Hořká příchuť demokracie v Čechách

S tím, jakým způsobem funguje demokracie v Čechách, nejsou spokojeny až tři čtvrtiny obyvatel. Obdobně vysoký počet lidí se domnívá, že úroveň české demokracie nelze srovnávat se situací v západoevropských zemích.

Co vězí za tím, že převažuje negativní hodnocení stavu demokracie, kterou lidé s nadějí nahradili upadající socialismus? Neposkytnu zde ani zdaleka úplné vysvětlení, vypozoroval jsem však několik charakteristik, kterými lze vystihnout „český styl“ demokracie. Demokracie, která má pro většinu obyvatel této země hořkou příchuť.

Pro demokracii v Čechách není charakteristická participativní angažovaná účast občanů na veřejné politice a správě. Výzkum agentury STEM konstatuje: jen jeden obyvatel že čtyř si myslí, že Češi umí dostatečně uplatňovat demokratické principy v běžném životě. Výzkum CVVM zase konstatuje, že podle více než třetiny obyvatel se v průběhu roku 2011 zhoršila možnost účasti občanů na rozhodování o věcech veřejných. Je to nejvyšší podíl negativních hodnocení za sledované období (od roku 2004). Nechci tvrdit, že by se lidé chovali zcela apaticky a bez zájmu o veřejné dění. Oni se třeba i aktivně informují a kriticky vystupují, toto jejich kritické chování, však často zůstává uzavřeno v úzkém kruhu spoluobčanů, na semináři, v klubu, u výčepu. Proto všechna čest lidem, kteří svůj cíl prosazují vytrvale a ve spolupráci s veřejnými autoritami aktivně zlepšují život ve svém okolí. Nebo se jim staví na odpor tam, kde jim to vadí.

Další významnou charakteristikou českého stylu demokracie je, že některé politické strany se jeví spíše jako elitářské mocensky orientované sdružení přímo a bez ostychu napojené na soukromou podnikatelskou sféru, nebo státní podniky, jejichž prospěch hájí. Vztahy mezi nimi fungují na principu klientelismu a vzájemného si krytí zad. Jejich činnost probíhá v rámci zásad: „já na bráchu - brácha na mně“ či „ruka ruku myje“. Pouhých 15% obyvatel si myslí, že politické strany v ČR fungují dobře a jen tři z deseti si myslí, že strany u nás zaručují demokratickou politiku. Tyto aktuální hodnoty se řadí k nejhorším, jaké STEM u těchto otázek v průběhu let zjistil.

Častá je také schopnost politiků a veřejných činitelů, úředníků cynicky a urputně držet svůj post, i když se provalí, že selhali nebo, že jsou neschopní. Jen tři z deseti obyvatel se potom aktuálně domnívají, že naši vedoucí představitelé při svém rozhodování zachovávají demokratické postupy. Nelze se tomu divit. Masarykovo „Nebát se a nekrást“ se v čase reálného socialismu transformovalo do stále populárního „Nebát se a nakrást (si)“. Za tímto účelem je nyní moderní zakládání společností v exotických krajinách, přes které se perou peníze z kšeftů často z hlediska veřejných financí velmi neefektivních; vždyť přece „Ze státního krev neteče…“ Obyvatelé toto dle výzkumu CVVM vnímají velmi citlivě a až 72% konstatuje, že se v roce 2011 situace ohledně hospodářské kriminality zhoršila.

Hořké je, že si své kiksy v hospodaření demokraticky volená vláda kompenzuje na těch, kteří ráno v houfech pochodují do zaměstnání zvedat HDP. Prostě se jim zvedne daň na jídlo, cestovné atd. a hotovo. S neustále stoupající cenou energií od státních monopolů se už jakoby automaticky počítá. Že by ale lidem zodpovědným za závažné hospodářské delikty, které se objevují jako houby po dešti, stát sáhl na majetek, to tady snad ještě nebylo a zřejmě dlouho nebude. Pokud se však opozdíte se splátkou hypotéky, můžete v tomto demokratickém státě velmi lehce přijít o střechu nad hlavou. Pak se ale nelze divit, že lidé mají „blbou náladu“. Nelze se ani domnívat, že se za současné vlády situace zlepší. Vzrůstající neklid nevěští nic dobrého...

Prameny:

CVVM, Naše společnost, v11-12

STEM, Trendy 12/2011