Věci veřejné na jedno použití

V rozhovoru pro aktualne.cz faktický předseda a majitel strany Vít Bárta deklaroval, že „Věci veřejné musí být více sociální a zelené.“ Reagoval tak na debakl v komunálních a senátních volbách. Bárta hodlá VV „opticky posunout“ do politického středu, protože si uvědomuje, že díky účasti ve vládě „rozpočtové odpovědnosti“ ji voliči začali vnímat jako pravicový subjekt. „Kdybychom vedle toho škrtání na našich ministerstvech přiměli naše koaliční partnery, aby se ty tři první měsíce už rovnou mluvilo o té zdravotní a sociální reformě, tak by k tomu optickému posunu doprava tak dalece nedošlo,“ prohlásil. „Véčkaři“ to evidentně nemyslí upřímně a jde jim pouze o další ohloupení voličů a opětovné získání jejich důvěry prostřednictvím efektivního marketingu – už jen samotná formulace „optický posun“ je více než výmluvná. Příliš však nerozumím tomu, co je „středového“ na oné zdravotní a sociální reformě, kterou Bárta zdůrazňuje. Vyšší spoluúčast pacientů? Zavedení chudinských standardů ve zdravotnictví? Nebo snad revize podpor v nezaměstnanosti, soukromé penzijní fondy bez garance státu a asociální změny zákoníku práce? Akcentováním těchto témat voliče asi zpět nezískáte, pane Bárto.  

Kromě opětovného přilákání levostředových voličů, nespokojených s jejich praktickou politikou v pravicové vládě, mají Věci veřejné ambice absorbovat elektorát odepsané Strany zelených, která si do svého čela znovu zvolila Bursíkova klona Ondřeje Lišku. To je výzva i pro sociální demokracii, která by měla klást větší důraz na ekologická, environmentální témata a neumožnit oportunistům z Věcí veřejných, aby zapustili kořeny mezi zelenými voliči.

Věci veřejné mají v současné situaci na výběr tři možnosti budoucího směřování. První předpokládá setrvat ve vládě do konce funkčního období v roce 2014 a vytěžit ze svých ministerstev a funkcí maximum. Bude to znamenat další odliv voličů a téměř jistý odchod z parlamentní politiky po příštích volbách. VV by tak následovaly osud zelených a do dějin se zapsaly jako další subjekt na jedno použití.

Druhou variantou je odchod z vlády a tichá podpora menšinového kabinetu ODS a TOP 09, což je poměrně riskantní krok, který by „véčkařům“ nezajistil návrat voličské přízně a navíc je připravil o kontrolu důležitých ministerstev a faktickou politickou moc. To by se pánům z ABL určitě nelíbilo, když v resortech vnitra a dopravy pomalu zapouštějí kořeny. Ani Radek John opilý mocí by tento scénář jistě nepodpořil. Tato eventualita by také mohla vést k pádu vlády jako celku a vypsání předčasných voleb, ve kterých by VV dozajista nedosáhly dvojciferného výsledku, neboť podle posledních průzkumů se pohybují okolo 7% - jejich   pozice v PS PČR by tak oslabila. Během diskusí ohledně ukončení vládního angažmá by zřejmě došlo k interním tenzím a strana se mohla rozštěpit na několik frakcí, protože její soudržnost – jako konglomerátu různých ideových proudů – je poměrně křehká. VV navíc disponují volatilním urbánním elektorátem, který se se stranou ztotožňuje jen slabě.

Třetí možností je úplný odchod do opozice s vážně míněnou resuscitací původního levostředového programu. Jeho plnění by však ze současných osobností strany mohl garantovat pouze Stanislav Huml, který si jako jeden z mála uchoval důvěryhodnost i vlastní rozum, když otevřeně kritizoval vnitrostranickou despocii, Johnův amatérismus ve vztahu k policii a postavil se i proti velebení bratrů Mašínů odmítnutím účasti na pohřbu vraha Paumera. Huml jako nový předseda by splňoval všechny předpoklady pro to, aby VV zůstaly volitelnou stranou a staly se možným koaličním partnerem ČSSD. Tato vize je však spíše utopií a rovněž obsahuje riziko interního schizmatu a eventualitu předčasných voleb.

Jsem přesvědčený, že Věci veřejné pragmaticky zvolí první scénář. Budou se naoko tvářit jako (levo)středová a sociálně citlivá strana, občas ve vládě pohrozí, přijdou s nějakým populistickým nápadem, ale nakonec Nečasovi a Kalouskovi vše odkývají. Je lepší si po čtyři roky užívat ničím neohroženou většinu 118 hlasů, než se vydat vstříc nejisté budoucnosti. Z rozjetého vlaku se vystupuje těžko.