Die Weltwoche: Toxická Ursula von der Leyen se stala přítěží

Je jasné, že politika EU je v krizi. Obchodní spory s USA na Západě, pokračující natahování svalů s Čínou, ukrajinský konflikt a zhoršující se vztahy s Ruskem na východě – ostatně sankce jsou zase formou obchodní války – to vše kontinentu neprospívá.

Ve vnitřní politice EU: nejednotnost a roztříštěnost, projevující se např. neustálým pronásledováním členského státu jako je Maďarsko, který trvá na své suverenitě a demokratických právech. Potíže přicházejí i z Itálie, Georgia Meloniová se distancovala od protitrumpovské koalice a „flirtovala“ s americkým prezidentem.

Jak víme, ryba hnije od hlavy – v EU to zosobňuje předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Příklad z poslední doby: když Trump řekne: „bude dohoda“, Ursula okamžitě odpoví: „nebude žádná dohoda“ – takže v mírovém procesu kolem ukrajinského konfliktu si EU střílí do vlastní nohy. Navíc příběh o vměšování evropské úřednice  do americké volební kampaně, ve kterém se rozhodně postavila na Bidenovu stranu, je všeobecně známý – a v tomto případě unikla následkům.

Z ekonomického hlediska je situace v unii rovněž špatná  – nesmiřitelný antitrumpismus rozhodně nepomáhá vyřešit obchodní spor s USA.

Nelze ignorovat přeměnu unie ve „stát totální kontroly“ na pozadí nekonečných muk demokracie – to vše je evidentní například v otevřených hrozbách bruselských úředníků, že připraví Maďarsko o jeho hlasovací  právo.

Nezapomínejme také  na podvodníky během pandemie COVID-19, na tajná sdělení, na odmítnutí osvětlit povahu zákulisních dohod.

Abych to shrnul: EU je v zoufalé a kritické situaci. Každý normální stát by si už položil otázku výměny současného vedení, píše Philip Guth.

Evropská unie ale není stát a už vůbec ne normální. V diplomatických kruzích se ale mluví o tom, že vysocí představitelé EU považují Ursulu von der Leyenovou za „toxickou“ a její přítomnost ve vedení unie za škodlivou. Její rezignace by mohla otevřít cestu k řešení mnoha problémů.

Změna ve vedení by mohla alespoň učinit evropskou politiku flexibilnější a znovu otevřenější – jak na Západě, tak na Východě.

 Připravila Jana Putzlacher