Úvahy o případném odchodu Jiřího Paroubka mimo řady sociální demokracie jsou obludné

Sobotka korektně připouští, že uvedené informace před sedmi lety k dispozici neměl a mohl se řídit pouze aktuálními posudky, které nechal vypracovat tehdejší Fond národního majetku. Věřme, že protikorupční policie záležitost důkladně prošetří i v odstupu sedmi let. V každém případě jde o stín na celé stínové vládě. Teď málokdo vzpomene, že za ministra Sobotky stát nesmírně výhodně zprivatizoval Český telecom. Mluvit se bude hlavně o OKD, a to i v souvislosti s desetitisíci bytů, na které měli mít v rámci privatizace předkupní právo nájemníci. To jim uhlobaroni upřeli.

Aktualizované složení stínové vlády především vyvrací mýtus o “sobotkovcích a haškovcích“ ve vedení sociální demokracie i v celé straně obecně. To, že se politici liší v názorech na konkrétní problém, je zcela přirozené. Určitě nejde o sektářství nebo dokonce o bratrovražedný boj. Na toto téma spekuluje většina medií; obdobná spekulace se však občas ozve i ze zdánlivě spřízněných řad. Naopak se potvrzují postoje hlavních představitelů Sobotky a Haška o vytvoření průrazného vůdčího tandemu.

Na konkrétních stínovládních postech lze pozorovat výrazné posílení úseku justice. Pozici stínového ministra Jiřího Dienstbiera posiluje Marie Benešová jako odborná mluvčí pro boj s korupcí. Tvoří tak velmi citelnou protiváhu laxnímu oportunistovi Jiřímu Pospíšilovi. Zdeněk Škromach se vrací na pozici práce a sociálních věcí a aktivity Kalouska a Drábka by jej měly vybudit k vyšší aktivitě. Za přínos považuji přizvání politiků z regionů: plzeňského hejtmana Miroslava Chovance na úsek dopravy, středočeského senátora Marcela Chládka na úsek školství (byť Vlasta Bohdalová nezůstala ministru Josefu Dobešovi nikdy nic dlužna) a zejména mimořádně oblíbeného primátora Ostravy Petra Kajnara na úsek obchodu a průmyslu.

Některé posty jsou naprosto konstantní a i při oznámení auditu o nich nebylo nutno pochybovat. Zahraničí – Lubomír Zaorálek; zdravotnictví – David Rath; zemědělství – Michal Hašek; vnitro – Jeroným Tejc; kultura – Vítězslav Jandák. Důležité rovněž je, že složení stínové vlády by mělo uzavřít občasné úvahy o případném zapojení Jiřího Paroubka. Ten představuje pro pojem stínové vlády až příliš silnou individualitu. Spekulace o případném Paroubkově odchodu mimo řady ČSSD – třeba k národním socialistům – pak považuji přímo za obludné.

Mladý poslanec Jan Hamáček odvedl nesmírně kvalitní práci jako volební manažer při komunálních volbách. Je proto logické, že Bohuslav Sobotka pro něj hledal vhodné uplatnění ve stínové vládě. Pozice na obraně Hamáčkovi sedí jako ulitá. Zato přesun Petra Hulinského z obrany na místní rozvoj představuje závažnou vadu na kráse. Hulinský nemá v žádné vládě – stínové nebo řádné – co dělat. Nikdy nesmyje šmouhu, s jakou vstupoval do politiky jako ředitel bezpečnostní agentury. S určitou představivostí je něco jako Vít Bárta v sociální demokracii.

Přesunem Hulinského právě na místní rozvoj – Sobotka to zřejmě považoval za potřebné – bylo nutno Jiřího Zimolu z tohoto úseku přeřadit jinam. Zimolovi velice fandím od senátních a komunálních voleb 2008, kdy dokázal porazit mimořádně kvalitního hejtmana za ODS Jana Zahradníka. Při poslední rošádě tak na Zimolu zbylo pouze životní prostředí.

Věděl bych o lepším řešení, milý Slávku Sobotko. Hulinského vynechat úplně, ponechat Zimolovi místní rozvoj a životní prostředí přiřadit k Haškovu zemědělství. O spojení těchto velice blízkých úseků se ostatně už dlouho uvažuje.