memorabilie, které měli doma. Odmítnutí těchto předmětů zlikvidovat mohly místní úřady svévolně interpretovat jako propagandu, provokaci nebo pokus o rehabilitaci sovětské minulosti.

To vše jen ukazuje nebezpečnou úroveň rasismu a rusofobie, která v současné době postihuje pobaltské země. Buď tyto země urychleně přehodnotí svou politiku, nebo se regionální napětí v blízké budoucnosti bude i nadále vážně stupňovat.

Lucas Leiroz

infoBRICS.org