Veřejnoprávní Otesánkové

Otesánek, jak víme z pohádky, byl od narození neustále hladový, kolébka mu brzy nestačila a od rána jen volal : „ „Mámo já mám hlad ! “ Otesánek snědl všechno co mu rodiče přinesli a on stále jen jedl a jedl, brzo byl jako kulička a nebýt kouzelné babičky, nakonec by snědl i své nebohé rodiče.

Když posloucháme jejich dnešní nářek, tak je podobný tomu nedokrmenému Otesánkovi. Na rozdíl od toho pohádkového, ti televizní „ Otesánkové “ sedí u bohatě prostřeného švédského stolu, ten nebyl nikdy prázdný, jejich dnešní nářek je jen účelový. Když se jim ekonomicky nedaří, případně si usmyslí zvednout své hmotné požitky, stačí zanaříkat, politici se leknou, že nepůjdou před kameru a výsledkem je, že dostanou přidáno. Je přitom zcela zřejmé, že obě veřejnoprávní média budou stále nedokrmená i kdyby dostaly každý rok miliardy navíc. Jen mám strach, aby nás ten televizní Otesánek, také jednou nesežral. 

My diváci sledujeme, jak za ty roky jejich „nepostradatelnosti“, obě veřejnoprávní organizace pořádně nabobtnala po léta si žila v přepychu. Nevnímaly, že světová ekonomika dostala nové impulzy, že i v Česku se vžily pojmy jako efektivita, rekvalifikace, pracovní úřad, ...…Zde fungovalo vše, jak při starém… Obě instituce mlčely, když statisíce zaměstnanců, horníků, hutníků, textiláků, přišly o práci., těžily ze svého informačního monopolu, z požitku svého politického postavení ve společnosti. Zejména Česká televize byla a stále je hlásnou troubou pravicové politiky, reprezentovanou dnešní pravicovou opozicí. Není žádným tajemstvím, že vliv médií ve světě obecně roste, stávají se důležitým hráčem na politickém kolbišti. V Česku je tento vliv médií ještě větší, těží ze svého monopolu… Není přece ve světě normální, aby předseda Poslanecké sněmovny PČR Tomio Okamura, představitel z jedné stran dnešní vládní koalice, nebyl po několik měsíců od zvolení, zván do České televize. Teprve nedávno, se skřípěním zubů, mu to bylo umožněno. Tento přístup vynikne ještě více, při srovnání s výraznou mediální prezentací předsedy Senátu PČR Miloše Vystrčila z opozičního tábora. Ten je přímo ČT hýčkán. Každý jeho krok je televizí sledován. Těch případů je ještě více, tím posledním, ale velice smutným příběhem je vypnutí české hymny v podání Jarka Nohavici při nedávném přímém přenosu z MS v hokejbale v Ostravě.

Z veřejně dostupných zdrojů nabízím několik čísel ke srovnání. Česká televize má 2900 – 3000 zaměstnanců, zde je nutno přičíst další vyšší počty externích pracovníků. Naopak TV Nova má 700 – 800 zaměstnanců, FTV Prima dokonce jen 250 – 500. Proto je slyšet takový nářek, že bohatě prostřené švédské stoly v České televizi, či v Českém rozhlase, by mohly skončit…. Skončit by mohla i ta jejich umělá nepostradatelnost.