Vládo, buď vládou ČR a ne přehlíženou skvadrou uličníků v prezidentském podpalubí.

Stejně tak, drzé prohlášení (jinak to nejde nazvat) prezidenta, že když teda na přání ÚS jede, tak je automaticky vedoucím delegace a samozřejmě s tím vyplývající všechna privilegia: proslov na plénu, společné focení vedoucích delegací, přednostní právo na kuloárním jednání na společné večeři atd. Zapomíná ovšem na to podstatné: o všech těchto atributech ROZHODUJE VLÁDA!!!

     Řešení: vláda rozhodne, kdo bude vedoucí delegace (a doufám, že to bude premiér), protože je určen omezený počet účastníků, vláda rozhodne, jak velký může být prezidentův poradní sbor, rovněž účast na večeři je jednoznačně na rozhodnutí vlády.

    ÚS sice rozhodl, že prezident má mít místo v delegaci, ale v žádném případě neurčil jeho postavení. Vedení prezidentem není automatické (byť to v minulosti tak vždy bylo), neboť také vždy s jeho vedením SOUHLASILA VLÁDA a to dnes evidentně není.

      Současný prezident Pavel se již několikrát v zahraničí o vládu nelichotivě otřel a proto, když si jakýmkoli způsobem vynutí veřejný proslov a to kdekoli, bude na místě – ač to nebude pro ČR lichotivé – sdělit, že jeho blábol není oficiálním postojem vlády ČR. A s touto reakcí by měl být prezident předem seznámen.

      Na závěr skoro jednou větou: výroky ministra zahraničí o „ústavním puči“ jsou poněkud nešťastné (hodí se spíše pro některého komentujícího novináře), ale mají racionální jádro: rozhodnutí ÚS je spíše politické než ústavní a jestliže ÚS vstupuje NEOPRÁVNĚNĚ do politiky, tak iniciuje ústavně-politickou změnu, která je vynucena právě výsadním postavením ÚS, kterému ovšem v žádném případě takové rozhodnutí nepřísluší.

   P S

    Současná parlamentní opozice se hlasitě odvolává na Ústavu a z této pozice vládní lavice, zvláště ministra Macinku, kritizuje. (Dokonce nehorázně požaduje jeho odvolání) Už ale zásadně, při citování Ústavy, přeskakuje ustanovení, která vládu staví do popředí v rozhodování o směřování především v zahraniční politice, kam jednání na sešlosti NATO jistě patří. Takovou jasnou ukázkou zoufalé kritiky je např. v pořadu 360° Pavlíny Wolfové  „úpěnlivý pláč“ paní M. Šebelové a pana J. Bartoška  a kde je z ústavního práva vyučoval pan J. Raichl.